Hlasování o odchodu Pirátů z vlády dopadlo podle očekávání, jak paradoxně už před jeho zahájením avizoval odstupující předseda Ivan Bartoš. Z celkových 894 členů se 709 vyslovilo pro a Pirátská strana přechází do opozice. Stále však zůstává nejasné, kam bude směřovat dál.
Piráti opouštějí vládu, ze které je nikdo nevykopával, ale po krajském debaklu by z ní, soudě podle zjitřených nálad v členské základně, odešli tak jako tak. Byla to jen otázka času, ohraničená schvalováním státního rozpočtu na příští rok.
Nic by na tom nezměnil ani procesně konformnější způsob odvolání ministra Bartoše, který zakrývá věcnou podstatu, že přes opakované sliby mohl špatně rozjetý systém digitalizace stavebního řízení ohrozit miliardové investice.
Kdyby Piráti nominovali jeho nástupce a nezahltili éter nepodloženými útoky na tiskové konferenci, jejich moralizující argument o údajném spiknutí kmotrů a oligarchů by odpadl. Je však rozhodnuto a teď je podstatné, co bude následovat.
Co bude dál?
Prezident Petr Pavel Bartošovu demisi přijal, v nejbližších dnech dojde k rekonstrukci vlády. Zúžení vládní většiny na 105 mandátů (s Ivem Vondrákem) poměry v Poslanecké sněmovně při prosazování programového prohlášení příliš neovlivní.
Piráti odcházejí, ale zůstává řada otazníků. Odejít by mělo i deset náměstků z dalších resortů nominovaných Piráty, ale Ivan Bartoš vše ponechává na jejich dohodě s ministry. Pokud by byl odchod plošný, musely by odejít i desítky Pirátů z dalších postů ve státní správě.
Svůj post místopředsedkyně sněmovny však chce udržet Olga Richterová, ačkoli se spolu s šéfem poslaneckého klubu Jakubem Michálkem nejkritičtěji vymezovala i proti těm, kdo ji volili v rámci koaličních dohod.
„Bude záležet na rozhodnutí vládní koalice. Na místopředsedkyni sněmovny mě nominovala koalice PirSTAN. Důležitá je pro mě práce, kterou odvádím. A tu budu odvádět ve všech případech dál,“ reagovala na dotazy Richterová.
Nikdo nebude její odvolání iniciovat, stejně jako přesuny ve vedení výborů. V tomto ohledu se nic nezmění, jen je to poněkud rozporuplný přístup.
Prosadí někdo reformy?
Otazníky zůstávaly kolem Jana Lipavského, jehož někteří komentátoři, kteří jej dosud oceňovali za zásadové postoje k Rusku, Ukrajině a Izraeli, přes noc nálepkují jako nedůvěryhodného přeběhlíka. Jeho odchod z řad Pirátů, který odůvodňoval i jejich vyhrocenou tiskovou konferencí, má však patrně hlubší příčiny.
Lipavský patřil k zastáncům vnitřních reforem, kteří postupem času pochopili, že nastavená pravidla příliš svazují ruce voleným politikům, a navíc je permanentně vystavují destruktivnímu tlaku členské základny, což má často ryze osobní, nikoli věcné opodstatnění.
Řeč je o veřejném Pirátském fóru, které možná může plnit svoji funkci v opozici, ale je zátěží v době, kdy mají Piráti politickou odpovědnost. Je to samozřejmě na nich, jak si uzpůsobí vnitřní komunikaci, ale z vnějšího pohledu je to anachronismus, který nikde jinde neexistuje a slouží spíš k veřejnému praní špinavého prádla, jež je doprovázené četnými návrhy na odvolání.
Kdo vystřídá Bartoše?
Nezodpovězené jsou zatím další klíčové otázky. S dalším směřováním Pirátů úzce souvisí jejich rozhodování, kdo přijde na místo konsenzuálního a výrazného Ivana Bartoše. Nikdo se do tohoto souboje, který by spojil rozhádané tábory, příliš nehrne, a ať už to bude kdokoli, bude mít velmi těžkou úlohu.
Některá navrhovaná jména spíš vzbuzují obavy, že vnitřní krize bude pokračovat. Pokud ve vedení posílí radikálové ztělesnění Marcelem Kolajou, kteří jsou přesvědčeni, že Pirátskou stranu nejvíce poškodila účast ve vládě, jaká bude záruka, že po příštích volbách znovu vstoupí do vládní koalice, pokud to umožní volební aritmetika?
Ani další mediálně frekventované jméno bývalého senátora Lukáše Wagenknechta, jehož navrhuje europoslankyně Markéta Gregorová, neskýtá žádnou záruku vnitřní stability. Je příliš konfliktní a nevypočitatelný.
Svoji politickou kariéru začínal jako první náměstek ministra financí Andreje Babiše, kam byl nominován jako expert hnutí ANO na korupci. Po roce a půl skončil a nedávno se před volbami zviditelnil jako kritik muniční iniciativy pro Ukrajinu.
Návrat k radikální opozici?
Piráti se chtějí vrátit do radikální opozice, ale budou současně hlasovat pro všechny zákonné předlohy, které podepsali v programovém prohlášení vlády? Nebo se vrátí do své někdejší protestní polohy a zaměří se na skandalizaci svých protivníků?
Důvodů poklesu podpory Pirátů z někdejších osmnácti procent preferencí přitom bude víc. Pro mnohé mladé voliče byli Piráti symboly svobodomyslnosti a vlajkonošů modernizace státu. Jenže v obou případech sklouzli jiným směrem, který nefunguje.
Mementem nezvládnuté digitalizace státu jsou potíže stavebního řízení. Nelze se nyní vymlouvat na složitou legislativu, kterou měl v gesci ministr pro místní rozvoj a vicepremiér pro digitalizaci, a na údajné kmotry, kteří prý jen házeli klacky pod nohy.
Piráti si budou muset ujasnit svůj program, přičemž některé prosazované kroky mají blíž ke státnímu dirigismu, než k původním liberálním hodnotám. Za hranou jsou třeba nápady na kontrolu a zdanění nepronajatých bytů, zákazy pronajímat byty na dobu určitou, a svazovat tak ještě víc jejich majitele, nebo zákazy prodeje alkoholu po desáté večerní hodině. Ten poslední nelze bagatelizovat, pokud ho navrhuje místopředsedkyně Pirátské strany.
Piráty čeká složitá cesta. Přes všechny peripetie by ale bylo předčasné je pohřbívat, jakkoli se zdají vyhloubené příkopy nepřekonatelné. A jestli bude na současné roztržce někdo tratit nebo něco získá, to jsou rok před volbami stále jen spekulace.
