Ukrajina přichází najednou o dvě města a situace pro ni nevypadá vůbec růžově. Rusové sice postupují, ale do půl roku dle prognóz pocítí nedostatek nových zbraní a munice, za pár let se pak jejich země může rozpadnout úplně. Už se nebojuje jen o území, ale i o to, kdo jako první padne vyčerpáním a vzdá to.

„Donbas je bitevní pole pro použití snad všech možných zbraní a taktik, které existují,“ řekl reportérům The New York Times Voila, příslušník ukrajinské národní gardy bojující u Torecku. Právě toto město v těsné blízkosti frontové linie ještě z roku 2014 je po Vuhledaru dalším, které Rusové začali dobývat. Podle obránců používají všechno od klasických „hloupých“ pum až po sofistikované drony. Ruští útočníci mají obrovskou převahu v lidské síle a vrhají ji proti ukrajinským pozicím. Vyrovnávat se v poslední době začínají naopak poměry munice, které už Rusové nemají tolik a Ukrajincům začaly přicházet dodávky ze Západu.

I přesto Rusko stále a dlouhodobě na Donbase pomalu postupuje – v květnu 2023 dobylo Bachmut, poté Marienku, letos v zimě Avdijivku, pak Vuhledar, Krasnogorivku a teď se bojuje o Toreck. Ruské síly stojí před Pokrovskem a přibližují se ke Kramatorsku, srdci Ukrajinou ovládaného Donbasu. 

Moskva ale nedostává nic zadarmo. The New York Times charakterizují ukrajinskou taktiku jako boj na co největší ztráty, v němž se Kyjev snaží, pokud už nemůže udržet území, ruskou armádu co nejvíce vyčerpat. „Tuto válku nerozhodne, kdo bude ovládat Vuhledar nebo další frontové vesnice a města,“ řekl NYT rakouský analytik Franz-Stefan Gady, „bude to o tom, kolik vojáků Rusové vynaložili na to, aby se zmocnili Vuhledaru, oproti ztrátám, které Ukrajinci utrpěli ve snaze jej udržet.“

Stihnout to před dešti

Jaký dopad ukrajinská taktika výměny území za ztráty ve skutečnosti má, zatím nevíme. Ruské ztráty jsou ale podle různých indicií obrovské. Jen za postup přes Avdijivku na Pokrovsk přišla ruská armáda podle účtu Naalsio na síti X o více než 1700 kusů obrněné techniky, z toho přes 500 tanků. Naalsio spolupracuje s organizací Oryx a drží se přísné metodiky vyhodnocování na základě fotografií, proto by údaje měly být poměrně přesné. Ukrajinské ztráty jsou oproti tomu asi pětkrát menší a činí něco přes 300 ztracených vozidel. V operaci u Kursku ale zase větší ztráty utrpěla Ukrajina – 123 vozidel svých ku 85 ruským.

Celkový počet ztracených ruských obrněných vozidel už podle Oryxu přesáhl deset tisíc. V tuto chvíli je to na úkor zásob ze studené války, kdy se zastaralé typy obrněné techniky narychlo modernizují a posílají na frontu. Nové typy tanků jako T-90 jsou tu zastoupeny minimálně, většinou jde o T-80, T-72 a starší, které však už nejsou do útoku příliš použitelné. Z obrněných vozidel jde o BVP-1 a BVP-2.

Všechny tyto prostředky se pak snadno stávají potravou pro ukrajinská děla a protitankové zbraně. Západ může těšit, že s takovou výbavou by následovníci jízdy maršála Buďonného při útoku přímo na severoatlantickou alianci zřejmě pohořeli. Jenže i přes gigantické ztráty se Rusko zatím nepoložilo, bojuje dál a postupuje, byť pomalu. Kromě Torecku a Vuhledaru se Rusové derou na Pokrovsk a – jak napsal The Kyiv Independent – připravují ofenzivu v Záporoží.

Podle amerického Institutu pro výzkum války (ISW) se Rusové snaží maximálně zrychlit tempo operací před podzimními dešti. Nasadili maximální množství vojáků a chtějí obsadit Kurachove či Pokrovsk, aby vykázali alespoň nějaký úspěch. Pak bláto postup na zimní a částečně i jarní měsíce silně zkomplikuje a fronta zamrzne.

Rusko před rozpadem?

Ukrajina se potýká s problémy především nedostatku vojáků a deficitu zbraní, jako je letectvo a protivzdušné systémy. Také atmosféra v armádě unavené dlouhými boji, kdy nepřicházejí tolik potřebné čerstvé síly, není nejlepší a množí se dezerce a ještě nebezpečnější činy, jako je útěk z bojových pozic. Populačně zhruba třikrát větší Rusko je na tom s rezervou vhodných lidí daleko lépe. Rovněž západní technika se ne vždy hodí do polních podmínek a ukrajinská armáda si ji často schovává jen na nejdůležitější akce, aby nedošlo ke zbytečným ztrátám.

