Za komunistického režimu byste v Sovětském svazu na silnicích jen těžko viděli vozy jiné než ze zemí východního bloku. Výjimku tvořily bezpečnostní složky, které naopak nakupovaly auta ze Západu běžně a ve velkém. Ta „socialistická“ totiž byla pro jejich potřeby pomalá a málo spolehlivá.
První západní vůz vstoupil do služeb sovětských milicí na konci šedesátých let minulého století. Jednalo se o Ford Galaxie, který byl dodán dokonce s americkým policejním vybavením, včetně majáků a sirén. Dalším přírůstkem byl na počátku let sedmdesátých luxusní západoněmecký Mercedes W108.
O dodávky sovětským bezpečnostním složkám projevila později zájem i další západoněmecká automobilka – BMW. V roce 1973 uspořádala v SSSR výstavu, kde veřejnosti a hlavně budoucím odběratelům své vozy představila. Sovětská milice později desítky „bavoráků“ do svých služeb zařadila.
Vozy Mercedes a BMW Ve své době patřily na sovětských silnicích k nejrychlejším. Domácí Volha 24 dosahovala nejvyšších rychlostí kolem 170 kilometrů v hodině, německé vozy byly bez problémů schopny vyvinout rychlost až přes 200 kilometrů za hodinu. Další jejich nespornou výhodou bylo pohodlí, ve kterém auta vyrobená v SSSR značně převyšovaly.
Vedle Mercedesu a BMW se během sedmdesátých a osmdesátých let dostaly do služeb milice i vozy Nissan, Opel, Audi, Renault a Volvo. V dobách SSSR působily na silnicích velmi exoticky, pro běžné obyvatele Sovětského svazu začaly být západní vozy dostupné až po pádu komunistického režimu.
