Ivan Bartoš nejprve stavěl svoji prezentaci na boji se starými pořádky, na generačním vzdoru, na IT kompetenci a expertíze a na naprosté transparentnosti, a to jako lídr svérázného protestního hnutí. Tento mladý vzdělaný muž (a kdysi „nová naděje“ české politiky) se posléze přizpůsobil místním podmínkám a stal se z něj na nějakou dobu další údržbář a konzument moci. Podobnou zkušenost mají obyvatelé Prahy i s Piráty ve vedení magistrátu.

Předseda Pirátů v rezignaci prokazatelně nezvládl manažerské řízení svého úřadu a i to pravděpodobně vedlo k opakujícím se porážkám ve volbách. Se čtyřmi poslanci získali Piráti tři ministerské posty. To je rarita v globálním měřítku. No a teď ten flám končí. Piráti si sundali svoje kabáty údajně loajálních členů demokratické vlády a opět se chtějí stát těmi pravými Piráty. Sami sebe zahnali do kouta, v němž kňučí a kopou kolem sebe. Rozhodli se všem ostatním rozšlapat jejich bábovičky, aby nikdo nepoznal, že ta jejich se rozsypala už dávno.

Nic osobního vůči Ivanu Bartošovi v tom není, ale určité otázky nám to otevírá. Česká pirátská strana se sama definuje jako liberální, středová, ale spíše je to středolevice s extrémními tendencemi. V Evropském parlamentu patří do frakce Zelených a Evropské svobodné aliance. Nyní mají naši domácí Piráti 1156 členů. Nejlepší výsledek v parlamentních volbách z evropských pirátských stran získali Piráti na Islandu v roce 2016, a sice 14,5 %, ale v následujících volbách to bylo již pod 10 % a sestupná tendence dále pokračovala. Piráti působí nebo působili také v Estonsku, Finsku, Itálii, Lucembursku, Německu, Nizozemsku, Norsku, Polsku, Slovensku, Slovinsku, Španělsku, Švédsku, Švýcarsku a Belgii. Ve všech těchto zemích jsou buď v opozici (často málo významné), ale většinou nejsou v parlamentech zastoupeni vůbec.

Českým specifikem byla silná pozice Pirátů na naší domácí politické scéně, a to i v celoevropském kontextu. Piráti sbírali hlasy zprava i zleva. Převzali pomyslný protestní štafetový kolík po svých předchůdcích. Naši voliči rádi experimentují, a tak si říkali, proč to nezkusit s Piráty. Neodradil je ani samotný provokativní název strany.

Pirát je námořní lupič. Piráti obvykle přepadávali a stále přepadávají obchodní lodě, ale často loupí a rabují i na pobřeží. Námořní lupiči byli známí už ve středověku. Piráti svorně přijali vyvrženectví z tradičních společností nebo možná v sobě našli jen spřízněné duše vyvrhelů. Byli ale známí například i tím, že osvobozovali otroky z otrokářských lodí a pak je vítali ve svých řadách. Piráti bývají hluční, vulgární, drsní, hrubí, extravagantní a bezohlední námořní bandité. Kdo by neznal román Roberta Louise Stevensona Ostrov pokladů, kde vystupuje pirát Long John Silver, anebo již kultovní film Piráti z Karibiku s kapitánem Jackem Sparrowem, jehož hrál Johnny Depp. Jak to souvisí s odpovědnou politikou? To opravdu nevím, ale asi v tom bude nějaká symbolika.

Těch možných scénářů budoucích pirátských postojů je celá řada… Pes, který štěká nekouše, ale může obtěžovat okolí. A co se týče ničím nepodložených napadání všech ostatních, pak je třeba si uvědomit, že to může mít pro autory lží, fabulací a smyšlených konspirací i dosti bolestivou právní dohru. Každá hra má své důsledky a jednou skončí i součtem ztrát. Velká očekávání bývají nezřídka nahrazována pocity frustrace a zmaru. Ivan Bartoš odhalil svoji nedospělost a s ním i někteří jeho další parťáci a parťačky. Stali se nepředvídatelnými a nevyzpytatelnými pohrobky svého bývalého úspěchu. Jejich koaliční potenciál se tak limitně blíží nule a pro voliče je těžké nalézat motiv proč je volit. Protestní étos je obsazen a image ukřivděných břídilů jim body nepřinese. Heslo Pirátů je „Internet je naše moře“. A teď se zdá, že se ve svém vlastním moři utopili a skončí na dně v zapomnění a bezvýznamnosti. Byla to jejich volba. Pirátům bych vzkázal, že nenávist kalí zrak, a tím znemožňuje hledat pravdu. Pokud někdo rád moralizuje, pak prosím, ať si moralizuje, ale nejprve musí mít zameteno před vlastním prahem. Můžeme tomu říkat pokora.

