Revmatoidní artritida dokáže nemocného doslova paralyzovat a i z běžných pohybů udělat peklo. Stále okolo ní ale panuje mnoho mýtů. Jedním z nich je například ten, že jde o nemoc spojenou se stářím. Moderní léčba umí zázraky, nasadit se ale musí včas.

Čemu všemu se věnuje revmatolog? Jak poznat revmatoidní artritidu, jak zasahuje do života a jaké jsou proti ní účinné zbraně? Poslechněte si nový díl podcastu MUDr.ování, tentokrát s revmatologem Ladislavem Šenoltem.

Málo se o ní mluví, možná i proto řada lidí první varovné signály revmatoidní artritidy přehlíží. Často si ji také pleteme s jinými nemocemi. Pokud ale toto autoimunitní onemocnění naplno udeří, může život výrazně znepříjemnit.

„Ve většině případů dochází k bolestivým otokům kloubů. Objevují se zpravidla v noci a po ránu. Jsou spojené se ztuhlostí, která trvá někdy hodinu, někdy i déle. V některých případech může být začátek pozvolný, ale asi 10 % pacientů může mít rychlý nástup,“ popisuje v podcastu MUDr.ování Ladislav Šenolt, revmatolog a předseda České revmatologické společnosti.

Běžné denní úkony mohou být podle něj najednou pro pacienty problém – třeba obyčejné otevření láhve s vodou nebo mlékem po ránu se stává enormně bolestivou, až nemožnou záležitostí.

„Zhruba v polovině případů mohou být ale postižené malé klouby na nohou. Takže jenom se postavit a udělat pár prvních kroků může být problém. Část pacientů má i systémové příznaky – zvýšenou teplotu, jsou unavení, bolí je i svaly,“ dodává lékař.

Nemoc podle něj propuká nejčastěji v produktivním věku, mezi 40. a 60. rokem. I kvůli náhlé ztrátě běžné pohyblivosti a chronické bolesti se pacienti často propadají do špatných psychických stavů.

„Depresivní a úzkostné stavy nejsou úplně vzácné. V řadě případů to zvládnou běžná antidepresiva, v některých případech musíme vyhledat i psychiatra, někdy psychologickou podporu,“ míní profesor Šenolt. Zároveň dodává, že hůře se bojuje s únavou, která je také jedním z typických příznaků. Pomáhá prý zdravý životní styl, dobrá spánková hygiena i fyzioterapie.

Ze všeho nejdůležitější je podle Ladislava Šenolta při problémech co nejdříve vyrazit ke svému praktikovi, který po vyšetření pacienta obvykle odešle ke specialistovi. Včasná diagnóza je základem úspěchu – lékaři dnes mají k dispozici nejmodernější léčbu, díky které se daří u mnoha pacientů příznaky nemoci potlačit. Přelomem bylo i zavedení biologické léčby před více než 20 lety.

Je ovšem třeba počítat s tím, že revmatologů je v České republice jako šafránu. A přestože se i díky specializovaným ambulancím většinou daří nemocné diagnostikovat včas, s dostupností péče je to různé.

Nejméně revmatologů je prý na Vysočině, v Ústeckém, Pardubickém či Královéhradeckém kraji. „V průměru v České republice obhospodařuje jeden revmatolog více než 50 000 obyvatel,“ dodává Ladislav Šenolt.

Odborná společnost se podle něj nyní aktivně snaží získat do svých řad mladou krev – pomáhá prý i letní škola revmatologie, kde se studenti dozvídají, o jak pestrý obor jde.

„Revmatologů ve věku nad 65 let je asi čtvrtina, nad 60 let je to 30 procent. Takže potřebujeme hodně mladých. A potřebujeme také udělat jejich správnou geografickou distribuci a dobrou spolupráci s praktiky,“ dodává Ladislav Šenolt.

Revmatoidní artritida dokáže nemocného doslova paralyzovat a i z běžných pohybů udělat peklo. Stále okolo ní ale panuje mnoho mýtů. Jedním z nich je například ten, že jde o nemoc spojenou se stářím. Moderní léčba umí zázraky, nasadit se ale musí včas.

Čemu všemu se věnuje revmatolog? Jak poznat revmatoidní artritidu, jak zasahuje do života a jaké jsou proti ní účinné zbraně? Poslechněte si nový díl podcastu MUDr.ování, tentokrát s revmatologem Ladislavem Šenoltem.

Málo se o ní mluví, možná i proto řada lidí první varovné signály revmatoidní artritidy přehlíží. Často si ji také pleteme s jinými nemocemi. Pokud ale toto autoimunitní onemocnění naplno udeří, může život výrazně znepříjemnit.

„Ve většině případů dochází k bolestivým otokům kloubů. Objevují se zpravidla v noci a po ránu. Jsou spojené se ztuhlostí, která trvá někdy hodinu, někdy i déle. V některých případech může být začátek pozvolný, ale asi 10 % pacientů může mít rychlý nástup,“ popisuje v podcastu MUDr.ování Ladislav Šenolt, revmatolog a předseda České revmatologické společnosti.

Běžné denní úkony mohou být podle něj najednou pro pacienty problém – třeba obyčejné otevření láhve s vodou nebo mlékem po ránu se stává enormně bolestivou, až nemožnou záležitostí.

„Zhruba v polovině případů mohou být ale postižené malé klouby na nohou. Takže jenom se postavit a udělat pár prvních kroků může být problém. Část pacientů má i systémové příznaky – zvýšenou teplotu, jsou unavení, bolí je i svaly,“ dodává lékař.

Nemoc podle něj propuká nejčastěji v produktivním věku, mezi 40. a 60. rokem. I kvůli náhlé ztrátě běžné pohyblivosti a chronické bolesti se pacienti často propadají do špatných psychických stavů.

„Depresivní a úzkostné stavy nejsou úplně vzácné. V řadě případů to zvládnou běžná antidepresiva, v některých případech musíme vyhledat i psychiatra, někdy psychologickou podporu,“ míní profesor Šenolt. Zároveň dodává, že hůře se bojuje s únavou, která je také jedním z typických příznaků. Pomáhá prý zdravý životní styl, dobrá spánková hygiena i fyzioterapie.

Ze všeho nejdůležitější je podle Ladislava Šenolta při problémech co nejdříve vyrazit ke svému praktikovi, který po vyšetření pacienta obvykle odešle ke specialistovi. Včasná diagnóza je základem úspěchu – lékaři dnes mají k dispozici nejmodernější léčbu, díky které se daří u mnoha pacientů příznaky nemoci potlačit. Přelomem bylo i zavedení biologické léčby před více než 20 lety.

Je ovšem třeba počítat s tím, že revmatologů je v České republice jako šafránu. A přestože se i díky specializovaným ambulancím většinou daří nemocné diagnostikovat včas, s dostupností péče je to různé.

Nejméně revmatologů je prý na Vysočině, v Ústeckém, Pardubickém či Královéhradeckém kraji. „V průměru v České republice obhospodařuje jeden revmatolog více než 50 000 obyvatel,“ dodává Ladislav Šenolt.

Odborná společnost se podle něj nyní aktivně snaží získat do svých řad mladou krev – pomáhá prý i letní škola revmatologie, kde se studenti dozvídají, o jak pestrý obor jde.

„Revmatologů ve věku nad 65 let je asi čtvrtina, nad 60 let je to 30 procent. Takže potřebujeme hodně mladých. A potřebujeme také udělat jejich správnou geografickou distribuci a dobrou spolupráci s praktiky,“ dodává Ladislav Šenolt.