Na základních školách chybí učitelé. Ředitelé hlavně těch v Praze označují situaci za katastrofální. Nedostává se zejména kantorů na prvním stupni. Můžou za to jenom nízké platy pedagogů? A jak z toho ven, když ministerstvo školství tvrdí, že dělá, co může?

Učitelé nejsou, školy je těžko shánějí, a jak říká v rozhovoru pro podcast 5:59 reportér Seznam Zpráv Josef Mačí, který se situaci ve školství věnuje dlouhodobě, problém s postupujícím časem nikam nezmizí, spíše naopak.

„Průměrný věk učitelů je velmi vysoký. Ta silná generace pedagogů nad 50 let bude prostě logicky v horizontu 10-15 let odcházet do důchodu, takže se to bude jenom zhoršovat,“ upozorňuje Mačí s tím, že učitelský obor dnes mladé lidi zkrátka netáhne, a to rozhodně ne kvůli malé možnosti uplatnění.

„Nabídka je obrovská. Jenže nastoupit do školství znamená, že si vyděláte třeba jen polovinu toho, co by vám nabídli v některé soukromé firmě. Takže často i absolventi pedagogických fakult, kteří se stanou učiteli, po pár letech odchází, protože zjistí, jak na tom finančně jsou a není to pro ně lukrativní,“ popisuje neutěšený stav věcí reportér.

V regionech sice vzhledem k nižším životním nákladům oproti metropoli nemusí být platy pro vystudované učitele nezajímavé, zato je složitější tam lidi udržet z jiných důvodů: „Odcházejí z regionů, stěhují se jinam, a pak zase nejsou ti kvalifikovaní, kteří by nastoupili do škol. A výsledek je stále stejný – děti nemá kdo učit.“

Průměrný plat učitele na základní škole se v loňském roce pohyboval kolem 50 tisíc korun. To sice nemusí vypadat špatně, jak ale Mačí připomíná, plat pedagoga se zvyšuje s odslouženými lety: „Problém je, že pro nastupujícího učitele je to tabulkově třeba nějakých 32 nebo 33 000 hrubého, a to není něco, co by zrovna v Praze někoho úplně oslovilo.“

Výsledkem je pak to, že se o čerstvě vystudované učitele hledající práci jednotlivé školy doslova přetahují. Ve facebookových skupinách pro absolventy pedagogických fakult je prý zpravidla v řádu hodin uchazeč o práci zahlcen desítkami nabídek. A jelikož možnost přeplácet učitele z jiných škol ve veřejném sektoru prakticky neexistuje, nutí to podle Mačího ředitele škol hledat jiné cesty:

„Třeba se snaží stáhnout na školu studenty z pedagogické fakulty, kteří jsou tam v rámci své praxe, aby začali pár hodin učit už během studia,“ říká reportér. „Finančně jako ředitel nemáte moc co nabídnout, takže jste nucen hledat i mezi odborníky a vysokoškoláky, kteří nemají vystudovanou pedagogickou fakultu, abyste vůbec měli ten pedagogický sbor, který může odučit potřebný počet hodin.“

Tradiční bolestí českých základek je obsazování postů učitelů matematiky a fyziky. O nic jednodušší to ale není ani se zajištěním výuky informatiky, jejíž důležitost přitom neustále stoupá: „Samozřejmě když rozumíte informatice, orientujete se v programování, tak to poslední, co byste asi chtěl dělat, je působit ve školství s tím platem, který tam je,“ konstatuje Mačí. „O tom musíte být opravdu přesvědčen, že to chcete dělat, a neděláte to kvůli penězům.“

V Praze se pak bolestivě nedostává kvalifikovaných učitelů na prvním stupni. V praxi se tento problém řeší tak, že se přidávají hodiny učitelům nad úvazek nebo učí předměty, pro které nemají aprobaci:

„To je zcela běžné. Dobře se to ukazuje i z dat, co má Česká školní inspekce: na prvním stupni je v Praze odučena až čtvrtina všech hodin učiteli, kteří nejsou pro daný stupeň aprobovaní,“ říká Mačí. Ještě horší je ale podle něj situace ve výuce už zmiňované informatiky, kterou v některých okresech v republice učí až z 90 % učitelé bez dané kvalifikace.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, zda existuje přímá úměra mezi kvalitou výuky a studijními výsledky žáků v celorepublikovém srovnání nebo jaký plán na zlepšení situace s nedostatkem pedagogů má ministerstvo školství. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.

