Po krajských volbách se odehraje volební sjezd KDU-ČSL, kde se zvolí nový předseda strany. V současnosti lidovce vede již od roku 2020 Marian Jurečka. I když se s jeho vedením straně podařil historicky největší zisk mandátů v Poslanecké sněmovně, tj. 23 mandátů, tak se strana momentálně nenachází v dobré kondici. Minimálně dle volebních průzkumů by sama měla problém získat státní příspěvek na činnost (je pro to nutný zisk alespoň 3 % hlasů); natož aby překročila hranici 5 % hlasů na vstup do Poslanecké sněmovny.

O důvodech evidentního úpadku KDU-ČSL se napsalo již mnoho slov, shrnout to myslím můžeme takto: stárnutí voličského jádra, nepopulární vláda, večírek po tragédii na FF UK, absurdní výroky vzhledem ke kulturním tématům. V reakci na kontroverzní večírek předsedy Jurečky se sešlo stranické vedení, na kterém sice Jurečka podporu získal, avšak nijak velkou většinou. Na následující tiskové konferenci se Jurečka vyjádřil, že nebude na podzimním sjezdu kandidovat na předsedu, jestliže lidovci nezískají dva europoslance, neposílí senátní klub, neobhájí své pozice v krajských zastupitelstvech a neotočí se negativní trend volebních preferencí.

Evropské volby proběhly a KDU-ČSL získala pouze jeden mandát ze všech šesti, které se podařilo koalici SPOLU získat. Ačkoliv by se očekávalo, že Jurečka tedy kandidovat nebude, jelikož na dva mandáty lidovci nedosáhli, tak si Jurečka zafabuloval, když pravil, že prvním náhradníkem je právě lidovecký kandidát a že také chybělo pár preferenčních hlasů k tomu, aby nějaký lidovecký kandidát skočil.

Tento víkend se konají krajské a senátní volby, jejichž výsledky nám mohou více přiblížit, jak to nakonec s Jurečkovým osudem bude. V současnosti má KDU-ČSL jednoho hejtmana a 53 krajských zastupitelů. Jediným lidoveckým hejtmanem je Jan Grolich z jižní Moravy, který má vysokou pravděpodobnost na obhájení svého postu. Ve Zlínském kraji kandiduje současný lidovecký senátor Jiří Čunek, který taktéž má určitou šanci post hejtmana získat. Nicméně až samotné volby spolu s povolebními vyjednáváními ukážou, jak reálně KDU-ČSL uspěla – také bude známo, zda lidovecký senátorský klub posílil.

Poslední podmínkou, kterou Jurečka určil, je otočení trendu volebních preferencí, a to tak, aby lidovci měli komfortní pozici pro samostatný vstup do Poslanecké sněmovny. Jen těžko lze očekávat, že by mohla být tato podmínka naplněna. Lidovci dlouhodobě oscilují kolem 2‒3 % voličské podpory a nic nenasvědčuje tomu, že by měli znatelně posílit. Ačkoliv lidovečtí ministři neprovedli žádný skandál a také se jim relativně daří v jejich resortech (blíží se schválení důchodové reformy nebo se obecně vnímá digitalizace na MPSV za úspěšnou), tak tím nejsou schopni oslovovat nové voliče.

Souhrnně lze říct, že se Jurečkou vytknuté podmínky spíše nesplnily: v evropských volbách nedosáhli na dva mandáty, trend preferencí se nepodařilo otočit. Otázkou samozřejmě je, jak dopadnou víkendové volby – ovšem očekávat nějaký razantní úspěch je minimálně troufalé. Na základě toho by se dalo předpokládat, že Jurečka ani do boje o předsednický post nevstoupí a lidovci si zvolí nového předsedu.

S tím se pojí otázka, jak potenciální změna předsedy vládní strany ovlivní jednak samotnou vládní koalici, jednak koalici SPOLU. Víkendové volby totiž mohou Jurečku na jednu stranu posílit, a to když strana uspěje. Zároveň však mohou značně posílit potenciální Jurečkovy proti-kandidáty: zejména Jiřího Čunka, který o možnosti kandidatury otevřeně hovoří, nebo Jana Grolicha, jehož jméno se s kandidaturou často spojuje a on ji explicitně nevylučuje. Velice zajímavé věci by přineslo potenciální předsednictví Jiřího Čunka – ten sám lidovce již v letech 2006‒2009 vedl. Čunek explicitně vyjadřuje svou skepsi vůči koalici SPOLU a prosazuje, aby KDU-ČSL kandidovala v příštích volbách samostatně. Zároveň zcela otevřeně připouští možnou spolupráci s hnutím ANO – to je velký posun od současného vedení, které značnou část své kampaně zakládá na tzv. politice „Antibabiš“. Naproti tomu hejtman Grolich zastupuje moderní proud uvnitř KDU-ČSL, sympatizuje s koalicí SPOLU a vůči ANO nevyjadřuje smírná gesta. Nelze ovšem obecně vyloučit, že potenciální změna ve vedení lidovců může značně narušit jednak samotnou jednotu vládní koalice a také koalici SPOLU jako takovou.

