Mírové jednotky OSN působící už desítky let na jihu Libanonu si v posledních dnech stěžují, že několik jejich vojáků bylo zraněno při operacích izraelské armády, která zde čistí prostor od teroristů z organizace Hizballáh, jež odtud bombarduje Izrael. Přitom práce, kterou zde mezinárodní síly vykonávají, je do značné míry nesmyslná, protože podle rezoluce Rady bezpečnosti OSN 1701 z roku 2006 nemá Hizballáh na tomto území co dělat, měl být dokonce odzbrojen. Nic z toho se ale nestalo. Naopak teroristé léta odpalují rakety na izraelská města a vesnice z území, kde působí vojáci OSN. Nastolit mír v jižním Libanonu pomocí OSN byla iluze, stejně jako je iluzí schopnost světové organizace mír zde udržovat.
Fatálním selháním OSN především je, že si neustále stěžuje na Izrael, který se snaží na jihu Libanonu nastolit pořádek. Protože jak světová organizace, tak Hizballáh zde nic nedodržují. Izraelci nemohou nečinně přihlížet tomu, jak je teroristé z Libanonu napadají a modré přilby (jak se mezinárodním silám říká) tomu na jihu Libanonu přihlížejí. Například zástupce generálního tajemníka Hizballáhu šajch Naím Kásim, který zatím nahrazuje nedávno zabitého vůdce Nasralláha, se ve svém projevu 15. října v televizi Al-Manar vychloubal, že jeho teroristická skupina se nestáhla od izraelských hranic, jak ji k tomu zavázala rezoluce Rady bezpečnosti OSN 1701. A ani to nemíní udělat. OSN ji k tomu přes přítomnost svých vojáků dokonce nijak nenutí. Musí to udělat s použitím síly Izrael. V případě světové organizace se jedná o naprosté nepochopení limitů udržování míru a nepochopení složitosti libanonské politiky. Kásim také oznámil, že Hizballáh letos odmítl výzvy mezinárodních vyjednavačů, aby se stáhl alespoň deset kilometrů od izraelsko-libanonské hranice. Prostě rezoluce OSN ignoruje, ale OSN neustále kritizuje především Izrael.
Mezinárodní jednotky působí v Libanonu pod jménem UNIFIL (celý název zní Prozatímní jednotky Organizace spojených národů v Libanonu). Izraelský premiér Benjamin Netanjahu je v minulých dnech vyzval, aby okamžitě evakuovaly region, a naplnily tak rezoluci 1701, protože zde nemá působit Hizballáh. Ve videoprohlášení Netanjahu řekl, aby mezinárodní síly přesunuly svůj personál, který se může ocitnout při bojích v nebezpečí, protože rezoluci OSN naplní Izrael. A velmi trefně dodal, že přítomnost jednotek UNIFIL v regionu z nich udělala „rukojmí Hizballáhu“.
Situace je léta taková, že mírové jednotky sice každý den vykonají stovky hlídek a pozorování, ale vliv na situaci to nemá žádnou. Podle jedné analýzy magazínu Foreign Affairs je to stejné, „jako když policie projíždí ve svých hlídkových vozech, aniž by z nich vystoupila nebo zastavila, aby něco vyšetřila, nebo dokonce někomu dala pokutu“. Za působení jednotek OSN Hizballáh v jižním Libanonu rozmístil kolem 50 000 ozbrojenců, má zde muniční sklady, těžké zbraně i odpalovací zařízení na rakety. Dokonce pod nosem mezinárodních sil vyhloubil mnoho tunelů, kterými chtěl proniknout do Izraele. Jižním Libanonem jsou za nečinného přihlížení mezinárodních sil převáděni i nelegální uprchlíci ze Sýrie a pašovány drogy.
Přes tato pochybení zveřejnila polská mise při OSN (na jihu Libanonu momentálně působí 213 Poláků) prohlášení, že „považuje roli UNIFIL za obzvláště klíčovou ve světle eskalující situace v regionu“, a vyzvala „strany konfliktu“, aby zajistily bezpečnost příslušníků mírových sil, „aby ti mohli pokračovat ve své práci zprostředkovatele a podpory míru a stability“. Jak se módně říká – tak určitě…
Přítomnost jednotek světové mezinárodní organizace na jihu Libanonu by byla přitom vzhledem k historickému pozadí zde probíhajících konfliktů oprávněná. Jenže by musela probíhat jinak. V roce 1978 Izrael napadl jižní Libanon, protože Palestinci podnikali z této oblasti útoky na židovský stát. V reakci na boje zde zahájila OSN svoji mírovou operaci. Původně to bylo 6000 vojáků, jejichž cílem bylo obnovení míru, stažení izraelské armády a pomoc libanonské vládě znovu získat kontrolu nad oblastí. Poté co zde v roce 2006 znovu vypukly boje, zvýšila Rada bezpečnosti počet jednotek UNIFIL na více než 13 000 příslušníků. V srpnu 2006 byla přijata již zmíněná Rezoluce Rady bezpečnosti OSN 1701, kde je jasně napsáno, že má neprodleně dojít ke stažení izraelských sil z Libanonu, které mají být nahrazeny libanonskými silami a silami OSN, a má dojít k odzbrojení ozbrojených skupin včetně Hizballáhu. Kromě libanonské armády a vojáků OSN neměly být jižně od řeky Lítání, která teče asi třicet kilometrů severně od hranice s Izraelem, žádné další ozbrojené síly. Jenže libanonská armáda na jihu Libanonu není. Je tam místo ní ozbrojený terorista jménem Hizballáh. OSN s tím léta neudělala nic. Rusko dokonce vyhrožovalo, že bude vetovat jakoukoli novou rezoluci OSN, pokud v ní bude zmínka o Hizballáhu.
Dnes má mírová operace OSN v jižním Libanonu kolem 10 500 vojáků z 50 zemí. Přestože je neúspěšná a nové válce nezabránila, stojí každý rok 500 milionů dolarů (na financování OSN se samozřejmě podílí i Česká republika). Nejvíce vojáků zde má momentálně Indonésie (1231 příslušníků), pak Itálie (1068), Indie (903), Nepál (876) či africká Ghana (873). Stovky vojáků zde mají i Malajsie, Francie, Španělsko nebo Čína. Dále je zde kolem 800 civilních zaměstnanců OSN. Izrael například marně protestoval proti tomu, aby zde byli vojáci ze zemí, které tento stát neuznávají, a dokonce se v těchto státech opakovaně objevují výzvy k jeho zničení. Ale zástupci podobných států v rámci OSN v jižním Libanonu jsou. Třeba z Indonésie a Malajsie.
Mírové misi OSN v Libanonu se dlouhodobě nedaří plnit své záměry. Je to velké selhání. OSN nechala teroristy z Hizballáhu řádit na území, které má kontrolovat. A kdo za to všechno může? Kdo je důvodem tohoto stavu? Jako vždy Izrael.
