Postoje k válce na Ukrajině se v Evropě dělí podle průzkumu na tři hodně odlišné linie. V první skupině jsou země, kteří chtějí, aby Ukrajina zvítězila vojensky nad Ruskem a měla by v boji získat zpět okupovaná území. Skupině se říká „tábor spravedlnosti“. Pokud bychom zde hledali Českou republiku, tak marně. Většina Čechů takové proukrajinské názory v průzkumu nepotvrdila, i když vláda Petra Fialy patří do tohoto tábora. Nejvíce tento postoj zastávají Estonci (s podporou 68 procent), Švédové (54 %), Poláci (50 %), Britové (46 %) a Portugalci (42 %). Průzkum zjišťoval i postoje u některých českých politických stran. V případě voličů ODS je zde podpora boje Ukrajinců 70 procent, u Pirátů 64 %, ale u  opozičního hnutí ANO jen 18 % a u Okamurovy SPD pouze 10 procent.

Česko najdeme ve druhé skupině. Zde vidíme, že více Čechů by chtělo dotlačit vládu v Kyjevě k dohodě s Moskvou. Podle autorů studie se tato skupina zasekla někde uprostřed a říká se jí „váhající státy“. Konkrétní otázka v tomto případě zněla: Co by měla Evropa dělat s válkou na Ukrajině? Podle nabízených tří možností respondenti v Česku hlasovali takto: a) kdyby to bylo na mně, Evropa by měla tlačit Ukrajinu k jednání o mírové dohodě s Ruskem – odpovědělo 46 procent lidí; b) nevím – 30 procent; c) kdyby to bylo na mně, Evropa by měla podpořit Ukrajinu v boji za znovuzískání území okupovaných Ruskem – 34 procent. Na otázku Pokud by to bylo na mně, Evropa by měla tlačit Ukrajinu k vyjednání mírové dohody s Ruskem, odpovědělo ne 17 procent příznivců ODS a 19 procent voličů Pirátů. Na opačném pólu je 67 procent voličů ANO a 71 procent voličů SPD, kteří chtějí vyjednávat. Takže ve volbách uslyšíme tyto názory i podle tohoto průzkumu.

Mezi „váhající státy“ patří i Francie (30 % pro obranu proti agresi, oproti 36 % pro vyjednávání o mírové dohodě), Španělsko (32 % versus 31 %), Nizozemsko (36 % oproti 31 %), Německo (31 % oproti 41 %) a Švýcarsko (29 % ke 42 %).

Ve třetí skupině jsou státy s více „proruskými názory“, které chtějí, aby válka co nejdříve skončila. Říká se jim „tábor míru“. Takové názory převažují v Bulharsku (61 %), Řecku (59 %) a Itálii (57 %). U prvních dvou zemí to nepřekvapuje, ale rozpor existuje v Itálii, kde rázná premiérka Georgia Meloniová zastává výrazně protiruské postoje.

Pokud na něčem existuje v Evropě velká shoda, tak je to odpor proti vyslání vojáků jednotlivých států na Ukrajinu. A to bez ohledu na to, zda jako součást NATO, nebo nikoli. Platí to podle autorů studie i pro země, které mají k válce nejvíce „jestřábí“ postoj. V každé z dotázaných zemí je většina obyvatel – od 54 procent ve Švédsku až po 90 procent v Bulharsku – proti nasazení vlastních vojsk. V České republice zastává tento postoj 72 procent lidí, pro se vyslovilo jen 16 procent. U toho ale připomeňme, že čeští vojenští poradci na Ukrajinu jezdí a působí tam, i když to Fialova vláda otevřeně nepřiznává. Kdyby se ale vláda pro nasazení našich vojáků na Ukrajině oficiálně rozhodla, tak 49 procent Čechů by souhlasilo, aby tam poskytovali technickou podporu a poradenství ukrajinské armádě, ale aby nebojovali. To ve skutečnosti již běží. Dalších 45 procent Čechů by souhlasilo, že by třeba patrolovali na ukrajinsko-běloruské hranici, ale nebojovali by. To ostatně není tak špatný nápad.

S touto věcí souvisí i odpovědi, zda podle průzkumu vypukne válka mezi Ruskem a NATO. Většina lidí si to v Evropě nemyslí. Konkrétně v Česku to za nepravděpodobné považuje celkem 57 procent lidí a za pravděpodobné 25 procent. Zbytek neví.

