Americký občan Julius Kaufmann přijel do Prahy v sobotu 13. dubna 1935 s doporučením svého přítele a obchodního partnera v Paříži. To mu záhy – spolu s velkorysým, vpravdě americkým vystupováním – otevřelo dveře do lepší pražské společnosti. Alespoň té, která se scházela po kavárnách a barech v centru města.
Šestatřicetiletý Kaufmann se ubytoval v hotelu Ambassador na Václavském náměstí (za 55 korun na noc). Prokazoval se navštívenkou, na níž bylo anglicky uvedeno, že je ředitelem továrny na pračky a lednice s pobočkami v New Yorku, Chicagu a Londýně. V předním pražském salónu pana Suchého si nechal ušít dvanáct obleků, k tomu čtyři svrchníky a v obchodním domě firmy Baťa zakoupil několik párů luxusních bot. Na všech místech platil cestovními šeky americké Federal Reserv Bank, National Bank of New York a National Bank Ataman Turkey. Počáteční ostražitost a nedůvěru k takovému způsobu vyrovnání pohledávek překonal, když předložil výpis z České průmyslové banky, která mu otevřela na základě těchto šeků účet a obratem vyplatila zálohu 4000 korun. Od této chvíle ležela Juliu Kaufmannovi Praha u nohou.
Ve středu 17. dubna (podle některých zdrojů již o den dříve) došlo k osudovému setkání, o němž budou zanedlouho psát noviny po celé Evropě. V kavárně Štěrba na náměstí Míru je Kaufmannovi představena Marie Hanlová. Stříbrného Polední list ji popíše takto: „Vysoká, štíhlá bruneta, uhlazeného chlapeckého účesu, samozřejmě vždy elegantně oblečena podle nejnovější módy, jejíž místo bylo v blízkosti cukrářského pultu. Vrchní číšníci i hosté věděli, že je to třiadvacetiletá Marie Hanlová, kdysi úřednice advokátní a realitní kanceláře, později parketová tanečnice. Bydlela ve Vršovicích, v Ruské třídě 40, u svého nevlastního otce, majitele činžovního domu. Přitom málokdo z těch, kdo ji znali, věděl, že Mimi, jak jí říkali, působí svou lehkomyslností nevlastnímu otci mnoho nepříjemností, pro které se tento vážený obchodník na odpočinku velmi trápil.“
Pro agrárnický Venkov je to pak „Mimi Hanlová, známá krasavice, jež patřila k bohémskému životu Prahy a každodenním zjevům velkých kaváren“.
Jakmile dívka spatří urostlého Američana (Kaufmann měří ve své době neobvyklých 190 centimetrů), sebejistého a okázalého vystupování, je rozhodnuto. Kaufmann tvrdí, že má na účtech dva milióny dolarů. Jeho továrny na pračky a lednice jsou ovšem momentálně zavřené, protože odbyt se během krize natolik zmenšil, že nemělo cenu ve výrobě pokračovat, a tak cestuje po Evropě. Z kavárny pokračují do nočního baru. Druhý den vyrazí americký milionář s Mimi nakupovat.
Ano, tak přece vypadá láska na první pohled. A Julius Kaufmann požádá hned druhý den – tedy ve čtvrtek 18. dubna – Marii Hanlovou o ruku. Ta představí nenadálého snoubence matce a nevlastnímu otci.
Zatímco matka je nadšena, čtyřiasedmdesátiletý otčím se sňatkem nesouhlasí. Podle tisku se nijak netají „antipatií vůči muži připomínajícímu americké gangstery“. Budoucí zeť se ho snaží obměkčit slibem pračky ze své továrny.
Nejspíš úspěšně, protože už o dva dny později – v sobotu 20. dubna, přesně v půl dvanácté dopoledne – přivádí Vojtěch Bulbas svou nevlastní dceru na Staroměstské radnici k oltáři. Následuje luxusní oběd ve francouzské restauraci hotelu Šroubek (Kaufmann zaplatí, jak je jeho zvykem, stodolarovým šekem) a noční odjezd z Wilsonova nádraží na svatební cestu. Kam? „To je překvapení. Takový je americký zvyk,“ vysvětluje Julius Kaufmann novomanželce.
Přes Plzeň cestují do Vídně, odkud Mimi posílá matce do Vršovic lístek. Píše v něm: „Máme krásnou cestu, jsem úplně šťastna.“ Netuší, co ji zanedlouho čeká.
Mezitím začíná Velikonoční neděle a život v Praze se zastaví. Následuje sváteční pondělí. Další volný den. Teprve v úterý ráno dorazí do banky první obchodníci s Kaufmannovými šeky, aby vzápětí strnuli hrůzou a nejspíš i vztekem. Šeky jsou falešné a banky je přirozeně odmítnou proplatit. Další cesta podvedených obchodníků vede na policii.