„Nejdůležitější je vyčerpat nepřítele,“ naznačil ve svém obvyklém večerním projevu prezident Volodymyr Zelenskyj, v jakém módu se válka nachází. Podle odhadů ISW může Rusko už v polovině příštího roku pociťovat problémy s obrněnou technikou, protože zbrojovky nemají dost sil na její obnovování. V roce 2027 by pak Rusové měli pocítit vážné ekonomické problémy a země se začne potýkat s nedostatkem mužů pro bitevní pole. A méně munice má podle ukrajinského generálního štábu nepřítel už teď a poměr vystřelených granátů se srovnal na jedna ku jedné.

Válka „na vyčerpání“ je ale tak trochu sázkou do loterie. Vzpomeňme na prognózy z roku 2022, že Rusku už co nevidět dojdou rakety a nebude čím mít ostřelovat ukrajinská města. Jednou z ruských vlastností je schopnost regenerace, což se ukázalo za Napoleonských válek i během východního tažení německého Wehrmachtu.

V posledních týdnech a měsících se občas objeví zpráva, že Ukrajina je ochotna slevit ze svých striktních cílů zachování územní celistvosti z doby před rokem 2014 (včetně Krymu a Donbasu) a sednout si s Ruskem za jednací stůl. Naposledy vydala takovou zprávu agentura Bloomberg. Ukrajinský prezident Zelenskyj v ní sice navenek odmítá jakékoli ústupky, jeho nejvyšší úředníci však hovoří o tom, že s válkou je třeba rychle skoncovat.

Půjde hlavně o NATO

Západní partneři podle Bloombergu tlačí na Ukrajinu, aby jim prezentovala nový plán na ukončení konfliktu, který bude konkrétnější než ten, co představili Ukrajinci ve Washingtonu. Centrálním tématem pak budou nikoli okupovaná teritoria, ale vstup Kyjeva do NATO – kolem něj by se mělo všechno točit. Jednat o tom se mělo tento týden na vojenské základně v bavorském Ramsteinu, americký prezident Joe Biden ale tentokrát nepřiletěl, a tak se schůzka odložila.  

Situace vypadá o něco nadějněji než v minulosti, kdy si obě strany byly jisté vítězstvím a slovo mír znamenalo urážku. Únava, lidské ztráty, materiální problémy, ale i zima s rozbombardovanými elektrárnami a blízkost možného zvolení Donalda Trumpa prezidentem USA vrátily aktéry zpět na zem.

Ukrajina přichází najednou o dvě města a situace pro ni nevypadá vůbec růžově. Rusové sice postupují, ale do půl roku dle prognóz pocítí nedostatek nových zbraní a munice, za pár let se pak jejich země může rozpadnout úplně. Už se nebojuje jen o území, ale i o to, kdo jako první padne vyčerpáním a vzdá to.

„Donbas je bitevní pole pro použití snad všech možných zbraní a taktik, které existují,“ řekl reportérům The New York Times Voila, příslušník ukrajinské národní gardy bojující u Torecku. Právě toto město v těsné blízkosti frontové linie ještě z roku 2014 je po Vuhledaru dalším, které Rusové začali dobývat. Podle obránců používají všechno od klasických „hloupých“ pum až po sofistikované drony. Ruští útočníci mají obrovskou převahu v lidské síle a vrhají ji proti ukrajinským pozicím. Vyrovnávat se v poslední době začínají naopak poměry munice, které už Rusové nemají tolik a Ukrajincům začaly přicházet dodávky ze Západu.

I přesto Rusko stále a dlouhodobě na Donbase pomalu postupuje – v květnu 2023 dobylo Bachmut, poté Marienku, letos v zimě Avdijivku, pak Vuhledar, Krasnogorivku a teď se bojuje o Toreck. Ruské síly stojí před Pokrovskem a přibližují se ke Kramatorsku, srdci Ukrajinou ovládaného Donbasu. 

Moskva ale nedostává nic zadarmo. The New York Times charakterizují ukrajinskou taktiku jako boj na co největší ztráty, v němž se Kyjev snaží, pokud už nemůže udržet území, ruskou armádu co nejvíce vyčerpat. „Tuto válku nerozhodne, kdo bude ovládat Vuhledar nebo další frontové vesnice a města,“ řekl NYT rakouský analytik Franz-Stefan Gady, „bude to o tom, kolik vojáků Rusové vynaložili na to, aby se zmocnili Vuhledaru, oproti ztrátám, které Ukrajinci utrpěli ve snaze jej udržet.“

Stihnout to před dešti

Jaký dopad ukrajinská taktika výměny území za ztráty ve skutečnosti má, zatím nevíme. Ruské ztráty jsou ale podle různých indicií obrovské. Jen za postup přes Avdijivku na Pokrovsk přišla ruská armáda podle účtu Naalsio na síti X o více než 1700 kusů obrněné techniky, z toho přes 500 tanků. Naalsio spolupracuje s organizací Oryx a drží se přísné metodiky vyhodnocování na základě fotografií, proto by údaje měly být poměrně přesné. Ukrajinské ztráty jsou oproti tomu asi pětkrát menší a činí něco přes 300 ztracených vozidel. V operaci u Kursku ale zase větší ztráty utrpěla Ukrajina – 123 vozidel svých ku 85 ruským.