Zajímavé je, že většinová podpora zatím panuje v Evropě ohledně zvýšení dodávek zbraní a munice Ukrajině od spojenců. Tento postoj je nejvýraznější u respondentů v Estonsku (kde 74 % považuje zvýšení dodávek za „dobrý nápad“), Švédsku (66 %), Polsku (66 %), Velké Británii (59 %), Nizozemsku (58 %) a Portugalsku (57 %). Zhruba na polovinu se to rozdělilo ve Španělsku (45 %), Německu (44 %), Francii (43 %) a České republice (43 % je pro a 42 procent lidí proti). Z patnácti zemí se pouze dotázaní v Bulharsku (63 %), Řecku (54 %) a Itálii (53 %) většinově domnívají, že zvýšení dodávek je „špatný nápad“.

Všechny výsledky podle všeho ovlivňuje zejména to, že Evropané jsou skeptičtí ohledně schopnosti Kyjeva porazit Rusko na bojišti. Mnoho Evropanů věří, že válka skončí vyjednaným urovnáním, přičemž nejvíce se k tomuto názoru přiklánějí respondenti v Řecku (49 %), Itálii (48 %), Bulharsku (46 %) a Španělsku (45 %). Z dotazovaných zemí pouze v Estonsku převažoval názor (38 %), že Ukrajina válku vyhraje. Evropská očekávání ukrajinského vítězství však roste při scénáři, že země obdrží zvýšené dodávky zbraní a munice od svých spojenců. Mezi respondenty v České republice převládá názor, že Ukrajina a Rusko dosáhnou „kompromisního řešení“ (44 %). Pouze 11 procent lidí si myslí, že Ukrajina ve válce „zvítězí“.

Protože průzkum probíhal i na Ukrajině a u obyvatel této země panují jiné názory. Sami Ukrajinci si jsou i nadále výrazně jistí, že Rusko na bojišti porazí – a že mohou i nadále počítat s podporou spojenců. Pouze 1 procento Ukrajinců věří, že válku vyhraje Rusko, zatímco většina (58 %) zastává názor, že vítězství na bojišti dosáhne Ukrajina. Necelá třetina (30 %) považuje za nejpravděpodobnější výsledek vyjednané urovnání. Velkou důvěru zatím mají i prezident Volodymyr Zelensky (65 procent) a ukrajinská armáda (79 procent). Na Ukrajině ale panují velké rozpory, pokud jde o možné kompromisy, které by mohly vést k ukončení konfliktu. Když byl Ukrajincům předložen hypotetický kompromis mezi členstvím v NATO a územní celistvostí, více než sedm z deseti (71 %) uvedlo, že by nepodpořili nabídku vstupu do Severoatlantické aliance výměnou za souhlas s tím, že nebudou znovu ovládat okupovaná území. Ve druhém scénáři 45 % respondentů uvedlo, že by dali přednost ztrátě části svého v současnosti okupovaného území, ale zůstali by suverénní, „s vlastní armádou a svobodou volby spojenectví, jako je EU a NATO“. Kolem třiceti procent lidí nevědělo, jak na podobné návrhy reagovat.

Na Ukrajině padla v rámci průzkumu i otázka, za jak důvěryhodné spojence jsou některé země v době války považovány. Vrcholu dosahuje tato důvěra v případě Velké Británie (84 % pozitivních odpovědí), USA (78 % pozitivních odpovědí) a Litvy (77 %). Dokonce i v případě Německa a Francie, jejichž podpora nebyla v prvních měsících války jistá, je to 76 % a 73 procent. Za velmi překvapivé se dá považovat, že Polsko, které přijalo nejvíce ukrajinských uprchlíků a Ukrajině pomáhá, dosáhlo v tomto případě jen na 60 procent. Zřejmě je to odraz toho, jak Poláci ostře vystupovali proti dodávkám ukrajinského obilí a potravin na Západ. Na Česko se tato otázka nevztahovala, což je škoda…

Ne moc povzbudivé jsou pak odpovědi, na otázku, kdy válka na Ukrajině skončí. V případě Česka jsou odpovědi tyto: do jednoho až pěti let – 46 procent; v příštím roce – 14 %; nevím –  25 %; za více než pět let – 10 %; nikdy – 5 procent.

