Michal David nikdy nebyl pro autora Panoptika během jeho (autorova) celoživotního působení na vrcholové české rockové scéně z logiky žánru tím pravým „šálkem čaje“. Však také pro Michala Davida nebyli rockeři cílovou skupinou pro jeho produkci víc než inspirovanou hudbou italské provenience. Přesto bylo při troše profesní tolerance možné jej s ohledem na úspěšnost jeho produkce mlčky respektovat či pouze míjet.
Nikdy se nevyjadřoval k politice, jeho tvorba v sobě nenesla znaky politické agitky jako Dopis Svobodné Evropě Josefa Laufera. Nikdy nebyl členem KSČ jako Karel Zich či Václav Neckář, nikdy si opakovaně nemlaskal v řiti Vladimira Putina a nepráskal na kolegy StB jako bard disentu Jarek Nohavica. Koneckonců má-li být Michal David kvůli písni Poupata a komerčnímu úspěchu tvorby označen za exponenta minulého režimu, pak postavme do řady s ním celou českou pop scénu a pro pořádek smažme z paměti i filmových archivů jména největších hereckých es.
Jako politický prostitut se Michal David chová až po pádu komoušů, koncerty během kampaní ODS, socanů, Paroubkových socanů, na zahradě k narozeninám Andreje Babiše, medaile z rukou Miloše Zemana a foto s užitečnými idioty Ivanem Vyskočilem a Jiřím Krampolem. Jak to tak bývá, tichý šustot bankovek přehlušil křik svědomí a morálky. Korunu všemu však nasadil Michal David v minulých dnech, když v rozhovoru pro televizi TV A11 prohlásil: „Víš, co mně dneska už připadá? Já to můžu říct na kameru, já se nebojím. Že už člověk nesmí pomalu nic říct, už se lidi bojí říct pravdu. A že už se vracíme zpátky do totáče, člověče. Já ti mám takový dojem, že prostě co se to děje, vždyť my se vracíme tam, co jsme říkali, proti čemu všichni bojovali… najednou už nesmíš skoro nic říct… tak se na to radši vyprdnu, už nic neříkám a dělám si jen muziku…“
Prohlášení srovnatelné s tím příštím, v němž bude Michal David varovat: „Víš, co mně dneska už připadá? Já to můžu říct na kameru, já se nebojím. Že už člověk pomalu nesmí být malý a tlustý. Já ti mám dojem, že se vracíme tam, proti čemu všichni bojovali…proti obezitě. Tak se na to radši vyprdnu, tiše tloustnu a dělám si jen muziku…“
