Nasazení severokorejských vojáků na straně Moskvy nevnáší do války na Ukrajině mnoho nového, ale podstatně to mění geostrategickou mapu světa. K horšímu.
Co přesně víme, že se stalo? V půli října řekl ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj, že KLDR do Ruska poslala na 10 000 vojáků. Kyjev později dodal, že je do cizích služeb při slavnostním ceremoniálu osobně vyslal severokorejský vůdce Kim Čong-un.
Totéž vzápětí potvrdila jihokorejská vláda. Minulý týden prohlásil i americký ministr obrany Lloyd Austin, že Washington „vidí důkazy, že existují severokorejští vojáci, kteří odešli do Ruska“.
Ruský prezident Vladimir Putin donedávna zvěsti o svém úmyslu zapojit vojáky KLDR do rusko-ukrajinské války popíral. V reakci na Austinovy výroky však prohlásil, že „když existují obrázky, tak to asi o něčem vypovídá“.
Podle zpráv ukrajinské vojenské rozvědky má být první bojové nasazení severokorejské jednotky na programu 27.-28. října v ruské Kurské oblasti. Ukrajinské síly tam v srpnu na čas ovládly území o rozloze zhruba 1000 čtverečních kilometrů; v půli října držely území zhruba o třetinu menší, když ruská armáda pro boj na vlastní půdě vyčlenila 50 tisíc mužů.
Na bojišti podpora i zmatek
Podle ukrajinských analytiků jsou severokorejské síly natolik početně slabé, že průběh války nejspíš nezvrátí. Aby Moskva mohla ukrajinské jednotky z Kurské oblasti vytlačit, musela by podle nich svůj kurský kontingent zdvojnásobit.
Schopnost Severní Koreje doplnit ruské počty by však mohla Ukrajině způsobit problémy, řekl listu Financial Times Jack Watling, expert na pozemní válku z britského bezpečnostního think-tanku Royal United Services Institute. „Mohli by mít docela dobrou soudržnost,“ řekl Watling. „Mohli by mít přiměřenou morálku. Mohli by být bojeschopnější než Rusové. Být lepší než to, co mají Rusové v současné době k dispozici, není zrovna vysoká laťka.“
Nakolik bude ruské velení schopno potenciální větší bojeschopnosti severokorejských vojáků využít, je jiná věc. Přes vysokou kvalitu výcviku nemá žádný z vojáků KLDR než nulovou bojovou zkušenost. Minulou středu zachytili ukrajinští špioni rozhovor mezi ruskými vojáky, kteří přišli s Korejci do kontaktu. Mluvili o svých posilách pohrdavě jako o „zasraných Číňanech“. „A on tam stojí s vyvalenýma očima, kurva,“ říká jeden z vojáků (zjevně mluví o podřízeném, jenž dostal za úkol se Korejcům, věnovat). „Přišel sem a ptá se, co s nima má kurva dělat.“
Severní Korea poslala od srpna 2023 do Ruska více než 13 000 kontejnerů s municí (celkem osm milionů nábojů), desítkami raket krátkého doletu a dalšími konvenčními zbraněmi. To dělá pro udržení ruské válečné mašinérie v chodu mnohem více než několik tisíc vojáků. Živí vojáci jsou však jasným znamením eskalace.
Čtyři a půl roku platu
Posily přicházejí v době, kdy se Rusko snaží doplnit své síly tváří v tvář vysokým ztrátám. Západní zpravodajské služby je odhadují na více než 600 000 mrtvých a raněných.
Podle týchž zdrojů Putin odolává tlaku svých generálů na další kolo mobilizace. Namísto toho nabízí dobrovolníkům obrovské vstupní prémie. Tempo 30 tisíc rekrutů měsíčně se mu letos větinou podařilo udržet – ale za stále stoupající cenu. Několik ruských oblastí kvůli tomu v posledních měsících muselo drasticky zvýšit výši řečených prémií. Například Belgorodská oblast, která sousedí s Kurskem, vyplácela v srpnu 800 000 rublů (asi 190 tisíc korun); v říjnu to již byly rovné tři miliony rublů. Při průměrném měsíčním platu 55 000 rublů to jsou velké peníze.
Výklad Putinova severokorejského gambitu se mezi experty liší. Pro některé analytiky je znamením, že válka neprobíhá podle ruských plánů. „Myslím, že Ukrajina ruskou armádu vyčerpává. Pokud se vaše válka vyvíjí dobře, nežádáte o tisíce vojáků ze Severní Koreje,“ říká Justin Crump, na stránkách strategické konzultační firmy Sibylline, již vede. „Nepotřebujete je.“
Jiní s tím nesouhlasí. „Rusko v současné době na bojišti získává, a proto je nepravděpodobné, že by jednalo ze zoufalství a nasazovalo vojáky ze Severní Koreje, protože by mu nic jiného nezbývalo. Putin tento krok pravděpodobně činí spíše na základě taktických úvah,“ píše ve své analýze americká Rada pro zahraniční vztahy. Pokud severokorejský kontingent pomůže Moskvě znovu dobýt Kurskou oblast, uvádí týž text, umožní to Putinovi soustředit síly na postup na hlavní východoukrajinské frontě, kde Rusko neustále postupuje.