Co tedy z rozsáhlého průzkumu, který se uskutečnil v květnu v 15 evropských zemích plyne?

„Náš průzkum naznačuje, že jednou z klíčových výzev pro západní lídry bude sladit protichůdné postoje Evropanů a Ukrajinců k tomu, jak válku ukončit. Obě skupiny sice uznávají, že je třeba pokračovat ve vojenském poskytování pomoci Ukrajině v boji proti ruské agresi, ale v otázce, co je vítězství a jaký je vlastně účel evropské podpory, panuje hluboká propast. Zatímco Evropané považují za nejpravděpodobnější výsledek vyjednané urovnání, Ukrajinci zatím nejsou ochotni přistoupit na územní kompromisy za vstup do NATO ani na myšlenku takzvané finlandizace, tedy, že by si ponechali své území, ale vzdali by se svých ambicí v Evropské unii a NATO,“ říká jeden z autorů průzkumu a zakládající ředitel Evropské rady pro zahraniční vztahy Mark Leonard. Další spoluautor studie politolog Ivan Krastev dodává, že „hrozící názorové rozdíly mezi evropskou a ukrajinskou veřejností by mohly způsobit, že nalezení shody na tom, jak by měla válka skončit, bude velmi obtížné – a budou mít významný dopad na cestu Kyjeva do NATO a do EU“. 

Studie ECFR „The meaning of sovereignty: Ukrainian and European views of Russia’s war on Ukraine“ vychází z průzkumu veřejného mínění, který provedla agentura Datapraxis ve spolupráci s agenturami YouGov, Norstat, Alpha Research a Rating Group v 15 zemích. A to v Bulharsku, České republice, Estonsku, Francii, Velké Británii, Itálii, Německu, Polsku, Portugalsku, Nizozemsku, Řecku, Španělsku, Švédsku, Švýcarsku a na Ukrajině. Celkový počet respondentů byl 19 566 lidí. V Česku se průzkum uskutečnil 9. až 16. května na reprezentativním vzorku 1 071 respondentů.

Postoje k válce na Ukrajině se v Evropě dělí podle průzkumu na tři hodně odlišné linie. V první skupině jsou země, kteří chtějí, aby Ukrajina zvítězila vojensky nad Ruskem a měla by v boji získat zpět okupovaná území. Skupině se říká „tábor spravedlnosti“. Pokud bychom zde hledali Českou republiku, tak marně. Většina Čechů takové proukrajinské názory v průzkumu nepotvrdila, i když vláda Petra Fialy patří do tohoto tábora. Nejvíce tento postoj zastávají Estonci (s podporou 68 procent), Švédové (54 %), Poláci (50 %), Britové (46 %) a Portugalci (42 %). Průzkum zjišťoval i postoje u některých českých politických stran. V případě voličů ODS je zde podpora boje Ukrajinců 70 procent, u Pirátů 64 %, ale u  opozičního hnutí ANO jen 18 % a u Okamurovy SPD pouze 10 procent.

Česko najdeme ve druhé skupině. Zde vidíme, že více Čechů by chtělo dotlačit vládu v Kyjevě k dohodě s Moskvou. Podle autorů studie se tato skupina zasekla někde uprostřed a říká se jí „váhající státy“. Konkrétní otázka v tomto případě zněla: Co by měla Evropa dělat s válkou na Ukrajině? Podle nabízených tří možností respondenti v Česku hlasovali takto: a) kdyby to bylo na mně, Evropa by měla tlačit Ukrajinu k jednání o mírové dohodě s Ruskem – odpovědělo 46 procent lidí; b) nevím – 30 procent; c) kdyby to bylo na mně, Evropa by měla podpořit Ukrajinu v boji za znovuzískání území okupovaných Ruskem – 34 procent. Na otázku Pokud by to bylo na mně, Evropa by měla tlačit Ukrajinu k vyjednání mírové dohody s Ruskem, odpovědělo ne 17 procent příznivců ODS a 19 procent voličů Pirátů. Na opačném pólu je 67 procent voličů ANO a 71 procent voličů SPD, kteří chtějí vyjednávat. Takže ve volbách uslyšíme tyto názory i podle tohoto průzkumu.

