Zapomeňte na hollywoodskou verzi. Stačí, aby pátého listopadu vyhrála americké prezidentské volby Kamala Harrisová, zatímco Kongres by ovládli republikáni. Neštěstí na sebe nenechá dlouho čekat.
Americký Kongres, jmenovitě jeho verze číslo 118, se na samém začátku v lednu 2023 dostal do nečekaných potíží. Dosavadní šéf jejich většiny, a tedy předseda Sněmovny reprezentantů Kevin McCarthy neměl podporu frakce věrné Donaldu Trumpovi a tím pádem – protože kongresmani Demokratické strany sborem hlasovali proti němu – neměl dostatek hlasů. Za normálních okolností se volba předsedy běžně stihne za jedno odpoledne, ale před dvaadvaceti měsíci se hlasovalo celkem patnáctkrát a trvalo to několik dnů.
Až dlouho po půlnoci 7. ledna si McCarthy dostatek hlasů zajistil a mohl triumfálně pozvednout předsednické kladívko, jako by to byl meč Excalibur. „Můj otec mi vždycky říkal, že nezáleží na tom, jak začneš, ale jak skončíš,“ řekl svým republikánským kolegům po hlasování. (Ukázalo se, že McCarthy zde byl lepším prorokem, než sám chtěl. Jeho působení ve funkci předsedy Kongresu skončilo ještě trapněji, než začalo, ale to je pro tento text jedno.
Tři možnosti
Při vzpomínce na porodní bolesti McCarthyho předsednictví se však na mysl dere jiná, palčivější otázka. Co se stane, když se něco podobného bude dít v lednu příštího roku, až se bude usazovat nový Kongres vzešlý z listopadových voleb?
Existuje více scénářů, jak si politici ve Washingtonu po volbách rozdělí moc. Ty základní tři možnosti jsou následující: jedna ze stran ovládne Sněmovnu reprezentantů, Senát i Bílý dům. Taková administrativa má většinou docela volnou ruku a může nerušeně vládnout. Různým lidem se takový stav věcí zamlouvá více nebo méně, ale to už je demokracie.
Druhá možnost je, že demokrati ovládnou Sněmovnu reprezentantů, kdežto Donald Trump se stane prezidentem – a v takovém případě lze počítat s tím, že i Senát budou mít pod kontrolou republikáni.
Konečně třetí možností je, že volby do Bílého domu vyhraje Kamala Harrisová, ale obě komory Kongresu budou republikánské. To je zcela reálná varianta – a z hlediska ústavního pořádku potenciálně nejnebezpečnější. Ověření volebních výsledků totiž má nominálně na starost Kongres (byť volitelé nejsou jeho poslanci a senátoři). A Kongres nemůže dělat nic, dokud si nezvolí předsedu.
Pokud si současný předseda Sněmovny reprezentantů Mike Johnson bude chtít funkci udržet (a na to můžete vzít jed, že bude), bude před sebou mít mimořádně obtížnou volbu. Při pohledu na republikánské kandidáty do Sněmovny je jasné, že pokud bude jejich partaj mít většinu, bude to znamenat, že její protrumpovské křídlo bude ještě silnější než ve Sněmovně současné. Je nabíledni, že Johnson bude hlasy těchto lidí ke zvolení potřebovat.
Ukradené volby!
Stejně tak je nabíledni, co po něm budou tito lidé chtít. Již dnes tvrdí, že pokud Harrisová vyhraje, bude to vina „ukradených voleb“. Dohoda s Johnsonem, že dostane hlasy MAGA křídla (zkratka vzniklá z hesla Donalda Trumpa „Make America great again“, pozn. red.) výměnou za to, že nenechá ověřit její vítězství, se nabízí sama.
V roce 2021 vzneslo celkem 147 republikánských kongresmanů námitky proti výsledkům prezidentské volby v Arizoně, Georgii, Michiganu, Nevadě a Pensylvánii. Stále se však našlo dost republikánů, kteří se nepodloženými požadavky své strany neřídili, včetně vůdce senátní menšiny Mitche McConnella. Od té doby však Republikánská strana Trumpův argument o ukradených volbách normalizovala a učinila z něj svůj ústřední ideologický pilíř a to je znepokojivý trend.
Někdejšího špičkového republikánského poradce Brendana Bucka v tom smyslu cituje server The Bulwark: „Pár dnů po zvolení nového předsedy musí Kongres potvrdit výsledky voleb. Co myslíte, že Mike Johnson v té chvíli bude dělat a říkat, aby si svůj job udržel?“
Kongres si obvykle volí nového šéfa třetího ledna, v den, kdy noví kongresmani skládají přísahu. Sčítání a potřebná certifikace hlasů jsou na programu šestého ledna; za normálních okolností je to času dost a dost. Pokud však Johnson sbor volitelů nesvolá (ať už kvůli dohodě s protrumpovci, nebo proto, že nebude mít dost hlasů, aby se předsedou vůbec stal), nebude, kdo by výsledky voleb stvrdil.
To by vyvolalo nejistotu a chaos – tedy přesně atmosféru, již se snažil Trump vybičovat po minulých prohraných volbách. Co by to znamenalo?
Režisér Alex Garland má jasno: blíží se občanská válka. Tak se jmenuje jeho nový film, který vykresluje současnou Ameriku zmítanou nepokoji, kde nejrůznější politické frakce bojují proti diktátorskému prezidentovi, který se rozhodl nerespektovat zákonný limit dvou funkčních období a zkrátka vládne dál.
Amerika stárne a bohatne
Budiž řečeno, že film se politickou stránkou věci nijak dvakrát nezabývá. O to usilovněji kombinuje brutální scény – masové hroby, mučené vězně, přestřelky a hromadné popravy – s důvěrně známým prostředím nákupních center a fasádou Bílého domu. Mnohému komentátorovi nabídla tato slabina možnost argumentovat, že v Americe se nic takového stát nemůže.
„Pokud si myslíte, že zjevně balancujeme na hraně takové katastrofy, je pro vás snadné přijmout umělecké dílo, které nás jako takové vykresluje,“ píše například umírněný konzervativní komentátor Ross Douthat v newyorských Timesech. „Ideologické rozdělení Ameriky má takové geografické nebo regionální parametry, které by vybízely k separatistickým hnutím nebo ozbrojeným konfliktům. Amerika každým rokem stárne a bohatne, což obojí silně odrazuje od proměny politických sporů ve vojenské,“ argumentuje. „Mohlo by se to stát i u nás? Možná. Ale nejdřív by se muselo stát něco podivnějšího než jen druhé kolo souboje Trump – Biden,“ napsal ještě v době, kdy kandidatura Demokratické strany patřila dosluhujícímu současnému prezidentovi.
Něco podivnějšího? Inu, pokud by Kongres de facto odmítl výsledky voleb posvětit svou autoritou, bylo by to podivné až až. A to, co se odehrálo 6. ledna 2021 na Capitol Hillu, by vedle takového scénáře mohlo velmi snadno vypadat jako dětská hra.