V hlavní roli KLDR
Jsou-li důvody i dopady severokorejské účasti na rusko-ukrajinském bojišti nečitelné, ještě daleko více nervozity vyvolávají na druhé straně rusko-severokorejské dohody. Jejím středobodem není ruský prezident, nýbrž vůdce KLDR Kim Čong-un. Reakce v tom smyslu přicházely z celého světa.
„Pokud jsou (Severokorejci) deklarovaným spolubojovníkem a jejich záměrem je účastnit se této války na straně Ruska, je to velmi, velmi vážný problém,“ řekl americký ministr obrany Austin. „Bude to mít dopady nejen v Evropě, nýbrž i na záležitosti v Indopacifiku.“
Šéftajemník japonského kabinetu Jošimasa Hajaši vyjádřil „vážné znepokojení“. Uvedl, že Tokio tuto záležitost sleduje a že „prohlubující se vojenské vazby mezi Pchjongjangem a Moskvou pravděpodobně nejen zhorší situaci na Ukrajině, ale ovlivní i bezpečnost v oblasti okolo Japonska“.
Němci se k tomu postavili… inu, velmi německy. „Ani nevíme, zda se jedná o 1500 nebo 12 000 vojáků nebo o to, jaký druh vojáků přijde do Ruska a kde a proti komu budou bojovat,“ řekl spolkový ministr obrany Boris Pistorius. „Je to určitá eskalace. Ukazuje nám to jeden důležitý, velmi důležitý aspekt. Mezinárodní konflikt se velmi rychle blíží.“
Také britský ministr obrany John Healey uvedl, že existuje „nejen obava z možnosti eskalace konfliktu v Evropě. Existuje tu i neodmyslitelná souvislost s bezpečnostními obavami v Indopacifiku“.
Asijská nervozita
Oč tady jde – čeho se všichni tak obávají v Asii, když Kim posílá své lidi do Evropy? Stručně řečeno, posílení (donedávna formálně neexistujícího) vojenského spojenectví Moskvy a Pchjongjangu nevypočitatelným způsobem míchá kartami v oblasti, která se i bez Putinova přispění chová jako soudek s prachem.
Čínské územní nároky v Jihočínském moři, spor o Tchaj-wan, do budoucna nejasná role USA, potenciální střet dvou mocenských trojúhelníků (KLDR-Rusko-Čína versus Japonsko-Jižní Korea-USA) – to vše vytváří v regionu mnohovrstevné napětí. Razantní vstup Moskvy na scénu není po chuti žádnému z aktérů.
Putin si je toho vědom. V červnu 2024 podepsaly Moskva a Pchjongjang smlouvu o vzájemné obraně, který je teoreticky zavazuje k vzájemné obraně před invazí. Rozhodnutí ruského vedení maskovat Severokorejce jako Burjaty a zamlžit jejich skutečnou totožnost naznačuje, že se ruský prezident prozatím nechce se svým novým spojencem zrovna chlubit. (Klíčové slovo je „prozatím“ – ruští vojáci na Ukrajině byli v jeho podání také několik let „zelenými mužíčky“.)
Čínský neklid
Putinově relativní zdrženlivosti v této věci se není co divit, má totiž sám hodně co ztratit. Jeho sílící spojenectví s Kimem se totiž vůbec nelíbí Číně. Pro Putina je to velmi delikátní situace, protože geopolitický vývoj spuštěný jeho invazí na Ukrajinu udělal z jeho země de facto satelit Pekingu. Číňané přitom mají minimálně dva dobré důvody k pramalému nadšení.
Zaprvé, pokud Severní Korea a Rusko posílí svou vojenskou spolupráci, Jižní Korea pravděpodobně rozšíří svou podporu Ukrajině a těsněji se zapojí do alianční sítě, kterou v Indopacifiku udržují Spojené státy. Něco takového se vůbec nehodí do krámu čínskému prezidentu Si Ťin-pchingovi, jehož expanzivní politika spoléhá právě na rozdělení zájmů bližších i vzdálenějších sousedů na východě i jihovýchodě Asie.
Zadruhé, Pchjongjang byl geopoliticky dosud zcela závislý na podpoře Pekingu. Číňané toho vždy dokázali šikovně využívat jako páky na Západ. Pokud však spolupráce s Moskvou vynese Kimovu režimu peníze, vojenské technologie a jistý stupeň mezinárodního renomé, vliv Pekingu na něj úměrně tomu zeslábne. Oslabení pchongjangské karty – zejména ve chvíli, kdy se ostatní sousední země budou mít sklon semknout – je pochopitelně z hlediska Pekingu nežádoucí.
