Téměř dva měsíce po atentátu se poprvé objevil na veřejnosti Robert Fico. Vybral si k tomu oslavy příchodu Cyrila a Metoděje na ­Velkou Moravu. Více než oslavy státního svátku připomínaly kulisy oné události triumf záporáků ve Hře o trůny. Trosky hradu Devín, zapálené ohně, nekončící potlesk vestoje a okruh nejbližších přísahajících věrnost svému pánovi. Atmosféře podlehl i Fico, který místo projevu politika spíš spustil kázání. Pomiňme ohýbání historie ve stylu Putina, kdy slovenský premiér tvrdil, že Slováci měli už v roce 885 v Nitře vysokou školu. Pak se vydal opět do proruských vod.

Fico obdivuje Viktora Orbána. Líbí se mu, že vyrazil do Kyjeva i Moskvy, a kdyby nebyl po zranění, jel by prý s ním. Situace na Ukrajině se slovenský premiér bojí. Bojí se, že přeroste ve větší konflikt. Zřejmě mu tak nedochází, že válka na Ukrajině už velkým, ba přímo světovým konfliktem je. Dotýká se spousty zemí ekonomicky, politicky, sportovně i ekonomicky. V zahraničních jednotkách pak přímo na frontové linii bojují muži z celého světa. Jen se kolem toho diplomaticky přešlapuje, ale Západ prostě je ve válce s Ruskem. Fico se bojí něčeho trochu jiného. Bojí se, že když Západ a Ukrajina vyhrají, bude brán jako kolaborant. Zároveň se bojí, že pokud vyhraje Rusko, Putin si vyšlápne spolu se svými spojenci na jeho domovinu.

I u nás se pátá kolona Moskvy zaradovala, když viděla Orbána na Ukrajině a následně v Moskvě, a dávala ho za vzor české vládě a prezidentovi. Sluší se tady připomenout, že Petr Fiala byl jedním z tří prvních premiérů, kteří do válkou zmítaného Kyjeva dorazili, Petr Pavel se pak jako první prezident přiblížil frontové linii. To bylo gesto, které tehdy něco znamenalo. Vyrazit na Ukrajinu dva roky po začátku války, a to jen proto, že vaší zemi hrozí zastavení financování z EU, které zrovna předsedáte, není od Orbá­na žádné hrdinství. Jak totiž zpívá Vypsaná fiXa: „Hrdinové nekecaj’ a jdou do tmy. Jdou tam, kam nechce nikdo.“ Jeho zahraniční cesta do Moskvy pak má přímo odpornou dohru. Jen co maďarský premiér opustil Putinovo objetí, rozhodli se Rusové vybombardovat největší dětskou nemocnici na Ukrajině. Desítky raket letěly na Kyjev, Dnipro, Kryvyj Rih, Slovjansk či Kramatorsk. Orbán nedojednal absolutně nic. Putin si trvá na svých absurdních podmínkách, příměří je v nedohlednu, klid zbraní se nekoná, Rusové dál vraždí ukrajinské děti. 

Fanoušci Ruska v Česku pak rozjeli ještě konspirační teorii. Tvrdí, že Orbán má přesné informace z bojiště a do Moskvy si jel říct o kousek Ukrajiny. Vzhledem k tomu, jak se Maďarsko chová, bych ale tolik nejásal. Stejně tak si mohl Orbán domluvit nějaké výhodné obchody s Ukrajinou a v Rusku si třeba říct o kousek jiné země. A to by mělo děsit hlavně Roberta Fica.

Fico se na Devíně odvolával na pradávnou slovenskou historii. Za svou pravlast považuje on a celá řada nacionalistických Slováků i Velkou Moravu spolu s Nitranským knížectvím. Právě tam podle jeho výkladu Cyril s Metodějem učili na vysoké škole staré Slováky kázat ve staroslověnštině. Jenže tohle všechno je naprostý historický nesmysl. Pramenů o té době máme velmi málo. Cyril s Metodějem jsou bezesporu velké postavy našich společných dějin, ale není tak úplně jasné, co, kdo, kdy, a hlavně kde dělal po jejich odchodu. Ta část dějin je zkrátka zahalena mlhou. Je ale velmi odvážné tvrdit, že se tehdy někdo identifikoval jako Slovák. Navíc první biskup, jenž do Nitry přišel, byl z Německa a metodami Cyrila s Metodějem spíš opovrhoval.

Nitranské knížectví se poté, co přestalo být součástí Velkomoravské říše, připojilo k Uherskému království. Pokud vynecháme krátkou epizodu, kdy byla lokalita součástí Polska, byla Nitra a spolu s ní i celé Slovensko až do roku 1918 součástí Uherska a známá byla pod označením Felvidék, tedy Horní země. Fico by si tak měl dobře rozmyslet uctívání křesťanských věrozvěstů, tedy Cyrila a Metoděje, ale i uctívání věrozvěstů míru, smrti a zkázy. Protože to jsou Orbán s Putinem. Ukrajina ví, jaké to je, když kolem ní krouží tito dva supi. A stejně tak může tahle dvojka kroužit nad Slovenskem. Chápu, že pragmaticky se chce Fico spojovat s Orbánem (ale třeba i Babišem, Okamurou, Rajchlem a dalšími) na populistické „chcimírské“ notě. Ale v rámci historie by si měl dostudovat, jak velkou křivdou byla pro Maďary tzv. Trianonská mírová smlouva a že Orbánovým největším snem je návrat země do jejích sto let starých hranic. A v těch se s nějakým Slovenskem nepočítá. Maximálně se to může zase jmenovat Felvidék.

