Slavia zvládla první velkou překážku v sezóně, když porazila Plzeň 3:0 a po osmi kolech se vyhřívá na čele tabulky s úchvatným skóre 16:1. Oproti loňsku je však výrazný rozdíl v jejím projevu. Už to není ta přesycená, pomalá a čitelná Slavia, nýbrž opět z ní čiší velký hlad po úspěchu. V čem je největší rozdíl?
Hlad po úspěchu
Slavia si v české lize vytvořila dominanci. Vyhrála jí třikrát za sebou, naposledy dokonce bez porážky. Mezitím dvakrát došla do čtvrtfinále Evropské ligy a i když se několik hráčů protočilo, jádro zůstalo stejné. A došlo k velké přesycení.
Logicky je těžší hledat opět motivaci, když jste vyhráli vše, co se dalo a neměli jste konkurenci. Jakmile tohle sešívaným někdo vzal, mysleli si, že mají takovou kvalitu, že se to přirozeně vrátí samo do Edenu. Neměli však potřebný drajv, aby pro to udělali vše, co bylo v jejich silách.
V létě se trochu proměnila hierarchie. Stálice jako Petr Ševčík a Lukáš Masopust jsou na vedlejší koleji a v zimě odejdou, vyčpělí hráči jako Mick Van Buren, Václav Jurečka odešli. Stejně tak jako fotbalisté, kteří neměli kvalitu na základní sestavu, jako třeba Stanislav Tecl, Muhammed Tijani, Sheriff Sinyan nebo Michael Tomič.
Trpišovský do kádru zapracoval například Kinského s Dioufem a Prebslem, jenž mají velkou chuť se ukázat, k tomu přišel Tomáš Chorý, jehož hlad po úspěchu je příkladný. A všemu velí znovuzrozený kapitán Jan Bořil, který by pro Slavii umřel.
X-faktor Chorý
Kdyby Slavia koupila Tomáše Chorého už loni v létě, možná se dnes bavíme o tom, že sešívaní titul obhajují. Vytáhlý útočník do Edenu perfektně zapadl, svým stylem hry je pro Slavii extrémně platný a je obrovskou zbraní do všech typů zápasů.
Umí být neuvěřitelně nepříjemný ve vápně, čímž se buď dostane do šance, nebo vytvoří prostor pro ostatní, zároveň umí i šance sám vytvářet. Navíc podrží obrovské množství míčů a zároveň se rve o každý míč, což ještě více nahecuje spoluhráče.
Agresivita, intenzita a presink
Tyto tři slova patří k předzápasovému proslovu téměř každého fotbalového trenéra na světě. Jenže málokterý tým je dokáže na hřišti opravdu ukázat na 100 % procent. A zatímco přesně tohle Slavii zdobilo v té nejlepší éře, poslední sezónu to úplně odešlo.
I když slávisté většinu zápasů vyhrávali, málokdy to bylo po excelentním výkonu. „Evropskou“ Slavii jsme viděli vlastně jen v domácím duelu s AS Řím, jinak se Spartou to byly dvakrát taktické války a Plzeň dokonce sešívané dvakrát přehrála.
Ani na začátku letošní sezóny to nebylo úplně ono. V duelech na Slovácku, s Olomoucí či v Liberci to nebyly dobré výkony. Jenže poté přišel první náznak v podobě utkání s Union SG a totálním „gamechangerem“ v nastavení v hlavách i výkonech byla odveta s Lille.
Jeden z nejlepších zápasů Slavie za poslední léta, kdy elitní tým Ligue 1 mačkala jako citrón, vypracovala si spoustu šancí a jen smolně neprošla do Ligy mistrů. Herní projev si ale ponechala v sobě a v Mladé Boleslavi a s Plzní předvedla velice podobné výkony plné agresivity, intenzity a vysokého presinku.
Forma opor
Ať jste sebelepší trenér, když vaše opory nejsou ve formě, moc toho nezmůžete. Christos Zafeiris se loni hledal, navíc jej často srážela zranění. Ani Tomáš Holeš s Igohem Ogbuem nepůsobili úplně jistě, Lukáš Provod často hru spíše zpomaloval než naopak. Jediným, kdo si stabilně držel formu byl Oscar Dorley.
A teď? Oscar povýšil své výkony na vyšší level, Provod je v ještě lepší formě než před těžkým zraněním. Zafeiris je opět tahounem, kterého Slavia potřebuje. Holeš s Ogbuem se vrátili do top formy a zatím inkasovali v lize pouhý jeden gól, kapitán Bořil podává až nečekaně skvělé výkony a jde příkladem svou bojovností.
Po rozpačitém prvním půlroce naplno ukazuje svůj potenciál Malick Diouf, který je dokonce nejlepším střelcem sešívaných a třetím nejlepším v lize. A k tomu se přidal Chorý, který je nesmírně platný. Trpišovský zkrátka operuje z většiny stejnými hráči jako loni, ovšem v úplně jiné formě a jiném nastavení mysli.
Zdroj: SK Slavia Praha, Chance liga
