Izrael zesiluje své vojenské tažení na jihu Libanonu. Země, která byla už před válkou na hraně zhroucení, teď čelí i uprchlické krizi. Je možné, že to vše povede k pádu Hizballáhu? Přinášíme rozhovor s expertem Mezinárodní krizové skupiny.

Po zhruba roce vojenské kampaně v Pásmu Gazy proti palestinskému hnutí Hamás nyní Izrael čím dál více zesiluje své operace na další frontě – proti ozbrojencům z Hizballáhu na území Libanonu. Pozemní invaze, kterou izraelská armáda zahájila na začátku října, však v minulých dnech přinesla také konflikty s příslušníky mírové mise OSN v Libanonu (UNIFIL). Izraelský premiér Benjamin Netanjahu dokonce v neděli vyzval k odchodu „modrých přileb“ z oblasti bojů.

Tažení proti Hizballáhu, který využíval pohraniční oblast k ostřelování Izraele, má ale dopady i jinde v Libanonu. Při leteckých úderech na cíle v Bejrútu a dalších místech už podle libanonských úřadů zemřelo přes tisíc lidí, přičemž tyto údaje nerozlišují mezi civilisty a příslušníky Hizballáhu. V zemi ale zároveň přibývá uprchlíků – podle místních úřadů jich muselo opustit domovy na jeden milion.

„Asi si dovedete představit, co to vyvolá, když se v zemi s populací šesti až sedmi milionů dá do pohybu milion lidí,“ říká přímo z Libanonu Heiko Wimmen, který v nevládní organizaci Mezinárodní krizová skupina (International Crisis Group – ICG) řídí projekty zaměřené na Libanon, Sýrii a Irák.

V rozhovoru pro podcast 5:59, který vznikl před uplynulým víkendem, expert používá příměr se svou rodnou zemí. Vypočítává, že v Německu by proporčně stejná krize znamenala výrazně přes deset milionů běženců, kteří by se přesouvali z jedné části státu do druhé. „I pro vysoce organizované Německo by to byl ohromný problém. Libanon ale dobře organizovaný není téměř vůbec,“ podotýká s tím, že už před touto válkou šlo v podstatě o zkrachovalou zemi.

Cestování po Bejrútu teď podle Wimmena ukazuje, že lidé tábořící venku na ulici jsou „doslova všude“. Navíc už zanedlouho by v Libanonu mělo přijít období horšího počasí, ve kterém na podzim nechybějí ani přívalové deště. Do hry tu vstupují prázdné byty a domy, kterých je podle analytika v Bejrútu z nejrůznějších příčin hodně. A zemí už se prý šíří zprávy o tom, že některé z nich byly nelegálně obsazeny.

V Libanonu to oživuje vzpomínky na události z dob občanské války v 80. letech minulého století, kdy si milice vynucovaly vstup do budov, kam poté stěhovaly „své“ uprchlíky. „Lidé si to pamatují a panují tu obavy, aby se to nevrátilo. (…) Aby se (znovu) nevedly přestřelky o to, kdo kontroluje jakou čtvrť a kdo může svým lidem zpřístupnit jaký dům,“ popisuje analytik Mezinárodní krizové skupiny pocity v zemi, kde je společnost stále do velké míry rozdělená podle náboženské příslušnosti.

Obavy o osobní bezpečnost nicméně v rozhovoru zmiňuje i samotný Heiko Wimmen. „Válka se každým dnem plíživě přibližuje,“ uvádí s odkazem na izraelské letecké údery, které stále častěji zasahují i vnitřní části Bejrútu.

Izraelské údery z posledních týdnů na Hizballáhu zanechaly citelné šrámy. Hlavně na jeho vedení, kdy zemřel i dlouholetý šéf hnutí Hasan Nasralláh. Podle experta Wimmena se ale z aktivit Hizballáhu nezdá, že by byl vojensky ochromený a že by výrazně oslabila jeho schopnost Izraeli odolávat nebo na něj pomocí raket dál útočit.

