Až se Kerbr poprvé objeví v Edenu, najde tam dopis od svého předchůdce Jaroslava Köstla. Co v něm je napsané, netuší: „Jsem strašně zvědavý, co tam najdu napsané. Ale jak znám Jardu, budou tam asi slova povzbuzení. Napadá mě: Zůstaň takový, jaký jsi.“
Zatímco Köstl povýšil k národnímu týmu, Kerbra oslovila Slavia. Udála se hodně zajímavá trenérská rošáda: „Není jednoduché přicházet právě po Jardovi, protože toho ve Slavii spoustu zanechal a všichni ho měli rádi.“
Na prosluněném soustředění v Lagosu v pátek vedl svůj první trénink standardních situací.
Jak probíhá aklimatizace?
Super, každým dnem je to lepší. Postupně kluky poznávám, nemůžu si to vynachválit.
Trému jste neměl?
Zrovna se mě na to samé ptala manželka: Jaké to je, když vedeš trénink hráčů, které skoro neznáš? Povídám: Je to stejné jako během kariéry, když coby hráč přestupujete do nového klubu. Nejdřív všechno poznáváte, soustředíte se na práci a na trému není prostor.
Tak jednoduché?
Tři roky jsem vedl tréninky v Sigmě Olomouc, takže něco za sebou mám. Taky jsem pracoval v lize a pod trenérem Jílkem jste pod tlakem. Totéž tady. Musíte se trénink poctivě připravit a zvládnout ho dobře. Je pravda, že zkušeností zatím nemám tolik, ale věřím, že zapadnu dobře a stane se ze mě slávista.
Není to přece jen velký skok? Ve čtyřiatřiceti.
Nečekal jsem, že to přijde tak rychle. Každopádně za tu šanci děkuju a je jenom na mně, abych pracoval, zlepšoval se a načítal od zkušenějších trenérů, jak se to má dělat. Každý den se musím učit a vzdělávat. Vždyť si uvědomte, že před třemi lety jsem ještě hrál.
Už vás šéf za něco pokáral?
Zatím ne, ale upřímně doufám, že to přijde, protože chybami se člověk učí.
Na rozdíl od ostatních z realizačního týmu máte na mikině jen jedno písmeno. Všem ostatním svítí na hrudníku iniciály. Proč jen K?
Jeden MK už tu je (akupunkturista Michal Kuneš), takže jsem jen K, jako Keba. To je přezdívka, kterou měl už můj táta.
Urputný útočník, vicemistr Evropy z Anglie 1996. Co vám řekl, když jste mu tu novinku oznámil?
Že kdyby se ozvala Sparta, nepustil by mě. To víte, je pyšný. Zároveň opakuje: Pracuj, makej, vzdělávej se, uč se jazyky. To samé říkal už v době, kdy jsem hrál. On mě pochválil snad třikrát za kariéru.
Kdy to bylo?
Před šesti lety po hattricku proti Jablonci. Pak dva víkendy před tím, kdy jsem měl proti Dukle bilanci dva plus jedna. A poprvé někdy v dorostu. Jinak jsem mu musel poznat na očích, že má radost.
Na trenérskou pochvalu od táty čekáte?
Upřímně, o trenérských věcech už se tolik nebavíme.
Poslyšte, vážně jste trenéru Trpišovskému, svému kolegovi, až do středy vykal?
Jasně. Vedl mě v Liberci, ale copak jsem si mohl dovolit tykat trenérovi? Ani pak ne. Z respektu k němu to nešlo. I když jsme si později volali, prostě jsem mu vykal.
Liberec byl váš osud, viďte?
Nějaký fotbalový bůh tam nade mnou držel ochrannou ruku. V Liberci jsem potkal Jindru, zažil tam nejlepší roky, z útoku jsem se zatáhl na levého obránce, vstřelil hattrick a ještě jsem tam v posledním zápase kariéry vstřelil vítězný gól.
Květen 2021. Z penalty proti Olomouci v devadesáté minutě.
Šel jsem tam na posledních pět minut, abych se mohl rozloučit. Jedna jedna se hrálo a do toho penalta. Pamatuju ty emoce, které jsem prožil pak v kabině.
Penaltu vám nechali z úcty?
To zase ne, já si věřil. Vzhledem k tomu, že už jsem v kariéře sedm nebo osm penalt proměnil, šel jsem na jistotu. Dřív jsem prosil Libora Doška nebo Milana Baroše, aby mi penalty nechávali, tak čeho bych se bál? I když jsem kvůli bolavým zádům půl roku nehrál, přesně jsem věděl, kam to šoupnu.
Václav Jurečka (vlevo) s trenérem Jindřichem Trpišovským během jednoho ze slávistických tréninků.
Mimochodem, co záda? Na trénincích Slavie jsem vás ještě neviděl kopnout do balonu.
Většinou je to tak, že půl roku jsem v pohodě a mohl bych s klukama hrát třeba bago. Pak záda trochu cítím a chci to malinko šetřit. Teď po přeletu do Portugalska a přechodu ze zimy se brzdím, jinak můžu kluků dávat centry a normálně kopat. Jen mám operované ploténky a pořád mi to někdy střílí do obou nohou. Zrovna jsem byl na akupunktuře u našeho fachmana a pomohlo to. Vyndal jehličky a cítil jsem se líp. Hlavně ráno to ovšem bývá hrůza. Ani v autě nevydržím víc než dvě hodiny. To pak musím zastavit a protáhnout se.
Jaké máte vlastně se Slavií cíle?
Přece nejvyšší. Jako hráč jsem nikdy neměl možnost získávat tituly, protože jsem v tak dobrých týmech nehrál. Teď můžu a chci. Jsme Slavia. Jsem strašně natěšený. Těším se na atmosféru okolo, na Eden, na tlak. Už jako hráč jsem rád žil pod tlakem. Vadit mi nebude. Takže chci vyhrávat ligu a v pohárech se dostávat co nejdál.
Kolegu Köstla vystřelila Slavia až do reprezentace. Co jít v jeho stopách?
Ježiš, to je daleko. Chci se Slavií dosáhnout úspěchů, o kterých jsme se bavili. Chci, aby se mnou hráči i trenéři byli spokojení, to je můj nejbližší cíl. Rád bych navázal na Jardovu práci, případně ji vylepšil a obohatil hráče i trenéry. Nevím, co bude za rok nebo za dva, natož za deset let.
