Korejská lidově demokratická republika je již téměř sedmdesát let v područí diktátorské dynastie Kimů. Vše začalo krátce po válce, kdy se vlády ujal Kim Ir-sen a krátce na to zemi proměnil v neizolovanější stát na světě. Svých odpůrců se zbavoval popravami a vězněním v krutých pracovních táborech. Ještě v 80. letech ale jakoby se Severní Korea snažila světu ukázat v lepším světle. Propagační snímky z té doby ale těžce kolidují s otřesnou realitou.
Jen málokdy – zvláště v dobách před chytrými mobilními telefony – se ze Severní Koreji dostaly do světa snímky, které by zemi a její obyvatelstvo neukazovaly v tom nejlepším možném světle. Dodnes si tak můžeme prohlédnout obrázky monstrózních staveb ve městě plném věžáků a ohromných náměstí, kde ovšem nechybí pásy zeleně ale ani čtyřproudé silnice. Ze snímků se na nás usmívají děti na výletech, obyčejní občané během zábavy jako je jízda na kolečkových bruslích či hra malování výjevů z přírody a také ženy v perfektně padnoucích uniformách.
Jenže realita byla a stále je diametrálně odlišná. Ony čtyřproudé silnice zejí prázdnotou, protože jen pár lidí si může dovolit koupit a provozovat automobil. Chudoba je všudypřítomná – lidé hladoví a žijí bez sebemenších výdobytků moderního světa, včetně dostupnosti elektřiny 24 hodin denně. Izolace od zbytku světa měla dokázat ekonomickou soběstačnost, a ačkoliv země stále funguje, její obyvatelé nežijí šťastné životy. Valná většina z nich pod vlivem ale propagandy a vymýváním mozků věří, že není lepšího místa k životu.