Rostoucí čínský nesouhlas s Kimovým promoskevským obratem dosud probíhá na rovině diplomatických gest, běžnému oku zhusta obtížně čitelných. Například v červenci se čínský velvyslanec v Severní Koreji nezúčastnil oslav výročí konce korejské války v Pchjongjangu, přestože si obě země letos připomínají 75 let diplomatických vztahů. Minulý týden zase Si Ťin-pching poděkoval Kimovi za blahopřání k 75. výročí založení komunistické Číny – vynechal však tradiční zmínku o Severní Koreji jako „přátelské sousední zemi“.
Kimův hazard
Bez rizika tak není ani Kim Čong-un, který na angažmá severokorejských vojáků na druhém konci světa jinak získá nejvíce. Sotva týden poté, co do Ruska dorazili první severokorejští vojáci, oznámila ukrajinská veřejnoprávní televize Suspilne, že stovky severokorejských vojáků již byly rozmístěny v blízkosti fronty v ruské Kurské a Brjanské oblasti, asi sedm kilometrů od ukrajinských hranic. Osmnáct z nich jich tou dobou již mělo své pozice opustit poté, co je Rusové nechali v lese bez jídla a pokynů. Později je ruští vojáci zase našli a zadrželi. (Efektivní vojenská spolupráce vypadá jinak, řeknete si možná.)
Tyto zprávy nebylo možné nezávisle ověřit, vrhají však světlo na specifický potenciální problém při nasazení severokorejských vojáků v Evropě. Poprvé v životě se dostávají do světa, jejž nerežíruje rodina Kimů. „Ocitnou se v situacích, kdy budou schopni prohlédnout tu lež,“ řekl serveru france24.com – s přiznanou dávkou optimismu – Hugh Griffiths, odborník OSN na sankce a Severní Koreu.
„Ukrajinci je budou bombardovat a oni uvidí, co v Severní Koreji neuvidí nikdy: že umírají, že nedělají žádný pokrok, že se nedostanou do Kyjeva na ruských tancích.“ Griffithsův pohled zde ovšem naráží na fakt, že nejspíš nikdo na Západě není schopen odhadnout míru, do níž jsou příslušníci severokorejských speciálních jednotek ideologicky pevní – a tím pádem i odolní tváří v tvář nepřízni osudu.
Ideologická nákaza
Budou však rozhodně vystaveni novým typům svobod, které nikdy předtím k dispozici neměli. „Něco tak jednoduchého, jako je dostat se k ruské cigaretě, může mít obrovský vliv na způsob myšlení severokorejského vojáka. Může to kontaminovat jeho dosud stoprocentně cenzurovaný pohled na svět,“ řekl Griffiths. „Ruské cigarety jsou lepší než severokorejské. Bude to pro ně luxus.“
Rizika ideologické nákazy si však je jistě vědomo i severokorejské vedení. Je proto pravděpodobné, že Kim a jeho lidé by si velmi rychle poradili s těmi z vojáků, kdo se z ruské mise vrátí domů. Ještě daleko pravděpodobnější je však možnost, že oficiální kruhy v Moskvě i Pchjongjangu jsou srozuměny s tím, že se nevrátí nikdo.
Za Putinovy imperiální choutky tak jdou bojovat tisíce mužů již de facto odsouzených k smrti, jakýchsi zombies. „Severokorejští vojáci budou prostě kanonenfutr a Rusové se budou jen málo starat o jejich přežití,“ říká Griffiths. „Až si uvědomí, že mají do Ruska jen jednosměrnou jízdenku, asi uvidíme hodně dezerce.“
Světová válka na dohled?
Celkem vzato je severokorejská účast na moskevské agresi vůči Ukrajině špatnou zprávou na všech frontách. V Evropě Kim pomáhá Rusku, ale zároveň roztáčí nepředvídatelnou bezpečnostní ruletu v Asii. Přičtěme k tomu zmiňovaný efekt konsolidace obou geopolitických táborů.
Především však je tu kontext, v němž se popisované události odehrávají: jen několik desítek hodin poté, co Američané oficiálně potvrdili přítomnost sil KLDR v Rusku, podnikl Izrael masivní letecký úder na Írán. To je dosud nejrazantnější posun směrem k plnokrevnému vzájemnému válečnému konfliktu významného spojence Spojených států s podobně významným – byť příležitostným – spojencem Ruska (a méně významným spojencem Číny).
Máme tedy co do činění se třemi velkými mezinárodními konflikty. Navzájem se liší svou intenzitou: na Ukrajině se bojuje naplno, na Blízkém východě omezeně a v Indopacifiku dosud panuje klid zbraní. Účastí severokorejských vojáků v rusko-ukrajinské válce roste pravděpodobnost, že se tyto tři střety stanou třemi ohnisky konfliktu jediného.