Mezi „váhající státy“ patří i Francie (30 % pro obranu proti agresi, oproti 36 % pro vyjednávání o mírové dohodě), Španělsko (32 % versus 31 %), Nizozemsko (36 % oproti 31 %), Německo (31 % oproti 41 %) a Švýcarsko (29 % ke 42 %).

Ve třetí skupině jsou státy s více „proruskými názory“, které chtějí, aby válka co nejdříve skončila. Říká se jim „tábor míru“. Takové názory převažují v Bulharsku (61 %), Řecku (59 %) a Itálii (57 %). U prvních dvou zemí to nepřekvapuje, ale rozpor existuje v Itálii, kde rázná premiérka Georgia Meloniová zastává výrazně protiruské postoje.

Pokud na něčem existuje v Evropě velká shoda, tak je to odpor proti vyslání vojáků jednotlivých států na Ukrajinu. A to bez ohledu na to, zda jako součást NATO, nebo nikoli. Platí to podle autorů studie i pro země, které mají k válce nejvíce „jestřábí“ postoj. V každé z dotázaných zemí je většina obyvatel – od 54 procent ve Švédsku až po 90 procent v Bulharsku – proti nasazení vlastních vojsk. V České republice zastává tento postoj 72 procent lidí, pro se vyslovilo jen 16 procent. U toho ale připomeňme, že čeští vojenští poradci na Ukrajinu jezdí a působí tam, i když to Fialova vláda otevřeně nepřiznává. Kdyby se ale vláda pro nasazení našich vojáků na Ukrajině oficiálně rozhodla, tak 49 procent Čechů by souhlasilo, aby tam poskytovali technickou podporu a poradenství ukrajinské armádě, ale aby nebojovali. To ve skutečnosti již běží. Dalších 45 procent Čechů by souhlasilo, že by třeba patrolovali na ukrajinsko-běloruské hranici, ale nebojovali by. To ostatně není tak špatný nápad.

S touto věcí souvisí i odpovědi, zda podle průzkumu vypukne válka mezi Ruskem a NATO. Většina lidí si to v Evropě nemyslí. Konkrétně v Česku to za nepravděpodobné považuje celkem 57 procent lidí a za pravděpodobné 25 procent. Zbytek neví.

Zajímavé je, že většinová podpora zatím panuje v Evropě ohledně zvýšení dodávek zbraní a munice Ukrajině od spojenců. Tento postoj je nejvýraznější u respondentů v Estonsku (kde 74 % považuje zvýšení dodávek za „dobrý nápad“), Švédsku (66 %), Polsku (66 %), Velké Británii (59 %), Nizozemsku (58 %) a Portugalsku (57 %). Zhruba na polovinu se to rozdělilo ve Španělsku (45 %), Německu (44 %), Francii (43 %) a České republice (43 % je pro a 42 procent lidí proti). Z patnácti zemí se pouze dotázaní v Bulharsku (63 %), Řecku (54 %) a Itálii (53 %) většinově domnívají, že zvýšení dodávek je „špatný nápad“.

Všechny výsledky podle všeho ovlivňuje zejména to, že Evropané jsou skeptičtí ohledně schopnosti Kyjeva porazit Rusko na bojišti. Mnoho Evropanů věří, že válka skončí vyjednaným urovnáním, přičemž nejvíce se k tomuto názoru přiklánějí respondenti v Řecku (49 %), Itálii (48 %), Bulharsku (46 %) a Španělsku (45 %). Z dotazovaných zemí pouze v Estonsku převažoval názor (38 %), že Ukrajina válku vyhraje. Evropská očekávání ukrajinského vítězství však roste při scénáři, že země obdrží zvýšené dodávky zbraní a munice od svých spojenců. Mezi respondenty v České republice převládá názor, že Ukrajina a Rusko dosáhnou „kompromisního řešení“ (44 %). Pouze 11 procent lidí si myslí, že Ukrajina ve válce „zvítězí“.

