Čtyři děti, jeden partner a vztah v troskách. Helga Guren si za roli protagonistky Marie z Varů odvezla cenu pro nejlepší herečku a film režisérky a scenáristky Lilji Ingolfsdottir čtyři další trofeje. O miláčka festivalových diváků byl zájem i v ozvěnách Šary Vary a snímek pro velký úspěch vstoupí 19. září i do české kinodistribuce.

Fascinujících pět ocenění si z 58. ročníku karlovarského filmového festivalu odvezl miláček diváků, psychologické drama Až na věky. Když si nesmírně sympatická norská (přesněji napůl islandská) režisérka a scenáristka Lilja Ingolfsdottir v backstagi Reflexu v prvním patře hotelu Thermal připíjela sklenkou mimosy na úspěch svého filmu, ještě netušila, že jej hlavní cenou ověnčí ekumenická porota, porota Europa Cinemas Label i mezinárodní asociace filmových kritiků.

Na závěrečném ceremoniálu se k vavřínům přidaly Zvláštní cena poroty a Cena za ženský herecký výkon pro oslnivou, a přitom nebývale civilní Helgu Gurenovou za ztvárnění protagonistky Marie. „Bylo to báječné,“ vzpomínala režisérka na bouřlivý aplaus po úvodní (úterní) projekci ve Velkém sále. „Cítila jsem se jak pod vodopádem lásky, bylo to jak ve filmu. Lidi kolem měli vlhké oči a pohnuté výrazy… Bylo vidět, že jsme se jich dotkli, že na ně film zapůsobil, že se s ním propojili.“

Pokud máte stejně jako já rádi severskou kinematografii, jistě vás neminul tři roky starý snímek Dána Joachima Triera Nejhorší člověk na světě. I ten je především o citech, vztazích a hledání vlastního já jako Až na věky – a dostal se do české kinodistribuce, stejně jako tam nyní směřuje i letošní snímek. V něm Maria bojuje se Sigmundem a s výchovou čtyř dětí, z nichž dvě nevyhnutelně směřují do puberty – a někdejší vášnivá láska do záhuby. „Jednotlivé scény a konverzace jsou fiktivní, ale emocionální základ, pocity, zkušenosti, to je opravdu osobní,“ svěřila se režisérka a čtyřnásobná matka. „Vycházela jsem z krize, kterou jsem před mnoha lety prožila s vlastním manželem.“ Vztah s řečeným manželem, kameramanem filmu Až na věky, Øysteinem Mamenem, dopadl dobře. Usmíval se mezi kolegy, kteří do Varů přijeli představit své z krize vzniklé dílo, ten „záblesk světla vykřesaný z temnoty“.

Čtyři děti, jeden partner a vztah v troskách. Helga Guren si za roli protagonistky Marie z Varů odvezla cenu pro nejlepší herečku a film režisérky a scenáristky Lilji Ingolfsdottir čtyři další trofeje. O miláčka festivalových diváků byl zájem i v ozvěnách Šary Vary a snímek pro velký úspěch vstoupí 19. září i do české kinodistribuce.

Fascinujících pět ocenění si z 58. ročníku karlovarského filmového festivalu odvezl miláček diváků, psychologické drama Až na věky. Když si nesmírně sympatická norská (přesněji napůl islandská) režisérka a scenáristka Lilja Ingolfsdottir v backstagi Reflexu v prvním patře hotelu Thermal připíjela sklenkou mimosy na úspěch svého filmu, ještě netušila, že jej hlavní cenou ověnčí ekumenická porota, porota Europa Cinemas Label i mezinárodní asociace filmových kritiků.

Na závěrečném ceremoniálu se k vavřínům přidaly Zvláštní cena poroty a Cena za ženský herecký výkon pro oslnivou, a přitom nebývale civilní Helgu Gurenovou za ztvárnění protagonistky Marie. „Bylo to báječné,“ vzpomínala režisérka na bouřlivý aplaus po úvodní (úterní) projekci ve Velkém sále. „Cítila jsem se jak pod vodopádem lásky, bylo to jak ve filmu. Lidi kolem měli vlhké oči a pohnuté výrazy… Bylo vidět, že jsme se jich dotkli, že na ně film zapůsobil, že se s ním propojili.“

Pokud máte stejně jako já rádi severskou kinematografii, jistě vás neminul tři roky starý snímek Dána Joachima Triera Nejhorší člověk na světě. I ten je především o citech, vztazích a hledání vlastního já jako Až na věky – a dostal se do české kinodistribuce, stejně jako tam nyní směřuje i letošní snímek. V něm Maria bojuje se Sigmundem a s výchovou čtyř dětí, z nichž dvě nevyhnutelně směřují do puberty – a někdejší vášnivá láska do záhuby. „Jednotlivé scény a konverzace jsou fiktivní, ale emocionální základ, pocity, zkušenosti, to je opravdu osobní,“ svěřila se režisérka a čtyřnásobná matka. „Vycházela jsem z krize, kterou jsem před mnoha lety prožila s vlastním manželem.“ Vztah s řečeným manželem, kameramanem filmu Až na věky, Øysteinem Mamenem, dopadl dobře. Usmíval se mezi kolegy, kteří do Varů přijeli představit své z krize vzniklé dílo, ten „záblesk světla vykřesaný z temnoty“.