Zatímco intenzivně pokračují jednání o smlouvě na výstavbu dvou nových bloků v Dukovanech, trochu stranou zůstává projekt, který může dodávat jadernou elektřinu do sítě dříve dříve, než korejská elektrárna u Třebíče. Nedávno udělal ČEZ podstatný krok k vstupu do klubu zemí, které počítají s nasazením flotily malých jaderných reaktorů (tzv. SMR). Před několika dny získal vládní souhlas s uzavřením dohody s britskou společností Rolls-Royce, která tuto technologii vyvíjí. 

Samotná dohoda by měla být uzavřena do konce října. A první elektrárna pověstné britské značky by měla vyrůst v jaderném parku, který ČEZ už nějaký čas vytváří v Temelíně, v první polovině příštího desetiletí. Je to výsledek dlouhodobé strategie Benešova vedení společnosti, která hledá svou budoucnost ve světě nové energetiky bez uhlí a s omezeným horizontem využití zemního plynu a snaží se přitom o efektivní diverzifikaci.

ČEZ vybíral ze sedmi uchazečů a R-R si vybral i s ohledem na to, že firma teprve vytváří dodavatelský řetězec a existuje tak široká možnost, že by se do něj zapojily i české formy, které mají s jaderným strojírenstvím nemalé zkušenosti. Některé, jako třeba Škoda JS je přímo majetkem ČEZ.

Součástí smlouvy je i to, že ČEZ získá určitý majetkový podíl ve společnosti Rolls-Royce SMR. Britský výrobce je považován spolu s GE Hitachi za dvě společnosti, které ve vývoji technologie pokročily nejdále. Tedy v západním světě. V Číně je už první exemplář ve zkušebním provozu. A je na místě nenechat je technologicky odskočit jako v jiných oborech.

Atraktivita malých reaktorů, které nejsou zase až tak malé, protože právě ten britský má mít výkon až 470 MW, což odpovídá starým blokům v Dukovanech, je v tom, že jednotlivé technologické celky jsou vyráběny v továrně a přepravovány už sestavené a na staveništi se už jen skládají dohromady. Prakticky do libovolné velikosti. Nižší výkon také umožňuje použití jednodušších pasivních bezpečnostních prvků. To vše znamená rychlejší výstavbu a úsporu finančních nákladů v průběhu stavby.

Nicméně menší výkon na druhou stranu znamená, že vyrobená megawatthodina nebude nejspíše výrazně levnější než z velkého bloku. Celkovou ekonomiku samozřejmě zásadně ovlivní, v jak velkých sériích budou SMR produkovány. Menší velikost má ale ještě jednu ekonomickou výhodu. Umožňuje lépe koordinovat produkci se sezónním provozem obnovitelných zdrojů. Moderní jaderné elektrárny už sice poměrně dobře zvládají regulovat svůj výkon, ale nedává to moc velký ekonomický smysl, protože se sice ušetří palivo, ale u jaderek je jeho podíl na výrobních nákladech opravdu nevelký.

Z tohoto důvodu i nezávislí experti z think tanku Fakta o klimatu, naklonění ozelenění energetiky, dávají SMR šanci a vidí v nich budoucnost po stavbě dvou bloků v Dukovanech, spíše než v pokračování výstavby velké jaderné energetiky v Temelíně.

ČEZ vidí v SMR ale i do značné míry náhradu za uhelné zdroje. Místo nich sice aktuálně vyrostou částečně kogenerační jednotky na zemní plyn, ale tomu zelené programy jako fosilnímu palivu nedávají dlouhou budoucnost. A malé reaktory mohou dodávat i teplo do soustav dálkového zásobování. Proto se s jejich instalací počítá v lokalitách uvolněných po velkých uhelných elektrárnách, které takto fungují. Momentálně další malé bloky po Temelíně by měly vzniknout v Tušimicích v severozápadních Čechách a v Dětmarovicích na severní Moravě. Uvažuje se ale třeba i o Mělníku. Celkově si ČEZ stanovil jako cíl produkovat ročně v polovině století v malých jaderkách až třicet terawattů elektřiny, což zhruba odpovídá současnému výkonu Dukovan a Temelína i budoucím potřebám. Ve výhledu, se má spotřeba elektřiny v Česku do roku 2050 zhruba zdvojnásobit. Takže těch bloků může nakonec být podle velikosti až deset po republice.

Zásadně přitom samozřejmě záleží na tom, nakolik bude možné tento program financovat, a tudíž jak se k němu postaví stát. Tato vláda sice slovně jadernou energetiku podporuje, pokročila v tendru na velkou elektrárnu, ale zůstává mnoho zásadních nejasností, zejména ohledně vyřešení vlastnictví jaderného programu v Dukovanech, který je v privátní společnosti prakticky nerealizovatelný.

