Začátkem září se v USA provalila aféra kolem skupiny známých pravicových podcasterů a youtuberů. Její členové dostávali miliony dolarů za tvorbu obsahu propagujícího silně pravicový a konzervativní směr americké politiky. Podle obžaloby newyorského soudu však financování mediální platformy nezajišťoval záhadný evropský mecenáš, ale ruský státní kanál Russia Today. Influenceři se brání, že se do ruské propagandy zapojili nevědomky. Výkřiky, že největší hrozbou světa je Ukrajina a USA by se mělo Rusku omluvit za její podporu, jim prý také nikdo nenadiktoval.
Skandál kolem Bennyho Johnsona, Davea Rubina, Tima Poola a dalších hvězd pravicového internetu by mohl být za jiných okolností velmi legrační. V době, kdy Rusko vede proti Západu informační válku, je jejich zapojení do proruské propagandy spíše děsivé. Pro pochopení okolnosti celého případu stojí za to zapátrat v historii procesu, který „alternativní mediální scénu“ do pozice užitečných idiotů dovedl. Jako příklad může posloužit jeden z jmenované trojice: Tim Pool.
Liberální začátky
Tim se věnuje tvorbě online obsahu už dlouho. První větší pozornost na sebe upoutal v roce 2011, kdy natáčel živé reportáže mezi komunitou Occupy Wall Street a na protiglobalizačních demonstracích. Projevoval se jako schopný reportér a pohotový moderátor a jeho materiál přebíraly i velké mediální agentury. Popularita mu vynesla post reportéra u alternativní žurnalistické platformy Vice Media. Natáčel pro ni reportáže z protestů v Turecku, na Ukrajině, v Thajsku, v Egyptě a z dalších míst, kam se ostatní novináři často báli chodit. Velkou pozornost přinesla jeho reportáž ze Švédska, kam se vypravil prozkoumat takzvané „no-go zóny“, kterými strašil v předvolební kampani Donald Trump. V roce 2017 ale Tim Pool ještě neprojevoval k Trumpovi žádnou velkou náklonnost. Jeho reportáž zvěsti o „předměstích Malmö a Stockholmu ovládaných gangy přistěhovalců“ vyvrátila a sám Pool konstatoval, že se v nich cítil bezpečněji než v Chicagu.
Gamer Gate
V době, kdy Pool natáčel reportáže ve Švédsku, doznívala v USA aféra známá jako Gamer Gate. Štvavá kampaň zaměřená proti ženám ve videoherním průmyslu se spustila v roce 2014. Z anonymních message boardů 4chan a 8chan rychle přetekla do prostředí sociálních médií a přinesla s sebou mnoho témat, která se v různých podobách recyklují dodnes. Šiřitelé tvrdili, že herní průmysl je napojený na elity, které do jeho prostředí násilně prosazují témata feminismu, progresivismu, diverzifikace a politické korektnosti. Kritiky těchto praktik prý elitáři cíleně umlčují, a omezují tak jejich svobodu slova. Příznivci kampaně Gamer Gate se neomezili na šíření konspiračních teorií. Na skupinu herních vývojářek uspořádali organizovaný útok, zveřejňovali jejich domácí adresy, e-maily jim zaplavovali vulgaritami, výhrůžkami smrtí a znásilněním. Případem se proto začala zabývat jak policie, tak majitelé sociálních médií a řadě nejhlasitějších trollů zablokovali a smazali účty.
Obrat doprava
Gamer Gate nepřímo zapříčinila i vzrůst popularity Tima Poola. Stejně jako mnoho jeho kolegů se během ní i on postavil na stranu internetových trollů. Z liberálně orientovaného reportéra se stal hlasatel neomezené svobody slova, šiřitel libertariánských hodnot a bojovník za práva údajně utlačovaných bílých mužů (nejdále v tomto směru zašel Poolův bývalý zaměstnavatel Gavin Miles McInnes, který odešel z Vice Media a založil neofašistické hnutí Proud Boys).
