Magistr Edward Kelley, veleznámá postava pozdně renesanční Prahy, byl zcela určitě podvodník. Byl to fenomenální a vysoce efektivní podvodník, ale přeci jenom šméčkař. Nakonec ho právě v Čechách jeho činy dostihly, ale předtím stihl učarovat císařskému trůnu (dokonce několikrát) a nakecat svému dlouholetému kolegovi, že po nich andělé chtějí, aby si prohodili manželky.
Společně s Johnem Dee, možná nejučenějším mužem 16. století, se Edward Kelley vydal na spanilou jízdu po kontinentální Evropě. Přebývali v Krakově, Sasku a přirozeně v Čechách. Císař Rudolf II. přes svou lásku k umění a vědám byl však vůči dvojici skeptický. Možná viděl v Angličanech podvodníky, možná ho někdo varoval, že Dee je ve službách šéfa anglické špionáže sira Walsinghama.
Tak jako tak museli nakonec Dee s Kelleym chvíli pendlovat mezi zeměmi německými a českými, než se Dee nakonec rozhodl vrátit se zpět na ostrov. Mimo jiné i proto, že mu Kelley „s božím požehnáním“ brousil manželku. A z kdysi malého podvodníčka Edwarda se stal nejen největší alchymista Čech, ale také rytíř Svaté říše římské a jeden z největších podnikatelů konce 16. století. Nic z toho ale nemělo trvat dlouho, protože jeho pád byl za dveřmi. Jak metaforický, tak fyzický.
Dnes v Hodině dějepichu, našem podcastu o nejšťavnatějších kouscích historie, probíráme potupný konec krále „zlatodějů“ Edwarda Kelleyho. Tedy poslouchejte…
 a nakecat svému dlouholetému kolegovi, že po nich andělé chtějí, aby si prohodili manželky.){kind=link}