Owen na pořad v Císařských lázních dorazil v perfektně padnoucím šedomodrém denním obleku a dobré náladě. Feinberg vedl rozhovor chronologicky, od dospívání ve městě Coventry a prvních kontaktů s divadlem. Tím iniciačním bylo, když Clive ve třinácti letech ztvárnil Ferinu Lišáka ve školní verzi muzikálu Oliver!. „Tohle budu v životě dělat!“, řekl si prý tehdy. O jiném povolání neuvažoval. „Když jsem byl malý, říkávalo se, že když chcete být hercem, musíte mít záložní kariéru, plán B. Já jsem žádnou záložní kariéru neměl, prostě mi muselo vyjít herectví. A tohle vědomí vás pak pohání dopředu, protože se nemáte k čemu vracet.“
K herectví Owena vedla i jeho učitelka, která se ho snažila nasměrovat na hereckou školu. „Myslela to dobře, ale mě ten nápad trochu děsil. Říkal jsem si – lidi přece nemůžete naučit hrát, buď to umějí, nebo ne!“ Získal stipendium, ale ze školy i z domova odešel. „Po dvou letech na podpoře v nezaměstnanosti jsem podal přihlášku na jedinou hereckou školu, co jsem znal, a to byla Královská akademie dramatických umění neboli RADA. K mému úžasu mě tam vzali a změnil se mi tak život.“
První profesionální hereckou zkušeností se Owenovi stal záskok za slavnějšího Garyho Oldmana ve hře, v níž hrál rok před tím. „Nesehnali tehdy nikoho jiného, kdo by aspoň trochu uměl text,“ vzpomínal herec. O mnoho let později se Owen kolegovi připomněl – a Oldman, postavou menší, mu vyčinil, že mladší herec vytahal kolena společného kostýmu.
Velkým kariérním zlomem se pro Owena stala role v seriálu Hazardér (1990); údajně pro něj zafungovala podobně jako účinkování v seriálu Pohotovost pro George Clooneyho. „Po odchodu z RADA jsem měl jen štěky a role v malých hrách – a pak přišla tahle velká show,“ ohlédl se herec. „Nikdo vás nepřipraví na tu pozornost, kterou přitáhnete. V Londýně v metru visely velké plakáty s mým obličejem, bylo mi to nepříjemné. Trvalo mi několik let, než jsem se překalibroval a uvědomil si, že když jsem k tomuhle jsem se upsal, musím zkrátka najít způsob, jak to zvládnout.“
Hereckou disciplínu Owena naučil kolega Peter Vaughn, kolega právě z Hazardéra. „Byl to super chlap a skvělý herec, ale hlavně byl vždycky skvěle připravený a soustředěný. Rád jsem ho sledoval při práci. Naučil mě, že herectví je o uchovávání energie a o tom být připravený, když je to potřeba. Všichni víme, že při natáčení se hodně času pročeká a že doopravdy makáte každý den jen několik minut, kdy musíte podat výkon. Já se na place moc nevykecávám, rád jsem u sebe v traileru, jím každý den to samé; jídlo miluju, ale když pracuju, je to pro mě prostě jen výživa. A přes oběd si vždycky dávám šlofíka. Tohle jsem odkoukal od Vaughna.“
Průlomem v USA se pro herce stala postava v kriminálce Krupiér (1998). „Americká distribuce byla minimální, ale ten film měl skvělé recenze a najednou se z něj stal nezávislý hit, který chtěli všichni vidět. V kinech zůstal snad devět měsíců. A všechno pro mě změnil.“
Filmovou rolí, s níž je Clive Owen spojovaný asi nejvíce, je pak dermatolog Larry v dramatu Na dotek (2004) režiséra Mikea Nicholse. V původní divadelní hře Patricka Marbera však herec ztvárnil druhou mužskou roli, Dana. „Byla to nádherná hra, dodnes si pamatuju, kde jsem byl, když jsem ji četl. A už původně jsem v ní chtěl hrál Larryho, ale byl jsem na něj tehdy moc mladý. Asi po roce mi můj agent říká, že bych mohl dělat Dana. A já říkal – všechny čtyři ty role jsou skvělé, jasně že jdu do toho! Byla to velká divadelní událost, skvělé recenze, fronty lidí každý večer. Ale diváci taky hodně odcházeli, protože ta hra je tak intenzivní a někdy až nepříjemná.“
Slavný režisér Mike Nichols prý Marbera sedm let přesvědčoval, aby ho nechal Na dotek zfilmovat. Obsazení se potom několik měsíců před natáčením setkalo v New Yorku a vedlo konverzace o scénáři, o tématech lásky, zrady, pomsty… „V mezidobí mezi tímhle a natáčením pak máte pocit, že nic neděláte, ale ty konverzace jsou pořád ve vás, role ve vás pracuje, zraje.“ Při natáčení Owenovi nejvíc pomohlo právě to, že s látkou měl už předchozí divadelní zkušenost. „Víte, která scéna je vtipná, která bolí… Věřil jsem tomu jazyku, věděl jsem, jak funguje. Je to skvělé drama a Nichols jeden z největších režisérů. Některé scény jsme točily v celku, jako na divadle, i když se potom sestříhaly. Ale Nichols to s herci skvěle umí, cítíte se v jeho rukou dobře. Jsou režiséři, kteří herce trápí a mučí, aby z nich dostali nejlepší výkon. To je blbost. Nejlepší výkon z herce dostanete, když má pocit, že dokáže všechno. A tenhle pocit uměl Mike vzbudit.“
