/ROZHOVOR/ Pro české barvy úspěšného 46. ročníku Rallye Dakar se zúčastnil také TOMÁŠ HOVORKA, učitel ze Střední školy technické a řemeslné v Novém Bydžově. Na nejslavnějším vytrvalostním závodě terénních vozidel v Saúdské Arábii byl podruhé – loni jako mechanik, letos v roli navigátora. Spolu s Janem Vinšem tvořili posádku automobilu Mitsubishi Pajero v kategorii Classic. Zpočátku se jim dařilo, ale poté, co jejich vůz dostal několik těžkých ran, byli rádi, že věhlasný podnik vůbec dokončili. Cílem ale bylo dostat auto na rampu a to splnili.
Tomáši, s jakými pocity jste se vrátili?
Bylo to strašně náročné, všichni jsme dost unaveni. Dali jsme si za cíl si závod užít, což se nám stoprocentně povedlo. Nebylo úplně primárním úkolem projet Dakar na sto procent v závodním tempu. Spíš šlo o to tam nabírat zkušenosti, které chceme nějakým způsobem zhodnotit v dalším působení. Takže za nás závod proběhl dobře. Samozřejmě zážitky jsou intenzivní, splnilo to všechna naše očekávání.
Jak náročných bylo těch čtrnáct dní? Navíc jste tam cestovali už dřív.
Odlétali jsme 1. ledna v šest hodin ráno. To znamená bezprostředně po silvestrovské půlnoci jsme odjížděli na letiště. Vrátili jsme se 20. ledna. Tudíž to bylo nepřetržitých dvacet dní, přičemž celý závod se odehrával ve čtrnácti dnech. Je v tom třináct závodních etap, kde se startovní pole a veškerý servis stěhují přes celý Arabský poloostrov. Je tam tedy jeden den volna, kdy je nějaká větší možnost opravovat a nějakým způsobem si udělat regeneraci. Ale za jeden den se toho zase tak moc stihnout nedá.
Zhruba v půlce závodu jste měli problém s autem. Co se stalo?
V podstatě jsme byli trošku donuceni jet celý závod bez servisní podpory. Neměli jsme žádný servisní kamion s náhradními díly. Všechno vybavení, které jsme měli, jsme si vezli na palubě závodního auta, které bylo tím pádem dostatečně těžké. Nemohli jsme si dovolit nějaké velké závady, nebo vysokým tempem auto rozbít. První půlka závodu se nám povedla vcelku dobře. Pak jsme bohužel dostali pár těžkých ran od různých řečišť a podobně, udělali na autě nějaká poškození. Utrhli jsme karosérii od rámu, utrhli jsme převodovku z držáku. Následně jsme museli zvolit takové přejezdové tempo, abychom se dokázali dostat dolů. Takže jsme se začali propadat ve výsledkové listině.
Jednu etapu jste kvůli tomu museli vynechat, že?
Ano, abychom auto dokázali vůbec dostat do bivaku. Dokonce jsme jednu noc přenocovali v poušti. Když jsme dostali auto do bivaku, tak jsme tam následně museli provést nezbytné opravy. Zbytek etap jsme dokázali nějak projet a v klidnějším přejezdovém tempu se dostat zpátky dolů, což byl náš cíl. Hlavně jsme to chtěli projet celé a dotáhnout auto až na rampu.
Jeli jste v kategorii Classic. Jaká má specifika?
Je to více méně samostatný závod, který se jede souběžně s Dakarem. Má vlastní tratě. Hlavním kritériem není maximální rychlost, ale rychlostní průměr. Na rychlostní zkoušce, která je vytyčená a dejme tomu jedna část měří 150 kilometrů, máte zhruba padesát šedesát průjezdných bodů, kde musíte mít přesně stanovený čas. Je to vázané na průměrnou rychlost, která se může lišit od 35 kilometrů za hodinu až třeba do devadesáti. Popřípadě se musíte dostat do jednotlivé třídy, kam jsou auta zařazená. Jezdecky i navigačně je to celkem náročné, protože musíte udržet konstantní tempo. V terénu musíte dokázat odhadnout, kde můžete zpomalit a následně čas dohnat, abyste dokázali udržet průměrnou rychlost, která je v jednotlivých úsecích.
Co dál?
Další částí navíc v této třídě jsou navigační zkoušky, kde jedete prakticky jenom podle kompasu, v notebooku máte azimuty a dané vzdálenosti. Zkrátka musíte přesně navigovat podle úplně základních věcí a dokázat se pohybovat v terénu. Třetí částí u kategorie Classic jsou takzvané dunové testy, kdy máte v dunovém poli projet určitými body, které tam jsou různě dané, třeba na vrcholku nebo i někde dole. Musíte zaprvé správně navigovat a zadruhé mít nějaké zkušenosti s jízdou v písku.
Loni jste byl na Dakaru coby mechanik, letos jako navigátor. Jak byste to porovnal? Je to úplně něco jiného, co?
Je to samozřejmě jiné. Ale já byl teď v roli mechanika-navigátora (zasměje se), protože jsem si to auto musel dokázat opravit. Samotné navigování je rozhodně něco úplně odlišného. Kdysi jsem v rally navigoval, takže jsem asi přibližně věděl, o čem je řeč. Nicméně dálková rally je prostě úplně jiný systém. Byla to docela zajímavá zkušenost. Hlavně jsem poznal spíše z technické stránky, jak třeba auta mají vypadat a jakým způsobem se případně dají nachystat na další roky.
Co spolupráce s Honzou Vinšem, šlapalo to?
Myslím si, že to úplně špatné nebylo. V autě jsme si docela rozuměli. Honza taky v terénu nikdy žádné velké závody neabsolvoval, jezdil pouze autokrosy. Offroad disciplína pro něj byla taky nová. Rovněž poznával záludnosti tratě a vůbec systém toho závodu. To byly naše úkoly: poznat to a naučit se to.
V tomto směru jste tedy byli oba úplnými nováčky?
Přesně tak.
Co další dakarské pokračování, plánujete?
Spolupráce se školou, na níž učím a kde probíhá projekt Mechanic Academy, který jsem před pár roky založil, pokračovat asi bude. Ten projekt umožňuje studentům podívat se jako mechanici na Dakar. Letos jsme odjeli druhý rok. Pokud to finančně dokážeme pokrýt, tak se nachystáme i na další ročník Dakaru.
RALLYE DAKAR 2024 – konečné pořadí kat. Classic: 1. Santaolalla, Viňas (Šp./Toyota Land Crusier) 820 bodů; 2. Traglio, Briani (It./Nissan Pathfinder) +12; 3. Bedeschi, Bottallo (It./Toyota BJ71) +241; … 24. Klymčiw, Brož (ČR/Škoda 130 LR) +6789; 56. Vinš, Hovorka (Mitsubishi Pajero) +30 392; 63. Holická, Engová (ČR/Citroën 2CV) +35 608.
Dílčí výsledky posádky Jan Vinš, Tomáš Hovorka – prolog: 42. místo; 1. etapa: 26. místo; 2. etapa: 21. místo; 3. etapa: 25. místo; 4. etapa: 41. místo; 5. etapa: 64. místo; 6. etapa: 69. místo; 7. etapa: 39. místo; 8. etapa: 69. místo; 9. etapa: 70. místo; 10. etapa: 69. místo; 11. etapa: 68. místo; 12. etapa: 61. místo.