Analytik také upozorňuje na stále silné postavení Hizballáhu v libanonské politice, včetně místního parlamentu. Odpůrci prý ani teď nemají potřebnou politickou sílu k tomu, aby hnutí donutili ke změně kurzu.

Když se navíc Hizballáh v minulosti cítil politicky ohrožený, uchyloval se k násilí. „Odpůrci Hizballáhu proto právem říkají, že i když dokáží dát dohromady většinu (v parlamentu), zkušenost říká, že je to jako namalovat si na záda terč: Hizballáh je zavraždí a pošle své příznivce se zbraněmi v rukou do ulic,“ přibližuje Heiko Wimmen.

Jako „velmi nebezpečné“ pak hodnotí výzvy izraelských představitelů – včetně premiéra Netanjahua – aby se Libanonci proti Hizballáhu postavili a „osvobodili“ svou zemi. Podle Wimmena je ale otázkou, jak by toho měli dosáhnout bez vyvolání občanské války. Za cestu ke „katastrofě“ pak expert považuje i variantu, že by se pokusil donutit Hizballáh ke složení zbraní libanonský stát.

Zničit šíitské hnutí jako účinnou vojenskou sílu ale z pohledu německého analytika nedokáže ani Izrael. Musel by totiž zvládnout eliminovat všechny členy a přívržence Hizballáhu, kteří jsou za něj ochotní bojovat se zbraní v ruce.

To by však nejspíš vyžadovalo dlouhou okupaci velké části libanonského území. „Jedině tak by mohl pomýšlet na vojenské vymazání Hizballáhu: Musel by odřezat jeho kořeny. Jenže Izrael to očividně nedokáže ani s Hamásem v Pásmu Gazy. V Libanonu by to bylo ještě náročnější a ztráty mnohem větší. Izrael do toho nepůjde,“ míní Heiko Wimmen.

V podcastu 5:59 se také dozvíte více o tom, jak se na Hizballáhu podepsala ztráta jeho dlouholetého vůdce Nasralláha nebo jaké nálady vůči Izraeli se teď v libanonské společnosti objevují. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.

Izrael zesiluje své vojenské tažení na jihu Libanonu. Země, která byla už před válkou na hraně zhroucení, teď čelí i uprchlické krizi. Je možné, že to vše povede k pádu Hizballáhu? Přinášíme rozhovor s expertem Mezinárodní krizové skupiny.

Po zhruba roce vojenské kampaně v Pásmu Gazy proti palestinskému hnutí Hamás nyní Izrael čím dál více zesiluje své operace na další frontě – proti ozbrojencům z Hizballáhu na území Libanonu. Pozemní invaze, kterou izraelská armáda zahájila na začátku října, však v minulých dnech přinesla také konflikty s příslušníky mírové mise OSN v Libanonu (UNIFIL). Izraelský premiér Benjamin Netanjahu dokonce v neděli vyzval k odchodu „modrých přileb“ z oblasti bojů.

Tažení proti Hizballáhu, který využíval pohraniční oblast k ostřelování Izraele, má ale dopady i jinde v Libanonu. Při leteckých úderech na cíle v Bejrútu a dalších místech už podle libanonských úřadů zemřelo přes tisíc lidí, přičemž tyto údaje nerozlišují mezi civilisty a příslušníky Hizballáhu. V zemi ale zároveň přibývá uprchlíků – podle místních úřadů jich muselo opustit domovy na jeden milion.

„Asi si dovedete představit, co to vyvolá, když se v zemi s populací šesti až sedmi milionů dá do pohybu milion lidí,“ říká přímo z Libanonu Heiko Wimmen, který v nevládní organizaci Mezinárodní krizová skupina (International Crisis Group – ICG) řídí projekty zaměřené na Libanon, Sýrii a Irák.

V rozhovoru pro podcast 5:59, který vznikl před uplynulým víkendem, expert používá příměr se svou rodnou zemí. Vypočítává, že v Německu by proporčně stejná krize znamenala výrazně přes deset milionů běženců, kteří by se přesouvali z jedné části státu do druhé. „I pro vysoce organizované Německo by to byl ohromný problém. Libanon ale dobře organizovaný není téměř vůbec,“ podotýká s tím, že už před touto válkou šlo v podstatě o zkrachovalou zemi.