Na základních školách chybí učitelé. Ředitelé hlavně těch v Praze označují situaci za katastrofální. Nedostává se zejména kantorů na prvním stupni. Můžou za to jenom nízké platy pedagogů? A jak z toho ven, když ministerstvo školství tvrdí, že dělá, co může?

Učitelé nejsou, školy je těžko shánějí, a jak říká v rozhovoru pro podcast 5:59 reportér Seznam Zpráv Josef Mačí, který se situaci ve školství věnuje dlouhodobě, problém s postupujícím časem nikam nezmizí, spíše naopak.

„Průměrný věk učitelů je velmi vysoký. Ta silná generace pedagogů nad 50 let bude prostě logicky v horizontu 10-15 let odcházet do důchodu, takže se to bude jenom zhoršovat,“ upozorňuje Mačí s tím, že učitelský obor dnes mladé lidi zkrátka netáhne, a to rozhodně ne kvůli malé možnosti uplatnění.

„Nabídka je obrovská. Jenže nastoupit do školství znamená, že si vyděláte třeba jen polovinu toho, co by vám nabídli v některé soukromé firmě. Takže často i absolventi pedagogických fakult, kteří se stanou učiteli, po pár letech odchází, protože zjistí, jak na tom finančně jsou a není to pro ně lukrativní,“ popisuje neutěšený stav věcí reportér.

V regionech sice vzhledem k nižším životním nákladům oproti metropoli nemusí být platy pro vystudované učitele nezajímavé, zato je složitější tam lidi udržet z jiných důvodů: „Odcházejí z regionů, stěhují se jinam, a pak zase nejsou ti kvalifikovaní, kteří by nastoupili do škol. A výsledek je stále stejný – děti nemá kdo učit.“

Průměrný plat učitele na základní škole se v loňském roce pohyboval kolem 50 tisíc korun. To sice nemusí vypadat špatně, jak ale Mačí připomíná, plat pedagoga se zvyšuje s odslouženými lety: „Problém je, že pro nastupujícího učitele je to tabulkově třeba nějakých 32 nebo 33 000 hrubého, a to není něco, co by zrovna v Praze někoho úplně oslovilo.“

Výsledkem je pak to, že se o čerstvě vystudované učitele hledající práci jednotlivé školy doslova přetahují. Ve facebookových skupinách pro absolventy pedagogických fakult je prý zpravidla v řádu hodin uchazeč o práci zahlcen desítkami nabídek. A jelikož možnost přeplácet učitele z jiných škol ve veřejném sektoru prakticky neexistuje, nutí to podle Mačího ředitele škol hledat jiné cesty:

„Třeba se snaží stáhnout na školu studenty z pedagogické fakulty, kteří jsou tam v rámci své praxe, aby začali pár hodin učit už během studia,“ říká reportér. „Finančně jako ředitel nemáte moc co nabídnout, takže jste nucen hledat i mezi odborníky a vysokoškoláky, kteří nemají vystudovanou pedagogickou fakultu, abyste vůbec měli ten pedagogický sbor, který může odučit potřebný počet hodin.“

Tradiční bolestí českých základek je obsazování postů učitelů matematiky a fyziky. O nic jednodušší to ale není ani se zajištěním výuky informatiky, jejíž důležitost přitom neustále stoupá: „Samozřejmě když rozumíte informatice, orientujete se v programování, tak to poslední, co byste asi chtěl dělat, je působit ve školství s tím platem, který tam je,“ konstatuje Mačí. „O tom musíte být opravdu přesvědčen, že to chcete dělat, a neděláte to kvůli penězům.“

V Praze se pak bolestivě nedostává kvalifikovaných učitelů na prvním stupni. V praxi se tento problém řeší tak, že se přidávají hodiny učitelům nad úvazek nebo učí předměty, pro které nemají aprobaci:

„To je zcela běžné. Dobře se to ukazuje i z dat, co má Česká školní inspekce: na prvním stupni je v Praze odučena až čtvrtina všech hodin učiteli, kteří nejsou pro daný stupeň aprobovaní,“ říká Mačí. Ještě horší je ale podle něj situace ve výuce už zmiňované informatiky, kterou v některých okresech v republice učí až z 90 % učitelé bez dané kvalifikace.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, zda existuje přímá úměra mezi kvalitou výuky a studijními výsledky žáků v celorepublikovém srovnání nebo jaký plán na zlepšení situace s nedostatkem pedagogů má ministerstvo školství. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.