Společně s novoročním projevem je proslov prezidenta republiky v den státního svátku 28. října tím nejsledovanějším, co hlava státu v průběhu roku řekne. Je to úkol nesnadný, protože každý očekává, že vysloví něco, co se zamlouvá právě jemu. Je to tedy taková „mission impossible“ (a tu dokáže vyřešit pouze Tom Cruise ve filmu). Celkový dojem z podobných projevů je navíc zřejmý až po letech. Z tohoto pohledu měli nejlepší a nepropracovanější projevy 28. října Václav Havel a Václav Klaus. Oproti tomu Miloš Zeman mluvil spatra a výsledek býval nevalný. Petr Pavel je zdatný v bezprostředním kontaktu, u čtených projevů ale působí komisně.

U prezidenta Petra Pavla je zřejmé, že při bezprostředním kontaktu s lidmi se cítí ve své kůži, dokáže oslovit různé skupiny občanů a zejména je za tím vším vidět dobře zvládnuté PR. U svých příznivců vyvolává Pavel dojem lidového prezidenta, který se chová spořádaně. Ano, to je velký rozdíl od jeho předchůdce Miloše Zemana. U projevů je ale vidět a slyšet, že současná hlava státu plamenným a dechberoucím řečníkem, jakým byl kdysi Winston Churchill a dnes třeba Benjamin Netanjahu, nikdy nebude. Pavel má přitom příjemně znějící hlas a vypadá reprezentativně. Jenže u projevů zní odměřeně. Může to pramenit i z toho, že si projevy nepíše sám, že to nejde přímo z jeho srdce. Takových politiků byla a je většina, pak si ale mají najít někoho, kdo jim projevy, které budou u médií a veřejnosti rezonovat, napíše. U většiny příležitostí, u kterých měl Pavel projev, pak bývá problémem, že chce obsáhnout hodně věcí. Taková řeč má menší účinek.

U Petra Pavla ale ještě počkejme, co se z toho v tomto případě vyklube. Času má na to ještě dost, protože se dá předpokládat, že bude prezidentem České republiky po dvě volební období.

Dobrý Havel i Klaus

To první porevoluční prezident Václav Havel měl na psaní a tvorbu projevů výjimečný talent. Byl to dramatik světového formátu, a to se při jeho vystoupeních vždy ukázalo. Projevy si psal sám, občas se s nimi trápil, protože byl při psaní perfekcionista. Nechával si projevy před přednesem přečíst od svých manželek (Olga a Dagmar) i spolupracovníků. Havel byl ale filozofující člověk, takže někdy nebylo v jeho projevech všem vždy všechno jasné. Ale i v těch na státní svátek 28. října můžeme najít vždy mnoho pozoruhodných myšlenek. Na začátku 90. let se snažil (marně) uhájit společné Československo a potom ještě častěji kritizoval vize, které prosazoval jeho tehdejší politický konkurent Václav Klaus. Havel dokázal být u těchto projevů ostrý, ale zachovával během slavnostního dne dekorum a Klause nejmenoval. I tak každý věděl, o kom je řeč…

Havlovým následovníkem ve funkci prezidenta byl právě Václav Klaus. Ten je při psaní projevů, což byla vždy jeho vášeň, doslova puntičkář. Neměl takové literární nadání jako Havel, ale věty sestavoval precizně a s jasným záměrem. Jen to občas chtělo nějakého editora, aby ta slovní spojení a věty nebyly tak dlouhé a tím místy komplikované na pochopení. V každém případě Klaus věnoval projevům ke dni vzniku samostatného Československa velkou pozornost a vždy pečlivě hledal nějaké téma. Byla to témata, které kdekoho rozzuřila, ale bylo pozoruhodné, že se u toho neopakoval. Václav Klaus dokázal být u projevů jízlivý i namyšlený, ale i zpětně je dobré si tyto projevy přečíst, protože některé jeho poznámky jsou trefné pořád.

Slabší Zeman

Miloš Zeman měl vždy pověst výborného řečníka. Ano, byl takový a byl to i velmi zdatný diskutér (což není to samé). Ovšem při projevech 28. října nepochopil žánr. Jako prezident měl totiž neustálé nutkání vyřizovat si s někým účty. A to jak s některými politickými oponenty, tak s lidmi, se kterými názorově nesouzněl. U politika je to věc běžná, ale nehodí se moc ke státnímu svátku. Chtělo to v ten moment zvolnit a nechat si výhrady na jindy. Ale když chce někdo působit jako výbušná směs Benita Mussoliniho a Fidela Castra, tak mu není pomoci. Miloš Zeman ve svém velikášství také podcenil další věc – sice o projevech přemýšlel, ale nepsal si je, hovořil spatra. Pak se ale často opakoval, protože si věci neporovnal. Vlastně se dalo u něj na rozdíl od Havla a Klause přesně odhadnout, co zase řekne a koho napadne.

Umění vystřihnout dobrý projev a správně ho načasovat, není pro nikoho věc jednoduchá. Nemůže to být slet módních výkřiků připomínající sociální sítě. A 28. října by to mělo být u českých politiků dílo jazykově, stylisticky, myšlenkově a intelektuálně na výši. Navíc provedeno dramaturgicky zajímavě. Ne každému se to podaří. Národ ale vždy napjatě čeká, co každý rok přinese. Zjednodušený ortel nad projevy českých porevolučních prezidentů od roku 1990 – někdy to byla myšlenková slast, jindy zásah ideovým kanónem a občas i plytké věty patřící do politického propadliště.  