Poolův hvězdný moment nastal v roce 2019, kdy se objevil v podcastu mocného Joe Rogana. Ke stolu zasedl jako oponent zakladatele Twitteru Jacka Dorseyho, který k Roganovi přišel obhajovat své rozhodnutí zablokovat účet hvězdy alt-right komunity Milo Yiannopoulose. Dorsey vysvětloval, že Yiannopoulosovy projevy během Gamer Gate a kampani proti herečce Leslie Jones už dávno přerostly ironické trollení a že se Twitter nesmí stát platformou pro šíření nenávistných kampaní, misogynie a rasismu. Tim Pool mu svým typicky překotným stylem oponoval, že svoboda slova má i v těchto případech převážit, protože špatné myšlenky mohou zaniknout pouze v konfrontaci s myšlenkami správnými. Stejnou rétoriku zopakoval i v dalším hostování u Joe Rogana, kde Dorseyho a šéfku etické komise Twitteru kritizoval za rozhodnutí zrušit účet konspiračního magnáta Alexe Jonese. Sledovanost Poolových podcastů a videí poté rychle narostla a jejich tvůrce novým příznivcům ochotně předkládal přesně to, co chtěli slyšet. Témata se omezila takřka výhradně na hlásání úpadku západní civilizace, nadávání na multikulturalismus, feminismus a zkorumpovaná mainstreamová média řízená liberálními cenzory.
Propad do hlubin
Podobný vývoj absolvovali společně s Timem Poolem i další aktéři současné kauzy a s nimi i velká část pravicově orientované internetové mediální scény. Rozhodujícím momentem byla pandemie covidu. Komunita, která se původně pokoušela konkurovat zavedeným médiím tvorbou nezávislého obsahu, se během ní až na výjimky přerodila v propagátory antivakcinačních konspirací, popírače klimatické změny a podporovatele Donalda Trumpa. V jejich podcastech a YouTube videích dostávají prostor individua kdysi živořící na pokraji pozornosti veřejnosti. Popírači holokaustu, antisemité a profesionální dezinformátoři, jako je Alex Jones. Mnoho bojovníků za svobodu slova si tím dokázalo zařídit slušné živobytí. Tim Pool se ale přes veškerou snahu nedokázal vyšvihnout do nejvyšší podcastové ligy. Sám sice tvrdí, že jeho firma přináší zisky v „osmiciferných číslech“, jeho YouTube kanál má ale pouhých 1,37 milionu odběratelů a jednotlivá videa mají zpravidla pouze několik tisíc zhlédnutí. Když ho oslovili zástupci nejmenované firmy s nabídkou tučných honorářů, dalo by se očekávat, že mu bude nenadálá štědrost aspoň trochu podezřelá.
Nabídka, která se neodmítá
Nejmenovaná firma je ve soudním spise označovaná jako „Company1“, ze zveřejněných údajů je ale poměrně jasné, že jde o společnost Tenet Media. Firmu založila v roce 2022 kanadská konzervativní novinářka Lauren Chen a její manžel Liam Donovan. Tima Poola, Bennyho Johnsona, Davea Rubina a další oblíbence americké alt-right scény oslovili s nabídkou, aby pro platformu vytvářeli měsíčně minimálně čtyři videa. Za každé video tvůrce inkasoval odměnu 100 tisíc dolarů, někteří z nich si k tomu připsali i statisícový počáteční bonus. Peníze měl firmě poskytnout evropský investor s barvitým jménem Eduard Grigoriann. Ve skutečnosti však do Tenet Media plynuly přes síť anonymních firem od dvou zaměstnanců ruského státního kanálu RT.
RT, dříve Russia Today, se sice profiluje jako nezávislé neziskové médium, je ale financováno ruskou vládou a veškerý obsah se řídí oficiální politikou Kremlu. Po ruské invazi na Ukrajinu se RT stal předmětem sankcí a nesmí v USA legálně podnikat. Aktivity v kauze Tenet měla v USA na starosti editorka RT Jelena Afanasjevová a Konstantin Kalašnikov. V rozporu se zákony se dvojice v USA nezaregistrovala jako zahraniční agent a veřejné mínění ovlivňovala skrytá za vymyšlenou identitu evropského bankéře.
