Kvalifikací prošla Adamczyková hladce, nerozhodilo ji ani opakování jízdy kvůli měnícím se podmínkám a do vyřazovací části postoupila ze třetího místa. Nikdo by nepoznal, že se na prkno vrátila až těsně před Vánoci a na trati trénovala pouze deset dní.
Jen ona sama cítila, že její projev ještě není ideální, zároveň ale pozorovala, že se každou jízdou lepší.
Přitom trať ve Svatém Mořici ji vůbec nepřála. Tvoří ji několik táhlých rovinek, a dokonce i pár stoupání, které svědčí těžším závodnicím. Adamczyková je ale po svém působení v taneční soutěži lehčí než kdy dřív, přesto na své soupeřky nic neztrácela.
Naopak. Čtvrtfinále ovládla stylem start-cíl, v semifinále ji o podobný úspěch těsně připravila dotírající Švýcarka. Hladší postup v boji o vítězství si snad ani nemohla přát.
Finálová jízda byla mnohem vyrovnanější, pořadí se přelévalo a Adamczyková byla chvíli na první, chvíli na poslední příčce. V poslední klopené zatáčce se jí ale podařilo za ostatními vyvézt a drobný náskok už nepustila.
„Nemyslela jsem na vítězství. Chtěla jsem zajet ty nejlepší jízdy, jakých jsem v současné chvíli schopná. Dala jsem do toho celé srdce a všechny síly, a stejně to bylo tak vyrovnané,“ kroutila hlavou.
„Všechno si sedlo. Cítila jsem se na prkně fakt hrozně dobře, mohla jsem do toho šlapat na maximum. Říkala jsem si, že kdyby se holky dostaly přede mě, tak je kdyžtak prostě předjedu. Musím poděkovat klukům ze servisu, měli jsme skvěle namazáno,“ jmenovala jeden povedený aspekt závodu za druhým.
Úsměv od ucha k uchu, namalovaný knírek tentokrát doplněný třpytivými kamínky, a vítězství. Kombinace, která posledních několik měsíců mezi snowboardcrossaři ve Světovém poháru chyběla. Nyní je zpět. Snad světové závody hned tak neopustí.
Příště už vítězství
Další velká senzace se v pátek rodila mezi muži.
Ze tří Čechů postoupili do vyřazovací části všichni, po čtvrtfinále zbyl pouze třiadvacetiletý Choura. Součástí Světového poháru je pouze třináct měsíců, v pátek absolvoval svůj teprve dvanáctý závod. Zatím nejlepší umístění si vyjel v půlce prosince v italské Cervinii, kde se zastavil až v semifinále a obsadil jedenácté místo.
Choura vyhrál své osmifinále, ve čtvrtfinále byl druhý. S reprezentačním trenérem Markem Jelínkem postupně ladili chyby, kterých se na trati nebo při startu dopouštěl. Díky tomu zvládl ustát i drobné zaváhání v semifinále a dojet si v rozjížďce pro druhé místo. Slavil postup do finále a životní maximum.
„Sám to ještě nepobírám. Nemám slov, abych mohl popsat, co se mi podařilo,“ říkal dojatý Choura.
Radost mu nezkazila ani chyba na úvod finálové jízdy, kterou se beznadějně propadl na čtvrté místo. „Ztratil jsem strašného času a už kluky nedojel, ale dalo mi to pocit, že na ně mám, že můžu soupeřit s těmi nejlepšími na světě a i vyhrát,“ líčil spokojeně.
Čtvrté místo není pro Chouru jen kariérním maximem, ale i příslibem do zbytku této sezony, a především do té následující, kdy se ve Svatém Mořici odehraje světový šampionát. Po pátečním úspěchu si český snowboardcross nemusí myslet na medailové úspěchy jen mezi ženami, ale i mezi muži.
„Že byl Kryštof ve velkém finále, je totální bomba. Nevadí, že se mu nepovedlo. Příště už vyhraje,“ předpověděla Adamczyková.
A slova takové šampionky nelze brát na lehkou váhu.