Cestování po Bejrútu teď podle Wimmena ukazuje, že lidé tábořící venku na ulici jsou „doslova všude“. Navíc už zanedlouho by v Libanonu mělo přijít období horšího počasí, ve kterém na podzim nechybějí ani přívalové deště. Do hry tu vstupují prázdné byty a domy, kterých je podle analytika v Bejrútu z nejrůznějších příčin hodně. A zemí už se prý šíří zprávy o tom, že některé z nich byly nelegálně obsazeny.

V Libanonu to oživuje vzpomínky na události z dob občanské války v 80. letech minulého století, kdy si milice vynucovaly vstup do budov, kam poté stěhovaly „své“ uprchlíky. „Lidé si to pamatují a panují tu obavy, aby se to nevrátilo. (…) Aby se (znovu) nevedly přestřelky o to, kdo kontroluje jakou čtvrť a kdo může svým lidem zpřístupnit jaký dům,“ popisuje analytik Mezinárodní krizové skupiny pocity v zemi, kde je společnost stále do velké míry rozdělená podle náboženské příslušnosti.

Obavy o osobní bezpečnost nicméně v rozhovoru zmiňuje i samotný Heiko Wimmen. „Válka se každým dnem plíživě přibližuje,“ uvádí s odkazem na izraelské letecké údery, které stále častěji zasahují i vnitřní části Bejrútu.

Izraelské údery z posledních týdnů na Hizballáhu zanechaly citelné šrámy. Hlavně na jeho vedení, kdy zemřel i dlouholetý šéf hnutí Hasan Nasralláh. Podle experta Wimmena se ale z aktivit Hizballáhu nezdá, že by byl vojensky ochromený a že by výrazně oslabila jeho schopnost Izraeli odolávat nebo na něj pomocí raket dál útočit.

Analytik také upozorňuje na stále silné postavení Hizballáhu v libanonské politice, včetně místního parlamentu. Odpůrci prý ani teď nemají potřebnou politickou sílu k tomu, aby hnutí donutili ke změně kurzu.

Když se navíc Hizballáh v minulosti cítil politicky ohrožený, uchyloval se k násilí. „Odpůrci Hizballáhu proto právem říkají, že i když dokáží dát dohromady většinu (v parlamentu), zkušenost říká, že je to jako namalovat si na záda terč: Hizballáh je zavraždí a pošle své příznivce se zbraněmi v rukou do ulic,“ přibližuje Heiko Wimmen.

Jako „velmi nebezpečné“ pak hodnotí výzvy izraelských představitelů – včetně premiéra Netanjahua – aby se Libanonci proti Hizballáhu postavili a „osvobodili“ svou zemi. Podle Wimmena je ale otázkou, jak by toho měli dosáhnout bez vyvolání občanské války. Za cestu ke „katastrofě“ pak expert považuje i variantu, že by se pokusil donutit Hizballáh ke složení zbraní libanonský stát.

Zničit šíitské hnutí jako účinnou vojenskou sílu ale z pohledu německého analytika nedokáže ani Izrael. Musel by totiž zvládnout eliminovat všechny členy a přívržence Hizballáhu, kteří jsou za něj ochotní bojovat se zbraní v ruce.

To by však nejspíš vyžadovalo dlouhou okupaci velké části libanonského území. „Jedině tak by mohl pomýšlet na vojenské vymazání Hizballáhu: Musel by odřezat jeho kořeny. Jenže Izrael to očividně nedokáže ani s Hamásem v Pásmu Gazy. V Libanonu by to bylo ještě náročnější a ztráty mnohem větší. Izrael do toho nepůjde,“ míní Heiko Wimmen.

V podcastu 5:59 se také dozvíte více o tom, jak se na Hizballáhu podepsala ztráta jeho dlouholetého vůdce Nasralláha nebo jaké nálady vůči Izraeli se teď v libanonské společnosti objevují. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.