Víkendové volby mohou mimo Mariana Jurečky zasáhnout i další vládní stranu, a to Piráty.  Jejich výsledek v evropských volbách nelze označit jinak než za tristní. Piráti sice říkají, že jejich voliči pouze nepřišli, tzn. straně se nepodařilo voliče zmobilizovat, avšak prázdninové měsíce přinesly určité otřesy v rámci celé pirátské politiky. Předseda Pirátů Ivan Bartoš totiž na začátku července spustil digitalizované stavební řízení. Od té doby jsou Piráti v naprosté defenzivě, jelikož tato reforma obsahuje zcela evidentně značné funkční problémy: dokonce se akcentují i hlasy, které mluví o potenciálním kolapsu celého stavebního řízení v České republice. Bartoše kritizuje nejen opozice, ale i samotné vládní strany – zejména od KDU-ČSL lze shledat útoky nejintenzivnější.

Případný propadák v krajských a senátních volbách může Piráty dostat do opravdové existenciální krize: po katastrofě ve sněmovních volbách přes fiasko v evropských volbách by to byl již třetí volební neúspěch. Nelze vyloučit, že by to dokonce mohlo pohřbít samotného předsedu Ivana Bartoše, který měl dosud pozici uvnitř strany pevnou. Dříve jsme již ohledně Pirátů mluvili o jejich jejich unikátní pozici, kdy se mírným posunem doleva mohou jednak rámcově konsolidovat, ale také získat nové voliče. Nicméně tak zatím neučinili.

Již za pár desítek hodin se dozvíme, jaké jsou reálné pozice jak lidovců, tak Pirátů – a s tím se více odkryje i pozice jejich samotných předsedů. Nelze vyloučit, že tyto volby budou likvidační zrovna pro dva významné politiky.

Po krajských volbách se odehraje volební sjezd KDU-ČSL, kde se zvolí nový předseda strany. V současnosti lidovce vede již od roku 2020 Marian Jurečka. I když se s jeho vedením straně podařil historicky největší zisk mandátů v Poslanecké sněmovně, tj. 23 mandátů, tak se strana momentálně nenachází v dobré kondici. Minimálně dle volebních průzkumů by sama měla problém získat státní příspěvek na činnost (je pro to nutný zisk alespoň 3 % hlasů); natož aby překročila hranici 5 % hlasů na vstup do Poslanecké sněmovny.

O důvodech evidentního úpadku KDU-ČSL se napsalo již mnoho slov, shrnout to myslím můžeme takto: stárnutí voličského jádra, nepopulární vláda, večírek po tragédii na FF UK, absurdní výroky vzhledem ke kulturním tématům. V reakci na kontroverzní večírek předsedy Jurečky se sešlo stranické vedení, na kterém sice Jurečka podporu získal, avšak nijak velkou většinou. Na následující tiskové konferenci se Jurečka vyjádřil, že nebude na podzimním sjezdu kandidovat na předsedu, jestliže lidovci nezískají dva europoslance, neposílí senátní klub, neobhájí své pozice v krajských zastupitelstvech a neotočí se negativní trend volebních preferencí.

Evropské volby proběhly a KDU-ČSL získala pouze jeden mandát ze všech šesti, které se podařilo koalici SPOLU získat. Ačkoliv by se očekávalo, že Jurečka tedy kandidovat nebude, jelikož na dva mandáty lidovci nedosáhli, tak si Jurečka zafabuloval, když pravil, že prvním náhradníkem je právě lidovecký kandidát a že také chybělo pár preferenčních hlasů k tomu, aby nějaký lidovecký kandidát skočil.

Tento víkend se konají krajské a senátní volby, jejichž výsledky nám mohou více přiblížit, jak to nakonec s Jurečkovým osudem bude. V současnosti má KDU-ČSL jednoho hejtmana a 53 krajských zastupitelů. Jediným lidoveckým hejtmanem je Jan Grolich z jižní Moravy, který má vysokou pravděpodobnost na obhájení svého postu. Ve Zlínském kraji kandiduje současný lidovecký senátor Jiří Čunek, který taktéž má určitou šanci post hejtmana získat. Nicméně až samotné volby spolu s povolebními vyjednáváními ukážou, jak reálně KDU-ČSL uspěla – také bude známo, zda lidovecký senátorský klub posílil.