Vězeň ze Sing Singu
Pražské Bezpečnostní oddělení, vedené Josefem Vaňáskem, se začne o Američana, který tak velkopansky v Praze týden vystupoval, zajímat během úterního dopoledne. A trvá jen několik hodin, než před policisty vystoupí obraz podvodníka světového formátu (přinejmenším podle končin, v nichž působil). Zároveň je zřejmé, že obavy o dívku, kterou pojal s takovou rychlostí za manželku, jsou v tomto případě zcela opodstatněné a na místě.
Co je tedy Julius Kaufmann zač?
Narodil se v roce 1900 v Kyjevě. Nyní je občanem Spojených států, trvale hlášeným v Chicagu. Pro podvody s bankovními šeky byl stíhán v Paříži (tady byl odsouzen k 13 měsícům vězení), ve Varšavě a v Záhřebu. V chorvatském městě si nechal vytisknout falešné šeky, jež použil v Praze. V Polsku byl navíc podezírán ze styku s kuplíři, kteří pašují ženy do Jižní Ameriky.
Poté se čekalo na zprávu z USA. Mnohé napověděl karbonový průklep dopisu, jejž Kaufmann zapomněl v hotelu Ambassador. Američan se v něm coby vězeň číslo 84 502 omlouvá vedení věznice Sing Sing ve státě New York, že se po dočasném propuštění „na čestné slovo“ nedostavil k výkonu trestu a uprchl.
Depeše americké policie potvrdila, že muž vystupující pod jménem Julius Kaufmann si odpykal několik trestů, z nichž nejdelší – pro podvody s bankovními šeky – trval deset let. Další trest mu byl vyměřen pod jménem Josef Breitbart, za nějž se vydával po svém propuštění. Zároveň byl odsouzen k deportaci ze Spojených států.
Po obdržení těchto zpráv nabyla pražská policie definitivně přesvědčení, že Kaufmann je nejen podvodník, ale zároveň se chystá pohlednou českou dívku, s níž se tak spěšně oženil, prodat v některém z jihoamerických nevěstinců. „Kaufmann prchá se svou obětí, jež dosud netuší, v jaké společnosti se ocitla a ve kterém z vykřičených domů Jižní Ameriky má skončit její pouť. Policie nepochybuje o tom, že tentokráte nejde o mystifikaci, ale o rafinovaně promyšlené zašantročení krásného a lehkomyslného děvčete z Prahy,“ píše pražský tisk.
Bezpečnostní oddělení v Bartolomějské ulici informuje centrálu pro potírání mezinárodní prostituce ve Vídni a ta rozesílá zprávu do celé Evropy. „Policie již naprosto nepochybuje, že se v případě domnělého Kaufmanna skutečně jedná o obchodníka děvčaty, který se oženil s Hanlovou jenom proto, aby se kryl na svých cestách a později, až se mu stane obtížnou, ji mohl prodat do nevěstince. Pro tuto domněnku policie svědčí několik markantních známek. Především nasvědčuje tomu rychlost, s jakou sňatek uzavřel. Dále je nápadné, že nežádal žádného věna, ačkoliv její rodiče jsou zámožní,“ uzavírá pražský tisk svou úvahu, jež vyděsí tisíce otců a matek dosud nesezdaných dívek.
Komisař Freddi zasahuje
Hon na zločince začíná. Poslední stopou je lístek odeslaný z Vídně. Kam vedla další cesta podezřelých novomanželů? Do Itálie? Do Jugoslávie? A skutečně hrozí, že se v některém ze zdejších přístavů nalodí na zaoceánskou loď směřující do Jižní Ameriky?
Přes všechnu snahu československé policie je to nakonec pouhá náhoda, co vede ke Kaufmannovu dopadení. Ten spolu s manželkou dorazí v úterý dopoledne do Terstu. A právě zde, v italském přístavním městě, působí od dob rakouského mocnářství (Terst byl od roku 1382 součástí habsburské monarchie) v řadách policie komisař Freddi-Mráz. Původem Čech, jenž studoval v Praze a v roce 1904 sloužil u dělostřelců na Hradčanech.
Komisař Freddi si kupuje české noviny. Z nich se také dozví o případu podvodného milionáře a unesené dívky z lepší rodiny. Terst je přitom uváděn jako jeden z možných cílů Američana. Komisař se rozhodne poohlédnout po městě – a skutečně, záhy narazí na dvojici odpovídající popisu ubytovanou v luxusním hotelu Savoy. Manželé – Američan s půvabnou Češkou – si tu pronajali drahý pokoj s výhledem na moře.
V sobotu 27. dubna 1935 je Julius Kaufmann k nemalému údivu a překvapení své manželky zadržen italskou policií. A zatímco je Kaufmann držen v cele a vyslýchán, stává se z Mimi Hanlové opravdová celebrita. Jako první telefonuje do Terstu reportér Nedělního listu, aby s ní pořídil exkluzívní rozhovor.