Nezávislost na prodej
Tenet Media spustila své aktivity v listopadu 2023 a vyprodukovala přes dva tisíce videí, za která Rusové zaplatili tvůrcům zhruba 10 milionů dolarů. Kanál už jeho majitelé pochopitelně smazali. Reportéři časopisu Wired ale stihli ještě před tím stáhnout soubory s automaticky generovanými titulky, a tím pádem doslovné přepisy obsahu videí. Jejich analýza velmi názorně ukazuje, co zástupci nezávislé mediální scény do světa hlásali. Mezi nejčastější fráze patří například: „občanská válka“, „svoboda slova“, „bílí lidé“, „tajné služby“, „nelegální migranti“, „třetí světová válka“, „druhý dodatek“ a „Elon Musk“.
Pro samozvané investigativní novináře byl původ jejich štědrých platů nerozluštitelnou záhadou. FBI jejich původ odhalila velmi snadno a na adresu Afansjevové a Kalašnikova putovalo obvinění z praní peněz a porušení povinnosti registrace zahraničních agentů. Všichni najatí influenceři se brání, že měli nad svou tvorbou plnou kontrolu, soudní spis ale tvrdí něco jiného. Podle něj měla nad publikovaným obsahem editorský dohled Jelena Afanasjevová. Sama na kanále pod různými pseudonymy publikovala, do obsahu ostatních přispěvatelů zasahovala a tvůrcům předávala instrukce, jakým směrem tvorbu zaměřovat – na její přímý příkaz například vzniklo video, které obviňuje Ukrajinu ze spáchání teroristického útoku v Moskvě, přestože se k němu přihlásil Islámský stát.
Ukrajině věnoval velkou pozornost i náš Tim Pool. Svou nezávislost na ruském narativu hezky demonstroval v jednom dodnes existujícím videu: „Ukrajina je nepřítel naší země,“ křičí v něm. „Ukrajina je náš nepřítel financovaný demokraty. Zopakuji to ještě jednou. Naším největším nepřítelem je právě teď Ukrajina. Rozšiřuje válku a zločinná vláda USA jí v tom napomáhá. Ukrajinci mají na svědomí sabotáž ropovodu Nord Stream, která válku vyvolala. Ukrajina je největší nebezpečí, kterému náš národ i celý svět čelí. Musíme zastavit veškerou pomoc, zrušit vojenskou podporu a Rusku se omluvit.“
Timova otočka
Vyšetřování celé kauzy v současnosti ještě probíhá, už nyní ale názorně ilustruje, jak se změnila taktika ruské propagandy. Před volbami v USA v roce 2016 a 2020 šířily lži a rozvratné konspirační teorie trollí farmy a tisíce uměle vytvořených profilů na sociálních médiích. Letos Rusko namísto toho zainvestovalo do trollů skutečných, kteří sami sebe vidí jako bojovníky za pravdu a svobodu slova, za výplatu jsou ale ochotni šířit cokoliv, co jim anonymní sponzor nadiktuje. Jak stálý a neotřesitelný je názor „nezávislých alternativních médií“, dokládá bleskurychlá otočka Tima Poola poté, co se stal předmětem vyšetřování. Na Twitteru vysílá do světa zprávy, jak ochotně spolupracuje s FBI (s agenturou, kterou mnohokrát nařkl z protiamerických zájmů), na profilu se mu objevila ukrajinská vlajka a začal vybízet k větší podpoře Ukrajiny. Je samozřejmě možné, že to později vysvětlí jako ironický vtip. Jedna z jeho zpráv je ale poměrně jednoznačná. Píše v ní: „Pokud se obvinění potvrdí, stal jsem se obětí a byl jsem podveden, stejně jako i všichni zúčastnění (…) Nevíme ale stále, co všechno je pravda a co jsou jen spekulace. Putin je hajzl a Rusko ať vyhulí osla.“