Poslední podmínkou, kterou Jurečka určil, je otočení trendu volebních preferencí, a to tak, aby lidovci měli komfortní pozici pro samostatný vstup do Poslanecké sněmovny. Jen těžko lze očekávat, že by mohla být tato podmínka naplněna. Lidovci dlouhodobě oscilují kolem 2‒3 % voličské podpory a nic nenasvědčuje tomu, že by měli znatelně posílit. Ačkoliv lidovečtí ministři neprovedli žádný skandál a také se jim relativně daří v jejich resortech (blíží se schválení důchodové reformy nebo se obecně vnímá digitalizace na MPSV za úspěšnou), tak tím nejsou schopni oslovovat nové voliče.

Souhrnně lze říct, že se Jurečkou vytknuté podmínky spíše nesplnily: v evropských volbách nedosáhli na dva mandáty, trend preferencí se nepodařilo otočit. Otázkou samozřejmě je, jak dopadnou víkendové volby – ovšem očekávat nějaký razantní úspěch je minimálně troufalé. Na základě toho by se dalo předpokládat, že Jurečka ani do boje o předsednický post nevstoupí a lidovci si zvolí nového předsedu.

S tím se pojí otázka, jak potenciální změna předsedy vládní strany ovlivní jednak samotnou vládní koalici, jednak koalici SPOLU. Víkendové volby totiž mohou Jurečku na jednu stranu posílit, a to když strana uspěje. Zároveň však mohou značně posílit potenciální Jurečkovy proti-kandidáty: zejména Jiřího Čunka, který o možnosti kandidatury otevřeně hovoří, nebo Jana Grolicha, jehož jméno se s kandidaturou často spojuje a on ji explicitně nevylučuje. Velice zajímavé věci by přineslo potenciální předsednictví Jiřího Čunka – ten sám lidovce již v letech 2006‒2009 vedl. Čunek explicitně vyjadřuje svou skepsi vůči koalici SPOLU a prosazuje, aby KDU-ČSL kandidovala v příštích volbách samostatně. Zároveň zcela otevřeně připouští možnou spolupráci s hnutím ANO – to je velký posun od současného vedení, které značnou část své kampaně zakládá na tzv. politice „Antibabiš“. Naproti tomu hejtman Grolich zastupuje moderní proud uvnitř KDU-ČSL, sympatizuje s koalicí SPOLU a vůči ANO nevyjadřuje smírná gesta. Nelze ovšem obecně vyloučit, že potenciální změna ve vedení lidovců může značně narušit jednak samotnou jednotu vládní koalice a také koalici SPOLU jako takovou.

Víkendové volby mohou mimo Mariana Jurečky zasáhnout i další vládní stranu, a to Piráty.  Jejich výsledek v evropských volbách nelze označit jinak než za tristní. Piráti sice říkají, že jejich voliči pouze nepřišli, tzn. straně se nepodařilo voliče zmobilizovat, avšak prázdninové měsíce přinesly určité otřesy v rámci celé pirátské politiky. Předseda Pirátů Ivan Bartoš totiž na začátku července spustil digitalizované stavební řízení. Od té doby jsou Piráti v naprosté defenzivě, jelikož tato reforma obsahuje zcela evidentně značné funkční problémy: dokonce se akcentují i hlasy, které mluví o potenciálním kolapsu celého stavebního řízení v České republice. Bartoše kritizuje nejen opozice, ale i samotné vládní strany – zejména od KDU-ČSL lze shledat útoky nejintenzivnější.

Případný propadák v krajských a senátních volbách může Piráty dostat do opravdové existenciální krize: po katastrofě ve sněmovních volbách přes fiasko v evropských volbách by to byl již třetí volební neúspěch. Nelze vyloučit, že by to dokonce mohlo pohřbít samotného předsedu Ivana Bartoše, který měl dosud pozici uvnitř strany pevnou. Dříve jsme již ohledně Pirátů mluvili o jejich jejich unikátní pozici, kdy se mírným posunem doleva mohou jednak rámcově konsolidovat, ale také získat nové voliče. Nicméně tak zatím neučinili.

Již za pár desítek hodin se dozvíme, jaké jsou reálné pozice jak lidovců, tak Pirátů – a s tím se více odkryje i pozice jejich samotných předsedů. Nelze vyloučit, že tyto volby budou likvidační zrovna pro dva významné politiky.