Romské obyvatelstvo bylo v Evropě vystaveno pronásledování po staletí. Příslušníci byli označování jako zločinci a sociálně nepřizpůsobiví. Po Hitlerově nástupu k moci se ale v Německu boj proti zločinnosti změnil na boj za rasovou čistotu. Romské obyvatelstvo se podobně jako Židé stalo obětí rasové politiky Třetí říše.
V roce 1936 založili nacisté Úřad pro rasovou čistotu (v originále Rassenhygienische Forschungsstelle), v jehož čele stanul doktor Robert Ritter. Měl za úkol provést hloubkové studium „cikánské otázky“ a poskytnout potřebné podklady pro vznik nového říšského „cikánského“ zákona.
Po rozsáhlé práci v terénu, která spočívala v rozhovorech s romskými obyvateli a jejich lékařských vyšetřeních, měl tým doktora Rittera určit přesnou rasovou klasifikaci Romů. Jeho tým na základě toho „výzkumu“ poté určil, že romské obyvatelstvo není „čisté krve“ a představuje hrozbu pro německou rasu. Zároveň doporučil deportaci nebo rovnou odstranění.
Heinrich Himmler navrhl vytvoření zvláštní rezervace, kam by „nečistí Cikáni“ byli deportováni a kde by mohli bez omezení pokračovat ve svém kočovném životním stylu. Ti, kteří by přesídlení odmítli, měli být bez milosti odvedeni do transportu.
Nacistický režim zmíněný zákon, týkající se „cikánské otázky“, který Himmler požadoval, nikdy oficiálně nevytvořil. I přes jeho absenci však byly desítky tisíc Romů pouze na základě své rasy deportovány do koncentračních táborů. Odhaduje se, že zrůdnost nacistického režimu stála život přibližně 220 tisíc Romů, což představovalo přibližně čtvrtinu jejich tehdejší populace v Evropě.