Ivan Bartoš nejprve stavěl svoji prezentaci na boji se starými pořádky, na generačním vzdoru, na IT kompetenci a expertíze a na naprosté transparentnosti, a to jako lídr svérázného protestního hnutí. Tento mladý vzdělaný muž (a kdysi „nová naděje“ české politiky) se posléze přizpůsobil místním podmínkám a stal se z něj na nějakou dobu další údržbář a konzument moci. Podobnou zkušenost mají obyvatelé Prahy i s Piráty ve vedení magistrátu.

Předseda Pirátů v rezignaci prokazatelně nezvládl manažerské řízení svého úřadu a i to pravděpodobně vedlo k opakujícím se porážkám ve volbách. Se čtyřmi poslanci získali Piráti tři ministerské posty. To je rarita v globálním měřítku. No a teď ten flám končí. Piráti si sundali svoje kabáty údajně loajálních členů demokratické vlády a opět se chtějí stát těmi pravými Piráty. Sami sebe zahnali do kouta, v němž kňučí a kopou kolem sebe. Rozhodli se všem ostatním rozšlapat jejich bábovičky, aby nikdo nepoznal, že ta jejich se rozsypala už dávno.

Nic osobního vůči Ivanu Bartošovi v tom není, ale určité otázky nám to otevírá. Česká pirátská strana se sama definuje jako liberální, středová, ale spíše je to středolevice s extrémními tendencemi. V Evropském parlamentu patří do frakce Zelených a Evropské svobodné aliance. Nyní mají naši domácí Piráti 1156 členů. Nejlepší výsledek v parlamentních volbách z evropských pirátských stran získali Piráti na Islandu v roce 2016, a sice 14,5 %, ale v následujících volbách to bylo již pod 10 % a sestupná tendence dále pokračovala. Piráti působí nebo působili také v Estonsku, Finsku, Itálii, Lucembursku, Německu, Nizozemsku, Norsku, Polsku, Slovensku, Slovinsku, Španělsku, Švédsku, Švýcarsku a Belgii. Ve všech těchto zemích jsou buď v opozici (často málo významné), ale většinou nejsou v parlamentech zastoupeni vůbec.

Českým specifikem byla silná pozice Pirátů na naší domácí politické scéně, a to i v celoevropském kontextu. Piráti sbírali hlasy zprava i zleva. Převzali pomyslný protestní štafetový kolík po svých předchůdcích. Naši voliči rádi experimentují, a tak si říkali, proč to nezkusit s Piráty. Neodradil je ani samotný provokativní název strany.

Pirát je námořní lupič. Piráti obvykle přepadávali a stále přepadávají obchodní lodě, ale často loupí a rabují i na pobřeží. Námořní lupiči byli známí už ve středověku. Piráti svorně přijali vyvrženectví z tradičních společností nebo možná v sobě našli jen spřízněné duše vyvrhelů. Byli ale známí například i tím, že osvobozovali otroky z otrokářských lodí a pak je vítali ve svých řadách. Piráti bývají hluční, vulgární, drsní, hrubí, extravagantní a bezohlední námořní bandité. Kdo by neznal román Roberta Louise Stevensona Ostrov pokladů, kde vystupuje pirát Long John Silver, anebo již kultovní film Piráti z Karibiku s kapitánem Jackem Sparrowem, jehož hrál Johnny Depp. Jak to souvisí s odpovědnou politikou? To opravdu nevím, ale asi v tom bude nějaká symbolika.

Těch možných scénářů budoucích pirátských postojů je celá řada… Pes, který štěká nekouše, ale může obtěžovat okolí. A co se týče ničím nepodložených napadání všech ostatních, pak je třeba si uvědomit, že to může mít pro autory lží, fabulací a smyšlených konspirací i dosti bolestivou právní dohru. Každá hra má své důsledky a jednou skončí i součtem ztrát. Velká očekávání bývají nezřídka nahrazována pocity frustrace a zmaru. Ivan Bartoš odhalil svoji nedospělost a s ním i někteří jeho další parťáci a parťačky. Stali se nepředvídatelnými a nevyzpytatelnými pohrobky svého bývalého úspěchu. Jejich koaliční potenciál se tak limitně blíží nule a pro voliče je těžké nalézat motiv proč je volit. Protestní étos je obsazen a image ukřivděných břídilů jim body nepřinese. Heslo Pirátů je „Internet je naše moře“. A teď se zdá, že se ve svém vlastním moři utopili a skončí na dně v zapomnění a bezvýznamnosti. Byla to jejich volba. Pirátům bych vzkázal, že nenávist kalí zrak, a tím znemožňuje hledat pravdu. Pokud někdo rád moralizuje, pak prosím, ať si moralizuje, ale nejprve musí mít zameteno před vlastním prahem. Můžeme tomu říkat pokora.