Souboj mezi Donaldem Trumpem a Kamalou Harrisovou se rozhoduje v pouhých sedmi klíčových státech, známých jako swing states, které určí, kdo bude příštím prezidentem Spojených států. Přestože demokraté mají jasnou finanční výhodu, nedaří se jim přetavit své masivní investice do náskoku v předvolebních průzkumech. V klíčových státech vedou Harrisová i Trump intenzivní kampaň, kde každý hlas může rozhodnout o příštím prezidentovi USA. Otázkou zůstává, zda se demokratům podaří zmobilizovat nové voliče a udržet si náskok, který je ale v řádu statistické odchylky.
Souboj o Bílý dům mezi republikánským kandidátem Donaldem Trumpem a demokratkou Kamalou Harrisovou se zúžil do pouhých sedmi států, ve kterých voliči rozhodnou, kdo se stane 47. prezidentem Spojených států. Byť celá federace má celkem 50 států (a Washington D.C.), ve volbách je momentálně důležitá ani ne pětina z nich. Tam se nyní méně než tři týdny do voleb koncentruje úsilí obou kandidátů a volebních týmů, včetně peněz vynaložených na kampaň. Této magické sedmičce států se v americkém politickém žargonu říká swing states a v každých moderních amerických volbách rozhodují, kdo usedne do Oválné pracovny.
Tyto klíčové státy vznikají pomocí demografického a socio-ekonomického vývoje obyvatelstva, které má jisté volební preference, což se výsledně ukáže na poměru lidí tíhnoucích k republikánům a těch, co politicky souzní s demokraty. Logicky tak v zemi existují státy, které jsou dlouhodobě baštou jedné nebo druhé strany, jelikož demografické ukazatele, jako poměr bělošského a černošského obyvatelstva a takzvaných latinos či lidí s vysokoškolským vzděláním, se výrazně nemění.
„Poslední čtyři prezidentské volby se mírně mění skladba takzvaných swing states. Například když byl kandidátem Barack Obama, tak se ještě mezi klíčové státy řadila Virginie. Díky tomu, že tam přibývá vysokoškolsky vzdělaného obyvatelstva, které více volí demokraty, tak v podstatě někdy kolem let 2012 až 2016 se z toho stal už jasně demokratický stát. Naproti tomu třeba z Arizony, která byla až na malé výjimky skoro 50 let poměrně dost republikánská, se stal swing state.“ Tvrdí politolog Jakub Dopieralla z Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.
Které státy při volbách sledovat?
Klíčem k vítězství bude pro Kamalu Harrisovou a Donalda Trumpa uspět ve státech, jako je Arizona, Georgie, Michigan, Nevada, Severní Karolína, Wisconsin a Pensylvánie. Dohromady se v těchto státech hraje o 93 hlasů volitelů z celkových 538 a souboj by nemohl být těsnější. Ve všech těchto státech je rozdíl v naměřených předvolebních preferencích takřka statistickou odchylkou. Podle posledních ukazatelů Financial Times má Kamala Harrisová blíže k zisku 270 hlasů volitelů, které jsou potřeba k vítězství, ale cesta k nim bude ještě velmi obtížná, jelikož preference se podle posledních průzkumů vyrovnávají.
Jak už se stalo pětkrát v americké volební historii, nejdůležitější není, kolik celkem lidí pro vás hlasuje, ale v jakých státech nakonec zvítězíte. To ostatně potvrdil i volební souboj mezi demokratickou kandidátkou Hillary Clintonovou a prvním volebním vítězstvím Donalda Trumpa z roku 2016. Tyto volby před osmi lety se v mnohém vymykaly. Přestože Hillary Clintonová získala celkově více hlasů, a to téměř o tři miliony, prohrála v klíčových státech. Rok 2016 pro demokraty znamenal i prolomení „Modré zdi“ neboli států, které se po prezidentských volbách pravidelně zbarvily do modra, čímž se označuje výhra demokratů na daném území.
Po posledních volbách, ve kterých uspěli demokraté v čele s Joe Bidenem, se „Modrá zeď“ obnovila, a tak nejkritičtějším státem co do počtu volitelů bude Pensylvánie (19). To dokazuje, kolik oba bloky investovaly do reklamy v tomto státě, přičemž kampaň Harrisové zde podle Financial Times utratila 187 milionů dolarů a Trump o 40 milionů méně.
V Pensylvánii proto můžeme sledovat souboj, při kterém se demokraté snaží udržet na své straně odbory, což je v silně průmyslově založeném státě velmi důležité. Jejich podpora ale není tak silná jako dříve a i oproti současnému prezidentovi Joe Bidenovi Harrisová u odborů a pracující třídy v Pensylvánii ztrácí.
