Sociální sítě pobouřil v minulém týdnu případ dívky, kterou přes dva roky znásilňoval nevlastní otec. Ten si celé počínání nahrával na video a dívce vyhrožoval zveřejněním. Od soudu odešel s podmínkou. Důvod? Soud tvrdil, že jeho „jednání nemělo naštěstí zásadní negativní dopad na nezletilou a je velká pravděpodobnost, že její obtíže úplně zmizí“. Jenže obtíže nezmizely. Po vyslechnutí rozsudku se dívka pokusila o sebevraždu (celkem třetí pokus v pořadí), je hospitalizovaná a podle odborníků si ponese následky celý život. Mám pro vás špatnou zprávu. Pokud vás jednání soudu šokuje, pak jste jen nedávali pozor.
V chránění obětí domácího a sexualizovaného násilí selhává především český stát. Soudci ani policisté nejsou dostatečně proškoleni v této problematice. Chybějí kvalifikovaní soudní znalci. Ve společnosti panuje velká míra bagatelizace těchto trestných činů, jak ukazují reakce na případy Dominika Feriho a Jana Cimického. Dalším velkým problémem je, že oběti systému nevěří. Podle průzkumu organizace Pod svícnem a společnosti Ipsos není na policii hlášeno 60 % případů domácího násilí. Soudům nevěří 90 % obětí. To jsou naprosto tristní výsledky české justice.
A co je těmi důvody? Pojďme se podívat na několik případů z minulosti. Srpen 2022. Soud uložil podmínku muži, který svému nekolikaměsíčnímu miminku způsobil 11 zlomenin. Matku fyzicky a psychicky týral, znásilňoval a típal o ni cigarety. Pojďme dál – červen 2015. Muž dva roky systematicky znásilňoval nezletilou dceru své družky. Dívka byla mentálně retardovaná, a dokonce s mužem otěhotněla a následně podstoupila interrupci. Poslední znásilnění proběhlo den před ní. Od soudu odešel pachatel s podmínkou. Další případ – listopad 2011. Trojice mužů znásilnila dívku v areálu nákupního střediska. Výsledek? Podmínka. A nakonec třeba červen 2019. Muž měl opakovaně ve svém autě anální styk s třináctiletou dívkou. S dalšími nezletilými dívkami vedl sexuální konverzace na internetu a měl v počítači dětské porno. Také nakonec odešel s podmínkou a s tím, že se bude sexuologicky léčit.
Podobných rozsudků by se daly citovat desítky, detailně je mapuje organizace Bez trestu. Co se týče aktuálního případu dívky z úvodního odstavce, spolek Pod svícnem vybral ve veřejné sbírce téměř pět miliónů korun na to, aby dostala potřebnou pomoc a zvládla se osamostatnit, protože jinak by musela s otčímem bydlet dál. Peníze vám ale žádné trauma nezahojí a ne každá oběť má to štěstí v neštěstí, že na ni lidé ve sbírce vyberou milióny korun. Bylo by proto na místě řešit problém systémově.
Od roku 2006 do současnosti sedí na ministerstvu spravedlnosti pouze představitelé dvou stran – ODS a ANO. Ani jedna z nich v tomhle nepodnikla žádné zásadní kroky. Zatímco hnutí ANO tuto agendu úplně ignorovalo, vypadá to, že se tím pod tíhou kauz z poslední doby bude muset zabývat současný ministr Pavel Blažek a nezbývá než mu držet palce. Současně s tím musí přestat Vít Rakušan pouze mluvit o reformách policie, ale také začít konat. Zároveň by bylo dobré využít současné nálady ve společnosti ke změnám zákonů. Ve sněmovně leží redefinice znásilnění a nemusela by tam tím pádem ležet tak dlouho. Hodilo by se i zřízení krizových center pro oběti sexualizovaného násilí a motivování psychologů a psychiatrů k vykonávání kvalitní práce. Znalců v oboru psychiatrie je v Česku pouze 228 a jejich počet každý rok klesá.
Znásilnění je po vraždě druhý nejhorší zločin, který může člověk člověku udělat. Bylo by tedy více než na místě, abychom k tomu tak přistupovali a pachatelé neodcházeli od soudů s podmínkami.