Společně s novoročním projevem je proslov prezidenta republiky v den státního svátku 28. října tím nejsledovanějším, co hlava státu v průběhu roku řekne. Je to úkol nesnadný, protože každý očekává, že vysloví něco, co se zamlouvá právě jemu. Je to tedy taková „mission impossible“ (a tu dokáže vyřešit pouze Tom Cruise ve filmu). Celkový dojem z podobných projevů je navíc zřejmý až po letech. Z tohoto pohledu měli nejlepší a nepropracovanější projevy 28. října Václav Havel a Václav Klaus. Oproti tomu Miloš Zeman mluvil spatra a výsledek býval nevalný. Petr Pavel je zdatný v bezprostředním kontaktu, u čtených projevů ale působí komisně.

U prezidenta Petra Pavla je zřejmé, že při bezprostředním kontaktu s lidmi se cítí ve své kůži, dokáže oslovit různé skupiny občanů a zejména je za tím vším vidět dobře zvládnuté PR. U svých příznivců vyvolává Pavel dojem lidového prezidenta, který se chová spořádaně. Ano, to je velký rozdíl od jeho předchůdce Miloše Zemana. U projevů je ale vidět a slyšet, že současná hlava státu plamenným a dechberoucím řečníkem, jakým byl kdysi Winston Churchill a dnes třeba Benjamin Netanjahu, nikdy nebude. Pavel má přitom příjemně znějící hlas a vypadá reprezentativně. Jenže u projevů zní odměřeně. Může to pramenit i z toho, že si projevy nepíše sám, že to nejde přímo z jeho srdce. Takových politiků byla a je většina, pak si ale mají najít někoho, kdo jim projevy, které budou u médií a veřejnosti rezonovat, napíše. U většiny příležitostí, u kterých měl Pavel projev, pak bývá problémem, že chce obsáhnout hodně věcí. Taková řeč má menší účinek.

U Petra Pavla ale ještě počkejme, co se z toho v tomto případě vyklube. Času má na to ještě dost, protože se dá předpokládat, že bude prezidentem České republiky po dvě volební období.

Dobrý Havel i Klaus

To první porevoluční prezident Václav Havel měl na psaní a tvorbu projevů výjimečný talent. Byl to dramatik světového formátu, a to se při jeho vystoupeních vždy ukázalo. Projevy si psal sám, občas se s nimi trápil, protože byl při psaní perfekcionista. Nechával si projevy před přednesem přečíst od svých manželek (Olga a Dagmar) i spolupracovníků. Havel byl ale filozofující člověk, takže někdy nebylo v jeho projevech všem vždy všechno jasné. Ale i v těch na státní svátek 28. října můžeme najít vždy mnoho pozoruhodných myšlenek. Na začátku 90. let se snažil (marně) uhájit společné Československo a potom ještě častěji kritizoval vize, které prosazoval jeho tehdejší politický konkurent Václav Klaus. Havel dokázal být u těchto projevů ostrý, ale zachovával během slavnostního dne dekorum a Klause nejmenoval. I tak každý věděl, o kom je řeč…

Havlovým následovníkem ve funkci prezidenta byl právě Václav Klaus. Ten je při psaní projevů, což byla vždy jeho vášeň, doslova puntičkář. Neměl takové literární nadání jako Havel, ale věty sestavoval precizně a s jasným záměrem. Jen to občas chtělo nějakého editora, aby ta slovní spojení a věty nebyly tak dlouhé a tím místy komplikované na pochopení. V každém případě Klaus věnoval projevům ke dni vzniku samostatného Československa velkou pozornost a vždy pečlivě hledal nějaké téma. Byla to témata, které kdekoho rozzuřila, ale bylo pozoruhodné, že se u toho neopakoval. Václav Klaus dokázal být u projevů jízlivý i namyšlený, ale i zpětně je dobré si tyto projevy přečíst, protože některé jeho poznámky jsou trefné pořád.

Slabší Zeman

Miloš Zeman měl vždy pověst výborného řečníka. Ano, byl takový a byl to i velmi zdatný diskutér (což není to samé). Ovšem při projevech 28. října nepochopil žánr. Jako prezident měl totiž neustálé nutkání vyřizovat si s někým účty. A to jak s některými politickými oponenty, tak s lidmi, se kterými názorově nesouzněl. U politika je to věc běžná, ale nehodí se moc ke státnímu svátku. Chtělo to v ten moment zvolnit a nechat si výhrady na jindy. Ale když chce někdo působit jako výbušná směs Benita Mussoliniho a Fidela Castra, tak mu není pomoci. Miloš Zeman ve svém velikášství také podcenil další věc – sice o projevech přemýšlel, ale nepsal si je, hovořil spatra. Pak se ale často opakoval, protože si věci neporovnal. Vlastně se dalo u něj na rozdíl od Havla a Klause přesně odhadnout, co zase řekne a koho napadne.

Umění vystřihnout dobrý projev a správně ho načasovat, není pro nikoho věc jednoduchá. Nemůže to být slet módních výkřiků připomínající sociální sítě. A 28. října by to mělo být u českých politiků dílo jazykově, stylisticky, myšlenkově a intelektuálně na výši. Navíc provedeno dramaturgicky zajímavě. Ne každému se to podaří. Národ ale vždy napjatě čeká, co každý rok přinese. Zjednodušený ortel nad projevy českých porevolučních prezidentů od roku 1990 – někdy to byla myšlenková slast, jindy zásah ideovým kanónem a občas i plytké věty patřící do politického propadliště.