Zatímco intenzivně pokračují jednání o smlouvě na výstavbu dvou nových bloků v Dukovanech, trochu stranou zůstává projekt, který může dodávat jadernou elektřinu do sítě dříve dříve, než korejská elektrárna u Třebíče. Nedávno udělal ČEZ podstatný krok k vstupu do klubu zemí, které počítají s nasazením flotily malých jaderných reaktorů (tzv. SMR). Před několika dny získal vládní souhlas s uzavřením dohody s britskou společností Rolls-Royce, která tuto technologii vyvíjí. 

Samotná dohoda by měla být uzavřena do konce října. A první elektrárna pověstné britské značky by měla vyrůst v jaderném parku, který ČEZ už nějaký čas vytváří v Temelíně, v první polovině příštího desetiletí. Je to výsledek dlouhodobé strategie Benešova vedení společnosti, která hledá svou budoucnost ve světě nové energetiky bez uhlí a s omezeným horizontem využití zemního plynu a snaží se přitom o efektivní diverzifikaci.

ČEZ vybíral ze sedmi uchazečů a R-R si vybral i s ohledem na to, že firma teprve vytváří dodavatelský řetězec a existuje tak široká možnost, že by se do něj zapojily i české formy, které mají s jaderným strojírenstvím nemalé zkušenosti. Některé, jako třeba Škoda JS je přímo majetkem ČEZ.

Součástí smlouvy je i to, že ČEZ získá určitý majetkový podíl ve společnosti Rolls-Royce SMR. Britský výrobce je považován spolu s GE Hitachi za dvě společnosti, které ve vývoji technologie pokročily nejdále. Tedy v západním světě. V Číně je už první exemplář ve zkušebním provozu. A je na místě nenechat je technologicky odskočit jako v jiných oborech.

Atraktivita malých reaktorů, které nejsou zase až tak malé, protože právě ten britský má mít výkon až 470 MW, což odpovídá starým blokům v Dukovanech, je v tom, že jednotlivé technologické celky jsou vyráběny v továrně a přepravovány už sestavené a na staveništi se už jen skládají dohromady. Prakticky do libovolné velikosti. Nižší výkon také umožňuje použití jednodušších pasivních bezpečnostních prvků. To vše znamená rychlejší výstavbu a úsporu finančních nákladů v průběhu stavby.

Nicméně menší výkon na druhou stranu znamená, že vyrobená megawatthodina nebude nejspíše výrazně levnější než z velkého bloku. Celkovou ekonomiku samozřejmě zásadně ovlivní, v jak velkých sériích budou SMR produkovány. Menší velikost má ale ještě jednu ekonomickou výhodu. Umožňuje lépe koordinovat produkci se sezónním provozem obnovitelných zdrojů. Moderní jaderné elektrárny už sice poměrně dobře zvládají regulovat svůj výkon, ale nedává to moc velký ekonomický smysl, protože se sice ušetří palivo, ale u jaderek je jeho podíl na výrobních nákladech opravdu nevelký.

Z tohoto důvodu i nezávislí experti z think tanku Fakta o klimatu, naklonění ozelenění energetiky, dávají SMR šanci a vidí v nich budoucnost po stavbě dvou bloků v Dukovanech, spíše než v pokračování výstavby velké jaderné energetiky v Temelíně.

ČEZ vidí v SMR ale i do značné míry náhradu za uhelné zdroje. Místo nich sice aktuálně vyrostou částečně kogenerační jednotky na zemní plyn, ale tomu zelené programy jako fosilnímu palivu nedávají dlouhou budoucnost. A malé reaktory mohou dodávat i teplo do soustav dálkového zásobování. Proto se s jejich instalací počítá v lokalitách uvolněných po velkých uhelných elektrárnách, které takto fungují. Momentálně další malé bloky po Temelíně by měly vzniknout v Tušimicích v severozápadních Čechách a v Dětmarovicích na severní Moravě. Uvažuje se ale třeba i o Mělníku. Celkově si ČEZ stanovil jako cíl produkovat ročně v polovině století v malých jaderkách až třicet terawattů elektřiny, což zhruba odpovídá současnému výkonu Dukovan a Temelína i budoucím potřebám. Ve výhledu, se má spotřeba elektřiny v Česku do roku 2050 zhruba zdvojnásobit. Takže těch bloků může nakonec být podle velikosti až deset po republice.

Zásadně přitom samozřejmě záleží na tom, nakolik bude možné tento program financovat, a tudíž jak se k němu postaví stát. Tato vláda sice slovně jadernou energetiku podporuje, pokročila v tendru na velkou elektrárnu, ale zůstává mnoho zásadních nejasností, zejména ohledně vyřešení vlastnictví jaderného programu v Dukovanech, který je v privátní společnosti prakticky nerealizovatelný.