Uplynulo 70 let od chvíle, kdy se v New Yorku postavila Marilyn Monroe nad rošt výduchu podzemní dráhy a závan horkého vzduchu jí zvedl rozevlátou sukni vysoko nad kolena. Scéna byla natočena na rohu Lexington Avenue a 52. ulice a stala se ikonou historie kinematografie. Okolnosti jejího natáčení ale byly o poznání méně rozverné. Dramatické, směšné nebo jen divné události doprovázely i řadu jiných slavných scén.
Film Slaměný vdovec (v originále The Seven Year Itch) byl natočen podle divadelní hry George Axelroda. O adaptaci se ucházela řada studií, narážela ale na varování strážců veřejné morálky z vlivné cenzorské organizace Production Code Administration. Ti tvrdili, že filmová komedie nesmí zobrazovat téma nevěry, protože nevěra je hřích, a není proto k smíchu. Film režiséra Billyho Wildera se navzdory varování stal obrovským hitem. Úspěch mohl být ještě větší, kdyby Wilder realizoval svůj plán natočit zároveň čtyři různé verze filmu. Francouzskou s populárním komikem a zpěvákem Fernandelem, španělsky mluvenou se slavným „mexickým Chaplinem“ Cantinflasem a italskou verzi, kde měla hrát hlavní ženskou roli Gina Lollobrigida. Z ambiciózního plánu zůstala pouze verze anglicky mluvená, ve které zazářili Tom Ewell a Marilyn Monroe.
Slavná scéna s vlajícími šaty se kupodivu nezrodila v hlavě režiséra ani scenáristy. Přišel s ní fotograf a osobní přítel Marylin Sam Shaw. Oba se potkali jako začátečníci v showbyznysu na natáčení filmu Viva Zapata a stali se z nich doživotní přátelé. Sam pracoval na Slaměném vdovci jako oficiální fotograf a přišel s nápadem zopakovat jeden ze svých snímků, který se objevil na titulní stránce časopisu Friday. Díky fotografii dívky s šaty vlajícími ve větru šel časopis na dračku a stejný úspěch zaručil nápad i novému filmu. Když se obří billboard s Marylin objevil nad vchodem kina Loew’s State Theatre, blokovali jeho obdivovatelé nejen průchod na chodníku, ale i dopravu na ulici.
Scéna samotná se natáčela kvůli publicitě na veřejnosti v noci 15. září 1954. Kolem se tísnilo na 5000 diváků a 100 oficiálně pozvaných fotografů. Sukně se k jejich nadšení zvedla celkem čtrnáctkrát a jejich jásot byl tak hlasitý, že byl natočený materiál nepoužitelný. Scénu, kterou znáte z filmu, proto režisér Wilder natočil v klidu losangeleského studia. Z New Yorku nám zůstaly jen světoznámé černobílé fotografie Sama Shawa. Pro samotnou Marilyn měla bohužel epizoda smutnou dohru. Její tehdejší manžel, slavný baseballista Joe di Maggio, neunesl žárlivost a fyzicky ji napadl. Zakrátko poté následoval soud a rozvod. Podobně zamotané příhody se skrývají i za dalšími slavnými scénami.
