Bylo by podle vás možné povolit dětskou pornografii vytvořenou umělou inteligencí?
Podle výzkumu z roku 2021 mezi konzumenty takových materiálů, včetně těch, kteří nemají parafilii, na dark webu ukázalo, že 62 procent z nich má pocit, že je nemohou přestat užívat. Dále 44 procent pomýšlelo na to, že vyhledají kontakt s dětmi, a 37 procent kontakt vyhledalo. Tato čísla ukazují, že je to velký problém a nárůst je veliký. Nějakou dobu se uvažovalo, že by se lidem s diagnostikovanou parafilií dávala pornografie takzvaně na přepis, nějak by se to legislativně upravilo. Nejprve by se ale muselo posoudit, jestli se jedná o člověka, který potřebuje explicitnější materiály, a zda se jedná o takzvaného neexkluzivního pedofila, který není schopný navázat vztah s dospělým člověkem. Pokud by se to takto vyfiltrovalo, hypoteticky by to šlo. Stále se ale bavíme o obrázcích generovaných AI, které jsou ilegální, proto takové debaty už nejsou. Navíc se při terapeutické práci s lidmi s parafilií snažíme, aby se dětské pornografie vzdali úplně, i když je to pro ně těžké.

Bylo by to tedy možné povolit v případech neexkluzivních pedofilů?

Muselo by to být individuálně posouzené u těch, u kterých nehrozí riziko, že by vyhledali kontakt s dětmi. Je to ale stále hypotéza. Je tu další problém toho, že by se používání pornografie generované AI normalizovalo, že jsou takové materiály v pořádku. Z tohoto důvodu si myslím, že je lepší, aby se to nerealizovalo. Zároveň je otázka, kdo zajistí, že se takové obrázky nedostanou na veřejnost.

Je skutečně pornografie generovaná AI bez oběti, jak je často uváděno jako argument pro legalizaci takového obsahu?

Ne vždy. Je rozdíl, jestli je to generovaný obrázek falešného člověka, který neexistuje, i když se můžeme bavit o tom, zda vychází z již existujících tváří skutečných dětí, nebo akt reálné osoby. U takových případů se liší i dopady na konkrétní oběti.  O čem se méně mluví, je to, že generování těch obrázků a zahlcování online prostoru jimi ztěžuje policii identifikaci. Hůře se v nich vyhledávají konkrétní oběti. I kdyby to nepoškozovalo konkrétní dítě, rizika jsou příliš velká vzhledem k tomu, že by to mohlo vést ke kontaktování reálného nezletilého.

Mohlo by to být tedy i nějakým spouštěčem?

Může. Začít to může i obyčejným sledováním porna u lidí bez parafilie, protože si následně zvykne na klasickou pornografii a orgasmy nemusí být tak intenzivní. Část lidí, někteří kolegové mluví až o osmi až padesáti procentech, pak vyhledává tvrdší a explicitnější materiály. Takže ano, s jídlem roste chuť. Zároveň to i trápí samotné konzumenty, jsou nešťastní, že jim běžné porno nestačí. Po uspokojení a vyvrcholení pak přijde sebezhnusení. Až polovina konzumentů těchto materiálů uvádí, že mají tendenci se sebepoškozovat či mají myšlenky na sebevraždu, tedy je to problém i pro ně samotné.

Bylo by podle vás možné povolit dětskou pornografii vytvořenou umělou inteligencí?
Podle výzkumu z roku 2021 mezi konzumenty takových materiálů, včetně těch, kteří nemají parafilii, na dark webu ukázalo, že 62 procent z nich má pocit, že je nemohou přestat užívat. Dále 44 procent pomýšlelo na to, že vyhledají kontakt s dětmi, a 37 procent kontakt vyhledalo. Tato čísla ukazují, že je to velký problém a nárůst je veliký. Nějakou dobu se uvažovalo, že by se lidem s diagnostikovanou parafilií dávala pornografie takzvaně na přepis, nějak by se to legislativně upravilo. Nejprve by se ale muselo posoudit, jestli se jedná o člověka, který potřebuje explicitnější materiály, a zda se jedná o takzvaného neexkluzivního pedofila, který není schopný navázat vztah s dospělým člověkem. Pokud by se to takto vyfiltrovalo, hypoteticky by to šlo. Stále se ale bavíme o obrázcích generovaných AI, které jsou ilegální, proto takové debaty už nejsou. Navíc se při terapeutické práci s lidmi s parafilií snažíme, aby se dětské pornografie vzdali úplně, i když je to pro ně těžké.

Bylo by to tedy možné povolit v případech neexkluzivních pedofilů?

Muselo by to být individuálně posouzené u těch, u kterých nehrozí riziko, že by vyhledali kontakt s dětmi. Je to ale stále hypotéza. Je tu další problém toho, že by se používání pornografie generované AI normalizovalo, že jsou takové materiály v pořádku. Z tohoto důvodu si myslím, že je lepší, aby se to nerealizovalo. Zároveň je otázka, kdo zajistí, že se takové obrázky nedostanou na veřejnost.

Je skutečně pornografie generovaná AI bez oběti, jak je často uváděno jako argument pro legalizaci takového obsahu?

Ne vždy. Je rozdíl, jestli je to generovaný obrázek falešného člověka, který neexistuje, i když se můžeme bavit o tom, zda vychází z již existujících tváří skutečných dětí, nebo akt reálné osoby. U takových případů se liší i dopady na konkrétní oběti.  O čem se méně mluví, je to, že generování těch obrázků a zahlcování online prostoru jimi ztěžuje policii identifikaci. Hůře se v nich vyhledávají konkrétní oběti. I kdyby to nepoškozovalo konkrétní dítě, rizika jsou příliš velká vzhledem k tomu, že by to mohlo vést ke kontaktování reálného nezletilého.

Mohlo by to být tedy i nějakým spouštěčem?

Může. Začít to může i obyčejným sledováním porna u lidí bez parafilie, protože si následně zvykne na klasickou pornografii a orgasmy nemusí být tak intenzivní. Část lidí, někteří kolegové mluví až o osmi až padesáti procentech, pak vyhledává tvrdší a explicitnější materiály. Takže ano, s jídlem roste chuť. Zároveň to i trápí samotné konzumenty, jsou nešťastní, že jim běžné porno nestačí. Po uspokojení a vyvrcholení pak přijde sebezhnusení. Až polovina konzumentů těchto materiálů uvádí, že mají tendenci se sebepoškozovat či mají myšlenky na sebevraždu, tedy je to problém i pro ně samotné.