Text vyšel také jako editorial nového Reflexu, který si můžete zakoupit v našem Ikiosku >>

Téměř dva měsíce po atentátu se poprvé objevil na veřejnosti Robert Fico. Vybral si k tomu oslavy příchodu Cyrila a Metoděje na ­Velkou Moravu. Více než oslavy státního svátku připomínaly kulisy oné události triumf záporáků ve Hře o trůny. Trosky hradu Devín, zapálené ohně, nekončící potlesk vestoje a okruh nejbližších přísahajících věrnost svému pánovi. Atmosféře podlehl i Fico, který místo projevu politika spíš spustil kázání. Pomiňme ohýbání historie ve stylu Putina, kdy slovenský premiér tvrdil, že Slováci měli už v roce 885 v Nitře vysokou školu. Pak se vydal opět do proruských vod.

Fico obdivuje Viktora Orbána. Líbí se mu, že vyrazil do Kyjeva i Moskvy, a kdyby nebyl po zranění, jel by prý s ním. Situace na Ukrajině se slovenský premiér bojí. Bojí se, že přeroste ve větší konflikt. Zřejmě mu tak nedochází, že válka na Ukrajině už velkým, ba přímo světovým konfliktem je. Dotýká se spousty zemí ekonomicky, politicky, sportovně i ekonomicky. V zahraničních jednotkách pak přímo na frontové linii bojují muži z celého světa. Jen se kolem toho diplomaticky přešlapuje, ale Západ prostě je ve válce s Ruskem. Fico se bojí něčeho trochu jiného. Bojí se, že když Západ a Ukrajina vyhrají, bude brán jako kolaborant. Zároveň se bojí, že pokud vyhraje Rusko, Putin si vyšlápne spolu se svými spojenci na jeho domovinu.

I u nás se pátá kolona Moskvy zaradovala, když viděla Orbána na Ukrajině a následně v Moskvě, a dávala ho za vzor české vládě a prezidentovi. Sluší se tady připomenout, že Petr Fiala byl jedním z tří prvních premiérů, kteří do válkou zmítaného Kyjeva dorazili, Petr Pavel se pak jako první prezident přiblížil frontové linii. To bylo gesto, které tehdy něco znamenalo. Vyrazit na Ukrajinu dva roky po začátku války, a to jen proto, že vaší zemi hrozí zastavení financování z EU, které zrovna předsedáte, není od Orbá­na žádné hrdinství. Jak totiž zpívá Vypsaná fiXa: „Hrdinové nekecaj’ a jdou do tmy. Jdou tam, kam nechce nikdo.“ Jeho zahraniční cesta do Moskvy pak má přímo odpornou dohru. Jen co maďarský premiér opustil Putinovo objetí, rozhodli se Rusové vybombardovat největší dětskou nemocnici na Ukrajině. Desítky raket letěly na Kyjev, Dnipro, Kryvyj Rih, Slovjansk či Kramatorsk. Orbán nedojednal absolutně nic. Putin si trvá na svých absurdních podmínkách, příměří je v nedohlednu, klid zbraní se nekoná, Rusové dál vraždí ukrajinské děti. 

Fanoušci Ruska v Česku pak rozjeli ještě konspirační teorii. Tvrdí, že Orbán má přesné informace z bojiště a do Moskvy si jel říct o kousek Ukrajiny. Vzhledem k tomu, jak se Maďarsko chová, bych ale tolik nejásal. Stejně tak si mohl Orbán domluvit nějaké výhodné obchody s Ukrajinou a v Rusku si třeba říct o kousek jiné země. A to by mělo děsit hlavně Roberta Fica.

Fico se na Devíně odvolával na pradávnou slovenskou historii. Za svou pravlast považuje on a celá řada nacionalistických Slováků i Velkou Moravu spolu s Nitranským knížectvím. Právě tam podle jeho výkladu Cyril s Metodějem učili na vysoké škole staré Slováky kázat ve staroslověnštině. Jenže tohle všechno je naprostý historický nesmysl. Pramenů o té době máme velmi málo. Cyril s Metodějem jsou bezesporu velké postavy našich společných dějin, ale není tak úplně jasné, co, kdo, kdy, a hlavně kde dělal po jejich odchodu. Ta část dějin je zkrátka zahalena mlhou. Je ale velmi odvážné tvrdit, že se tehdy někdo identifikoval jako Slovák. Navíc první biskup, jenž do Nitry přišel, byl z Německa a metodami Cyrila s Metodějem spíš opovrhoval.

Nitranské knížectví se poté, co přestalo být součástí Velkomoravské říše, připojilo k Uherskému království. Pokud vynecháme krátkou epizodu, kdy byla lokalita součástí Polska, byla Nitra a spolu s ní i celé Slovensko až do roku 1918 součástí Uherska a známá byla pod označením Felvidék, tedy Horní země. Fico by si tak měl dobře rozmyslet uctívání křesťanských věrozvěstů, tedy Cyrila a Metoděje, ale i uctívání věrozvěstů míru, smrti a zkázy. Protože to jsou Orbán s Putinem. Ukrajina ví, jaké to je, když kolem ní krouží tito dva supi. A stejně tak může tahle dvojka kroužit nad Slovenskem. Chápu, že pragmaticky se chce Fico spojovat s Orbánem (ale třeba i Babišem, Okamurou, Rajchlem a dalšími) na populistické „chcimírské“ notě. Ale v rámci historie by si měl dostudovat, jak velkou křivdou byla pro Maďary tzv. Trianonská mírová smlouva a že Orbánovým největším snem je návrat země do jejích sto let starých hranic. A v těch se s nějakým Slovenskem nepočítá. Maximálně se to může zase jmenovat Felvidék.

Text vyšel také jako editorial nového Reflexu, který si můžete zakoupit v našem Ikiosku >>