V pátek a v sobotu se v celé České republice konají volby do zastupitelstev krajů, někde pak i senátní volby. Jinak tomu není ani na Jesenicku, které bylo minulý víkend postiženo ničivou povodní, ze které se dosud vzpamatovává. Po složitých debatách, jestli je možné ve vodou zasažených oblastech volby odložit se nakonec konají v řádném termínu. Vypravili jsme se zjistit, jak se volí v obcích, kde je dnes tenhle „svátek demokracie“ často ta úplně poslední starost.
V Jeseníku a přilehlých obcích, které byly zasaženy povodní to i po týdnu, co voda opadla vypadá zle. Bez debaty se odvedlo hodně práce. Jakmile povodeň ustoupila, místní ihned začali zničené domy uvádět do původního stavu. Na pomoc jim přijeli lidé z celé republiky. Potkáte tu profesionální i dobrovolné hasiče, policisty i vojáky, Červený kříž a mnoho dalších organizovaných i samostatných dobrovolníků. Většina cest už je jakž takž průjezdná, ale mnoho úseků je sjízdných jen pro otrlé řidiče. Podemleté krajnice, nebo zasypané díry jsou dočasným provizoriem. Na řadě míst je kyvadlová doprava a dříve rychlá spojení se dnes násobně protahují.
Naplavené bahno vyschlo, a tak se všude hodně práší. Elektřina už na většině míst funguje, ale voda zatím neteče skoro nikde a plyn bude možná až za několik měsíců. Každý tu má starostí nad hlavu, koho se povodeň dotkla přímo, pracuje na svém. Ostatní, kdo z toho vyšli lépe se snaží sousedům aspoň pomáhat. A v této atmosféře se zde konají volby, které i za normálních okolností v tomto kraji mají minimální pozornost veřejnosti. Když se lidí vyptávám, jestli půjdou volit, odpověď je téměř vždycky stejná. „Cha, to určitě, to je teď moje poslední starost…“ Podobná shoda panuje i na tom, že se volby měly posunout. Podle místních je to nespravedlnost, myslí si, že kvůli starostem s odklízením škod po povodni jejich hlas nebude moci dostatečně zaznít.
Cizí komise
Obec Kobylá nad Vidnavkou je jednou z nejvíce postižených vesnic na Jesenicku. Starostka Miroslava Rybáriková dlouho avizovala, že na organizaci voleb nemá nyní čas, ani lidi. Starost o volby si převzalo Ministerstvo vnitra a tak zde na rozdíl o jiných volebních místností zasedne komise složená z cizích lidí. Někteří komisaři jsou zaměstnanci Ministerstva vnitra, jiní pracují pro Katastrální úřad. Půl hodiny před začátkem voleb je přiváží hasičská dodávka. Vezou si s sebou urny, balíky hlasovacích lístků, ale i spacáky a karimatky.
„Vůbec nevíme, kde budeme spát, to se zatím nepodařilo vyřešit. Ale volí se až do deseti hodin večer, tak na tyhle starosti máme ještě čas,“ prozradí jedna členka volební komise. Ani volební místnost není taková, jako obvykle. V té, kde se volby jindy konají je nyní sklad humanitární pomoci. Komise tak zasedá v improvizované místnůstce, kam se jen tak tak vejde. Podle všeho to ale moc nevadí, v Kobylé se volit chystá málokdo, a tak tu rozhodně nebude těsno.
Volební buňka
V České vsi voda zničila všechny budovy, kde se běžně volby konají. Základní škola byla kompletně vytopená a desítky dobrovolníků se jí překotně snaží uvést zpět do provozu, což ale ještě bude trvat několik týdnů. K zajištění voleb sem hasiči dodali mobilní buňku, která normálně slouží jako velitelské stanoviště při větších zásazích. Je to moderní zařízení, které je naprosto autonomní. Má vodu i osvětlení, o dodávku proudu se stará naftový agregát, který z venku hučí, že uvnitř pomalu není slyšet vlastního slova.
Na rozdíl od Kobylé na Vidnavkou jsou tu komisaři místní. Lidé, kteří jdou voli většinou se tu většinou staví cestou z jiného zařizování. A tak si někteří kromě lístků a dokladů nesou třeba i plynové bomby. Ne každý je ale schopen se k volbám osobně dostavit. Pro takové lidi je k dispozici na vyžádání mobilní urna. To je případ i zdejšího domu s pečovatelskou službou. Za seniory, kteří jen o pár metrů unikli povodni se vydává mladík s urnou na hasičské čtyřkolce. V tomto zařízení volí skoro všichni. Paní ředitelka tu pomáhá s organizací voleb, aby vše proběhlo, jak má.
Senioři, kteří tu bydlí občas zapomenou doklady na pokoji a musí se pro ně vracet, někteří zase mají problém se trefit do malé přenosné urny, ale vše se v přívětivé atmosféře nakonec zvládne. Panuje tu dobrá nálada, všichni jsou rádi, že se jim povodeň vyhnula a vnější svět, jako by pro ně existoval podobně skutečně, jako prostřednictvím televizní obrazovky. Jedním z dokladů zkázy, která se udála ve zbytku obce je tak kromě výpadku vody i tento netradiční způsob voleb.
Vyčištěný gympl
V samotném Jeseníku je volebních místností více. Vydáváme se do zdejšího gymnázia, které bylo přímo zasaženo povodní. Na ulici jsou hromady vystěhovaného nábytku a naplavených trosek. Uvnitř volební místnosti to ale vypadá, jako by se nic nestalo, a to se nachází v přízemí. „Hned v pondělí na to vlítli, aby to na volby bylo v pořádku. Podívejte tady na zeď, tady bylo tolik bláta…“říká členka volební komise paní Alena. A skutečně, při bližším ohledání jsou vidět nepatrné stopy po povodni.
Když se jí zeptám, jestli se povodeň dostala i k ní domů, zalomí rukama. „No ježišmarijá, podívejte se támhle na ten panelák, tam bydlíme, tam bylo přes dva metry vody, sklepy jsou kompletně vytopené, nová kotelna za miliony je fuč… naštěstí se to nedostalo až do bytů,“ vypráví paní Alena a je na ní vidět, že z vody měla upřímnou hrůzu. Musím se jí zeptat, proč je ve volební komisi místo toho, aby pracovala na svém? „Tak nám to vzalo akorát sklep, v baráku jsme třicet sedm partají, to si sousedi pomůžou, od nás je tam manžel. Tady je mě víc potřeba.“