Jaké to bylo na policii?
„Na policii nás přijal veselý pán jménem Freddi. Mluví česky i německy. Řekl, že mi musí bohužel sdělit, že jsem upadla do rukou podvodníka. O mé nevině nepochyboval.“
Proč jste nepsala z Terstu domů?
„Můj manžel nechtěl, abych vůbec z cesty psala. Vzal mi veškeré peníze, abych si nemohla koupit známky. Přesto jsem z Vídně poslala lístek matce a babičce. Učinila jsem tak tajně, bezprostředně před odjezdem z hotelu Bristol na nádraží. Když se o tom muž dozvěděl, velice se zlobil.“
Proč?
„Říkal, že dal v Praze nepodepsaný šek panu Ledererovi, a proto nechce, aby věděl, kam jedeme. Měl by prý z toho nepříjemnosti.“
Víte už o falešných šecích?
„To je pro mne novinkou. Můj muž měl v Praze dost peněz. Vystupoval jako pravý kavalír. Na cestě půjčila jsem mu svých 3000 Kč, když potřeboval československé koruny.“
A víte, že pražská policie zjistila, že Kaufmann je bývalým trestancem?
„Co pravíte? To je pro mne úžasnou novinkou. Jsem překvapena! Prosím, zatelefonujte mi, až pražská policie dostane z Ameriky zprávu, jak to vlastně je. To mne děsně zajímá.“
V Praze se myslelo, že Kaufmann je obchodníkem děvčaty a že vás chce zašantročit.
„Tomu nevěřím! Vzali jsme se z lásky. Po celou cestu byl ke mně milý, laskavý a ohleduplný. Říkal mi, že má továrny v Americe. Krise způsobila, že je musel zavřít. Do Ameriky vůbec nechtěl jet. Chtěli jsme zůstat asi měsíc v Itálii. Z Terstu jsme se chystali do Říma a pak do Neapole.“
Píšete prý román?
„Ano, mám rozepsaný román. Už několik redakcí se na mne obrátilo, abych jim román prodala. Čekají v něm společenské sensace! Až se vrátím do Prahy, dopíšu jej.“
Celebrita s americkou čapkou
Mimi Hanlová bydlela nadále v luxusním hotelu na břehu moře a užívala si mimořádný zájem médií i tamní společnosti. Podle vlastních slov obdržela hned tři nabídky sňatku, pokaždé z lepších kruhů – třeba od italského lékaře a důstojníka.
Domů odcestovala 5. května 1935 s rozepsaným románem v kufříku (jak vše stihla během měsíce, je záhadou). Oznámila také název chystaného díla – Velká záhada: Láska a pochlubila se, že má slíbený honorář dvacet tisíc korun.
Naopak Julius Kaufmann uvízl v italském vězení na celý rok. Československým úřadům byl po dlouhých průtazích předán až v pátek 15. května 1936. Koncem září se pak konalo ostře sledované soudní líčení a bulvární tisk rozněcoval své čtenáře oblíbenými stereotypy: „Přesně o půl druhé přivedli dozorci obžalovaného Julia Kaufmanna, šestatřicetiletého izraelitu, příslušného nyní do Ameriky. Je to velký, silný muž v tmavých šatech, s černými brýlemi na očích. Jeho postava je dosti representativní, ale ve chvíli, kdy odloží černé brýle, ukáže se teprve typický obličej gangstera. Při pohledu na tuto tvář s urputným a vychytralým výrazem napadá tak člověka myšlenka o pošetilém ženském srdci, které, byť i sebevíc zkušené, nechá se zaslepit falešnými šeky a povídačkami prohnaného hochštaplera.“
U soudu se objeví také Mimi Hanlová, tentokrát s vlasy obarvenými na blyštivý tizián, v modrém kostýmu a čapce ozdobené americkou vlajkou. Jakkoli nijak nepotvrdí, že se měla stát obětí únosu do Buenos Aires či jiného jihoamerického města, a trvá na tom, že se s Kaufmannem brali z lásky, svému manželovi nemálo přitíží. Ostatně je v rozvodovém řízení a v pražských kavárnách se vypravuje o jejím novém snoubenci.
Kaufmanna odsoudí za šekové podvody ve výši 24 000 korun ke dvěma letům vězení. Takřka rok a půl dlouhá vazba se do trestu nezapočítává, protože si ji Američan zavinil sám svým útěkem z Československa. Podezření z kuplířství a únosu je vyvráceno.
Po odpykání trestu, jenž se po odvolání státního zástupce protáhne o další rok, je Julius Kaufmann vyhoštěn. Stane se tak na poslední chvíli – 25. června 1939, tedy jen krátce před začátkem druhé světové války. Kaufmann odjíždí vlakem do Paříže. Dál se jeho stopa ztrácí. To, že Mimi Hanlová v životě žádný román nenapsala, je jaksi samo sebou…