O Owenovi se jednu dobu mluvilo jako o kandidátovi na roli Jamese Bonda, než ji získal Daniel Craig. Možná za to mohla i jeho postava Drivera v reklamách na BMW. „Ale smoking jsem přece nosil už v Krupiérovi,“ směje se herec. „Člověk může být spojovaný i s horšími věcmi. Každopádně ohledně Bonda říkávám, že když tu práci vezmete, je to masivní závazek na celý život. Těžko člověk může zajít jen tak do baru na skleničku nebo dělat normální věci, když hrál Bonda.“
Na základě Krupiéra Owena nicméně obsadil Robert Altman, král filmů s kolektivním hrdinou, a to do svého retra Gosford Park (2001). S hromadným obsazením prý klasik americké kinematografie zacházel velmi svérázně. „Shromáždil ten úžasný ansámbl a první den nám řekl – nechoďte za mnou a neptejte se mě na svoji roli, všichni víte, proč tu jste,“ smál se Owen. „Byl to génius, uměl točit hromadné scény jako nikdo jiný. A to jsem přitom zažil špičkové režiséry, kteří se zaseknou na tom, jak natočit pět lidí kolem kuchyňského stolu. U Altmana jsme museli na plac chodit všichni každý den. A u jednou dlouhého hromadného záběru pronesl tu nejvíc cool hlášku, co jsem kdy na natáčení slyšel. Všechny si nás postavil kolem sebe a řekl: Jedeme první klapku. Jestli víte, co máte dělat, nebudeme o vás vědět. Jestli ne, tak si vás všimneme.“
U komiksové adaptace Sin City – město hříchu (2005) Owen vzpomínal na to, jak žasl, když vidět hotovou verzi s dokonalou noirovou výpravou, protože natáčení vypadalo minimalisticky: když měl herec řídit auto, seděl na krabici a držel volant. V thrilleru Spojenec (2006) zase původně hrát nechtěl, protože jeho postava měla mít na hlavě celou dobu masku; přesvědčila ho až účast kolegy Denzela Washingtona.
Owen původně nechtěl hrát ani v jednom z nejlepších filmů století, Potomcích lidí (2006) Alfonsa Cuaróna. „Cuarón je skvělý, ale když jsem četl scénář, neviděl jsem v něm postavu, nebyly v něm scény, které bych věděl jak zahrát… Hlavní hrdina, který má táhnout celý film, je už na začátku rezignovaný. Jak máte hrát chlápka, který to vzdal?! Ale přesvědčilo mě, když mi Alfonso pustil Bitvu o Alžír, kterou se inspiroval,“ připomíná herec slavný válečný snímek Gilla Pontecorva z roku 1966. Utrhlo mi to hlavu. A na place mi došlo, že Alfonso je vizionář, výjimečný filmař, a že moje práce je nestát mu v cestě.“
Slovy chvály herec nešetřil na adresu jiného letošního hosta MFF Karlovy Vary, filmaře Stevena Soderbergha, kterému hrál v seriálu Knick: Doktoři bez hranic (2014). „Trvalo mi pár týdnů, než jsem si zvykl na jeho způsob práce, protože on točí neuvěřitelně úsporně. Pochopil jsem, že stříhá už v hlavě. Nasvítí celou místnost, nacvičí akci, nastříhá si to v hlavě, natočí, odjede, sestříhá to doopravdy a v deset večer má hotovou scénu. A ta už tak zůstane. Steven navíc na place vytváří atmosféru maximálního soustředění. Žádné monitory, žádné rozptýlení, nikde se nemůžete posadit, všichni si velmi dobře uvědomují, proč tam jsou. Nikoho nic nevyrušuje.“
V závěru hodinového povídání Owen připomněl ještě svou roli prezidenta Billa Clintona v řadě Impeachment seriálu American Crime Story (2021) či postavu detektiva Sama Spadea v letošním seriálu Monsieur Spade (2024). Soukromé očko z pera Dashiella Hammetta slavně ztvárnil Humphrey Bogart ve filmu Maltézský sokol (1941). „Hodně jsem se do Bogarta ponořil, nakoukal jsem si jeho filmy, studoval jeho hlas, protože jsem jeho velký fanoušek. Dokonce jsem si nechal vytáhnout jeho dialogy z Maltézského sokola a Casablanky a každý den je poslouchal,“ uzavřel rozhovor britský herec.
Clive Owen převzal na závěrečném ceremoniálu 58. ročníku MFF Karlovy Vary Cenu prezidenta festivalu.