„Postupně se odbory začaly přiklánět spíše k republikánům, což je trend, který se neskutečně zrychlil spolu s kariérou Donalda Trumpa. Může za to jeho apel na ekonomiku, například na celní politiku a jiné oblasti, který byl tak silný, že velká část těchto voličů přešla na stranu republikánů,“ poznamenává Jakub Dopieralla.
Kamala Harrisová tak svou kampaň zaměřila na bohatší vrstvy a obyvatele měst, kde demokraté momentálně mají nad republikány navrch. Boj o hlasy takzvaných „blue-collar workers“ neboli česky dělníků ale nevzdává, jelikož jsou to volební hlasy, které se budou hodit i v Michiganu. Zde se Trumpova kampaň rétoricky zaměřila na boj proti elektrovýrobě, která podle něj ohrožuje tradiční americká pracovní místa, zatímco Harrisová vidí v rozšíření elektrotechnického odvětví budoucnost.
Takřka po celých Spojených státech platí, že souboj republikánů a demokratů je opět soubojem venkova proti městům, což je trend, který je v americké politice vidět už desítky let. „Je to trend, který existoval už před Donaldem Trumpem. Ale spolu s nástupem politické kariéry Trumpa se zrychlil, takže na venkově se daří získávat pořád víc a víc (republikánských – pozn. red.) příznivců, ale zároveň demokratům se daří posilovat ještě více ve městech,“ míní politolog Dopieralla.
Velký souboj mezi volebními preferencemi obyvatel amerického venkova a měst lze očekávat na jihovýchodě země, konkrétněji v Georgii a Severní Karolíně, kde podle průzkumů demokraté jasně vedou v metropolích. Demokratickou jistotu ve městech taky v těchto státech posilují i skandály Donalda Trumpa, kdy kandidát na guvernéra Severní Karolíny Mark Robinson, jehož Trump v kandidatuře podpořil, údajně na pornografickém fóru sám sebe nazval „černým nacistou“, jak informovala stanice CNN. V Georgii může Harrisové pomoct napjatý vztah mezi Trumpem a republikánským guvernérem Brianem Kempem, který ve volbách v roce 2020 nechtěl pro Trumpa zfalšovat výsledky hlasování. Guvernér nicméně Trumpovu kandidaturu už podpořil, je tak otázkou, do jaké míry ublížený vztah může demokratům pomoct.
Peníze nemusí volby vyhrát
Oba politické bloky do kampaní v klíčových státech masivně investují a snaží se přesvědčit voliče, aby vhodil hlas právě pro ně. Dle financí vložených na reklamu v jednotlivých státech je to nerovný souboj, ve kterém vede Demokratická strana. Důležitost jednotlivých států pro obě kampaně lze dohledat i podle těchto peněz. Zatím podle dat společnosti AdImpact mapující politické reklamy a jejich hodnotu v jednotlivých státech vložil tým demokratů výrazně více finančních prostředků v každém klíčovém státě oproti kampani republikánů.
I podle politologa Jakuba Dopierally mají demokraté na kampaň více peněz, byť vysledovat stav na účtu ani jedné ze dvou stran není tak jednoduché jako v případě českých voleb. „Je to vlastně komplikované tím, že něco jsou peníze přímo kampaně a něco jsou peníze přidružených organizací, takže je složité to spočítat. V podstatě ale v drtivé většině metrik mají demokraté v řádu desítek milionů dolarů víc než republikáni.“
Přestože mají demokraté v těchto volbách jasnou finanční výhodu, nedaří se jim tento kapitál efektivně přetavit ve výraznější náskok v preferencích. V mnoha klíčových státech, kde vložili do reklamy o desítky milionů dolarů více než republikáni, se jejich podpora drží na přibližně stejné úrovni jako u jejich soupeřů a v některých případech dokonce Donald Trump své ztráty dorovnává. Demokratům se proto nedaří dostatečně mobilizovat nové voliče nebo přesvědčit nerozhodnuté, aby se přiklonili na jejich stranu. To vede demokratickou kampaň, aby méně než 3 týdny před volbami riskovali a stupňovali Kamale Harrisové mediální výstupy, a to i v pořadech a na televizních stanicích, které jsou republikánské, jako to bylo v případě rozhovoru na stanici Fox News.
Počítat se tak bude každý hlas v klíčových státech, o které se momentálně bojuje. Uvidíme, jak efektivně dokážou oba tábory zmobilizovat nerozhodnuté nebo váhající voliče. Nedávné hurikány, které se Spojenými státy prohnaly, také do jisté míry mohou jednotlivým kampaním ztížit mobilizaci voličů.