Celkový počet ztracených ruských obrněných vozidel už podle Oryxu přesáhl deset tisíc. V tuto chvíli je to na úkor zásob ze studené války, kdy se zastaralé typy obrněné techniky narychlo modernizují a posílají na frontu. Nové typy tanků jako T-90 jsou tu zastoupeny minimálně, většinou jde o T-80, T-72 a starší, které však už nejsou do útoku příliš použitelné. Z obrněných vozidel jde o BVP-1 a BVP-2.

Všechny tyto prostředky se pak snadno stávají potravou pro ukrajinská děla a protitankové zbraně. Západ může těšit, že s takovou výbavou by následovníci jízdy maršála Buďonného při útoku přímo na severoatlantickou alianci zřejmě pohořeli. Jenže i přes gigantické ztráty se Rusko zatím nepoložilo, bojuje dál a postupuje, byť pomalu. Kromě Torecku a Vuhledaru se Rusové derou na Pokrovsk a – jak napsal The Kyiv Independent – připravují ofenzivu v Záporoží.

Podle amerického Institutu pro výzkum války (ISW) se Rusové snaží maximálně zrychlit tempo operací před podzimními dešti. Nasadili maximální množství vojáků a chtějí obsadit Kurachove či Pokrovsk, aby vykázali alespoň nějaký úspěch. Pak bláto postup na zimní a částečně i jarní měsíce silně zkomplikuje a fronta zamrzne.

Rusko před rozpadem?

Ukrajina se potýká s problémy především nedostatku vojáků a deficitu zbraní, jako je letectvo a protivzdušné systémy. Také atmosféra v armádě unavené dlouhými boji, kdy nepřicházejí tolik potřebné čerstvé síly, není nejlepší a množí se dezerce a ještě nebezpečnější činy, jako je útěk z bojových pozic. Populačně zhruba třikrát větší Rusko je na tom s rezervou vhodných lidí daleko lépe. Rovněž západní technika se ne vždy hodí do polních podmínek a ukrajinská armáda si ji často schovává jen na nejdůležitější akce, aby nedošlo ke zbytečným ztrátám.

„Nejdůležitější je vyčerpat nepřítele,“ naznačil ve svém obvyklém večerním projevu prezident Volodymyr Zelenskyj, v jakém módu se válka nachází. Podle odhadů ISW může Rusko už v polovině příštího roku pociťovat problémy s obrněnou technikou, protože zbrojovky nemají dost sil na její obnovování. V roce 2027 by pak Rusové měli pocítit vážné ekonomické problémy a země se začne potýkat s nedostatkem mužů pro bitevní pole. A méně munice má podle ukrajinského generálního štábu nepřítel už teď a poměr vystřelených granátů se srovnal na jedna ku jedné.

Válka „na vyčerpání“ je ale tak trochu sázkou do loterie. Vzpomeňme na prognózy z roku 2022, že Rusku už co nevidět dojdou rakety a nebude čím mít ostřelovat ukrajinská města. Jednou z ruských vlastností je schopnost regenerace, což se ukázalo za Napoleonských válek i během východního tažení německého Wehrmachtu.

V posledních týdnech a měsících se občas objeví zpráva, že Ukrajina je ochotna slevit ze svých striktních cílů zachování územní celistvosti z doby před rokem 2014 (včetně Krymu a Donbasu) a sednout si s Ruskem za jednací stůl. Naposledy vydala takovou zprávu agentura Bloomberg. Ukrajinský prezident Zelenskyj v ní sice navenek odmítá jakékoli ústupky, jeho nejvyšší úředníci však hovoří o tom, že s válkou je třeba rychle skoncovat.

Půjde hlavně o NATO

Západní partneři podle Bloombergu tlačí na Ukrajinu, aby jim prezentovala nový plán na ukončení konfliktu, který bude konkrétnější než ten, co představili Ukrajinci ve Washingtonu. Centrálním tématem pak budou nikoli okupovaná teritoria, ale vstup Kyjeva do NATO – kolem něj by se mělo všechno točit. Jednat o tom se mělo tento týden na vojenské základně v bavorském Ramsteinu, americký prezident Joe Biden ale tentokrát nepřiletěl, a tak se schůzka odložila.  

Situace vypadá o něco nadějněji než v minulosti, kdy si obě strany byly jisté vítězstvím a slovo mír znamenalo urážku. Únava, lidské ztráty, materiální problémy, ale i zima s rozbombardovanými elektrárnami a blízkost možného zvolení Donalda Trumpa prezidentem USA vrátily aktéry zpět na zem.