Protože průzkum probíhal i na Ukrajině a u obyvatel této země panují jiné názory. Sami Ukrajinci si jsou i nadále výrazně jistí, že Rusko na bojišti porazí – a že mohou i nadále počítat s podporou spojenců. Pouze 1 procento Ukrajinců věří, že válku vyhraje Rusko, zatímco většina (58 %) zastává názor, že vítězství na bojišti dosáhne Ukrajina. Necelá třetina (30 %) považuje za nejpravděpodobnější výsledek vyjednané urovnání. Velkou důvěru zatím mají i prezident Volodymyr Zelensky (65 procent) a ukrajinská armáda (79 procent). Na Ukrajině ale panují velké rozpory, pokud jde o možné kompromisy, které by mohly vést k ukončení konfliktu. Když byl Ukrajincům předložen hypotetický kompromis mezi členstvím v NATO a územní celistvostí, více než sedm z deseti (71 %) uvedlo, že by nepodpořili nabídku vstupu do Severoatlantické aliance výměnou za souhlas s tím, že nebudou znovu ovládat okupovaná území. Ve druhém scénáři 45 % respondentů uvedlo, že by dali přednost ztrátě části svého v současnosti okupovaného území, ale zůstali by suverénní, „s vlastní armádou a svobodou volby spojenectví, jako je EU a NATO“. Kolem třiceti procent lidí nevědělo, jak na podobné návrhy reagovat.

Na Ukrajině padla v rámci průzkumu i otázka, za jak důvěryhodné spojence jsou některé země v době války považovány. Vrcholu dosahuje tato důvěra v případě Velké Británie (84 % pozitivních odpovědí), USA (78 % pozitivních odpovědí) a Litvy (77 %). Dokonce i v případě Německa a Francie, jejichž podpora nebyla v prvních měsících války jistá, je to 76 % a 73 procent. Za velmi překvapivé se dá považovat, že Polsko, které přijalo nejvíce ukrajinských uprchlíků a Ukrajině pomáhá, dosáhlo v tomto případě jen na 60 procent. Zřejmě je to odraz toho, jak Poláci ostře vystupovali proti dodávkám ukrajinského obilí a potravin na Západ. Na Česko se tato otázka nevztahovala, což je škoda…

Ne moc povzbudivé jsou pak odpovědi, na otázku, kdy válka na Ukrajině skončí. V případě Česka jsou odpovědi tyto: do jednoho až pěti let – 46 procent; v příštím roce – 14 %; nevím –  25 %; za více než pět let – 10 %; nikdy – 5 procent.

Co tedy z rozsáhlého průzkumu, který se uskutečnil v květnu v 15 evropských zemích plyne?

„Náš průzkum naznačuje, že jednou z klíčových výzev pro západní lídry bude sladit protichůdné postoje Evropanů a Ukrajinců k tomu, jak válku ukončit. Obě skupiny sice uznávají, že je třeba pokračovat ve vojenském poskytování pomoci Ukrajině v boji proti ruské agresi, ale v otázce, co je vítězství a jaký je vlastně účel evropské podpory, panuje hluboká propast. Zatímco Evropané považují za nejpravděpodobnější výsledek vyjednané urovnání, Ukrajinci zatím nejsou ochotni přistoupit na územní kompromisy za vstup do NATO ani na myšlenku takzvané finlandizace, tedy, že by si ponechali své území, ale vzdali by se svých ambicí v Evropské unii a NATO,“ říká jeden z autorů průzkumu a zakládající ředitel Evropské rady pro zahraniční vztahy Mark Leonard. Další spoluautor studie politolog Ivan Krastev dodává, že „hrozící názorové rozdíly mezi evropskou a ukrajinskou veřejností by mohly způsobit, že nalezení shody na tom, jak by měla válka skončit, bude velmi obtížné – a budou mít významný dopad na cestu Kyjeva do NATO a do EU“. 

Studie ECFR „The meaning of sovereignty: Ukrainian and European views of Russia’s war on Ukraine“ vychází z průzkumu veřejného mínění, který provedla agentura Datapraxis ve spolupráci s agenturami YouGov, Norstat, Alpha Research a Rating Group v 15 zemích. A to v Bulharsku, České republice, Estonsku, Francii, Velké Británii, Itálii, Německu, Polsku, Portugalsku, Nizozemsku, Řecku, Španělsku, Švédsku, Švýcarsku a na Ukrajině. Celkový počet respondentů byl 19 566 lidí. V Česku se průzkum uskutečnil 9. až 16. května na reprezentativním vzorku 1 071 respondentů.