V Evropě je země, kde se politika neuvěřitelně podobá té české. Překvapivě to není žádný z našich středoevropských sousedů, ale pobaltská Litva. Tato země má stejně jako my nestranického prezidenta, který nepatří k žádné z politických stran. Do říjnových parlamentních voleb ji dovedla koalice konzervativců, klasických liberálů a středolevých liberálů. Konzervativní premiérka Ingrida Šimonytė se potýkala s názorovými rozdíly mezi koaličními partnery, ale podobně jako českou pětikoalici (teď už čtyřkoalici) její vládu pohromadě držel fakt, že všechny tři vládní proudy mají voliče hlavně ve velkých městech, zatímco opoziční strany jsou silné hlavně na venkově. Ty si říkají i v Litvě „levice“, ale třeba v hodnotových otázkách jsou vlastně více konzervativní než městská liberální pravice.
Fiala v sukních
Až neuvěřitelný počet paralel mezi českou a litevskou politikou dokresluje třeba fakt, že aktuální konzervativní premiérka Ingrida Šimonytė se, podobně jako Petr Fiala také stala lídryní své strany a šéfkou kabinetu až po tom, co byla původně jen nestranickou ministryní v pravicové vládě. Oba pravicové premiéry navíc spojuje i to, že patří k hlavním podporovatelům Ukrajiny proti ruské agresi, kvůli které vládli za časů energetické krize. Jejich vlády jsou zároveň nejaktivnějšími partnery Tchaj-wanu v regionu. Asi nepřekvapí, že strana premiérky Ingridy Šimonytė je podobná českému SPOLU, když sdružuje liberálně-konzervativní politiky i více katolické křesťanské demokraty. Ostatně oficiální název této strany zní příznačně Vlastenecký svaz – Litevští křesťanští demokraté (TS-LKD). V logu má navíc stejně jako ODS ptáka, jen je to v tomto případě oficiálně jiřička…
Potopení pobaltští „piráti“
Ve vládě je „litevské SPOLU“ dosud se dvěma partnery. Větším je tamní obdoba TOP 09 či STAN, která se jmenuje Liberální svaz Litevské republiky (LSLR).
Litva má přitom i své „piráty“. Také v pobaltské republice existuje strana, která prosazuje legalizaci marihuany, volí ji městští sociální liberálové, je populární spíše u mladších ročníků a propaguje LGBT témata. Jmenuje se Strana svobody (LS), byla nejmenším koaličním partnerem v pravicové vládě a dopadla teď vlastně podobně jako čeští piráti. V poměrné části voleb se nedokázala dostat přes pět procent a vlastně tak její parlamentní existence minimálně na čas končí.
Oligarcha z Agrokoncernasu
Podobnosti s českou situací ovšem zdaleka nekončí jen v dosud vládním táboře. V opozici jsou možná ještě markantnější. Do nynějších voleb byla totiž největší opoziční stranou v Litvě formace, kterou vede zdejší oligarcha Ramūnas Karbauskis. A teď se podržte. Tento byznysmen předělaný na politika přitom stejně jako Andrej Babiš podniká hlavně v zemědělství a v potravinářském průmyslu. A ještě ke všemu se jeho holding jmenuje Agrokoncernas.
Litevský Babiš už jednou vyhrál parlamentní volby a jeho Litevský svaz rolníků a zelených (LVZS) čtyři roky vládl, ale v roce 2020 prohrál a teď se chtěl z opozice vrátit k moci. Asi se mu to nepovede, protože Karbauskis není tak politicky zručný jako Andrej Babiš. Je například dlouhodobě nejméně oblíbeným litevským politickým lídrem, a i proto se mu na rozdíl od Andreje Babiše nepodařilo politicky a volebně zlikvidovat litevskou sociální demokracii (v Litvě v zásadě přejmenované postkomunisty), kteří teď v prvním kole voleb těsně porazili konzervativní Vlastenecký svaz a mohou po druhém kole sestavit vládu.
Litevský Šlachta
Za pádem litevského Babiše, jehož strana může nyní dokonce po započítání hlasů ze zahraničí vypadnout z parlamentu, je ovšem politik, kterému bychom pro změnu mohli říkat „litevský Šlachta“. Bývalý šéf policie Saulius Skvernelis se nejprve kamarádil s argooligarchou Karbauskisem, za něhož byl dokonce i premiérem, ale pak si založil vlastní stranu a s ní teď ve volbách relativně v prvním kole uspěl. Inu, taková litevská Přísaha.
Úsvit nad Němenem
První kolo litevských parlamentních voleb ovšem přineslo i nástup zdejší obdoby české SPD. Novinkou je totiž nástup populistické a poměrně protizápadní strany. Litva jako země, která zažila dlouhou sovětskou okupaci, byla vůči proruským tendencím dlouho víceméně imunní, ale teď ve volbách zabodovala strana populisty, který se jmenuje Remigijus Žemaitaitis a vede stranu Svítání Neměnu (Nemuno Aušra). Název řeky ve jméně strany není obvyklý, ale má zřejmě poukazovat na to, že jde o politickou formaci, která se chce postavit elitám ve Vilniusu, protože největší litevská řeka hlavním městem neprotéká. Fakt, že v názvu je i svítání, které vytváří paralelu s první stranou Tomia Okamury (Úsvit přímé demokracie), už asi nikoho nepřekvapí.
Žemaitaitis vzhledem k litevské historii není otevřeně proruský, podporuje členství v EU i NATO, ale příležitostně kritizuje podporu Ukrajiny a občas si pohrává s antisemitskou rétorikou či otevřeně kritizuje Izrael. Je ale skvělý řečník a politický bavič, takže skončil v prvním kole voleb na třetím místě a může být nakonec dokonce kingmakerem při sestavování budoucí vlády.
U nás bychom proto asi měli nedělní druhé kolo litevských voleb aspoň po očku sledovat, protože by se vzhledem k obrovskému počtu podobností s českou politikou dalo říct, že se vlastně v Litvě jedná o určitou generálku na naše sněmovní volby, která také proběhnou v říjnu, i když až za rok…
 její vládu pohromadě držel fakt, že všechny tři vládní proudy mají voliče hlavně ve velkých městech, zatímco opoziční strany jsou silné hlavně na venkově. Ty si říkají i v Litvě „levice“, ale třeba v hodnotových otázkách jsou vlastně více konzervativní než městská liberální pravice.){kind=link}