Před 60 lety provedla Čína svůj první jaderný test. Bombu začala vyrábět za vydatné asistence  Sovětského svazu, Nikita Chruščov ale pomoc brzy zastavil. Začal totiž pochybovat, jestli je čínský vůdce Mao příčetný, a bál se, jak bude s jadernou bombou nakládat.

„Atomová bomba je jako papírový tygr, kterým američtí reakcionáři straší svět. Zdá se být hrozná, ale ve skutečnosti není. Jistě, atomová bomba je zbraň hromadného ničení, ale válku vyhrávají lidé, ne nové zbraně.“ Těmito slovy vyjádřil svůj názor na atomové zbraně čínský vůdce Mao Ce-tung během rozhovoru s americkou novinářkou Annou Louis Strong. Rozhovor probíhal v srpnu 1945 krátce poté, co Spojené státy shodily dvě jaderné bomby na Hirošimu a Nagasaki. Na Maa evidentně ukázka ničivé síly nové zbraně nijak zvlášť nezapůsobila. Rozhodl se ale, že ji musí získat i jeho země.

Právě jsme začali…

Začátek čínského jaderného programu spadá do poloviny 50. let minulého století. Motivaci poskytl zejména první střet komunistické Číny a Čínské republiky o ostrovy v tchajwanské úžině, během kterého pohrozil prezident Eisenhower Maovi jaderným bombardováním. Krátce poté při setkání s indickým premiérem Nehrůem čínský vůdce prohodil: „Nevím, jak je na tom Indie, ale Čína zatím žádné atomové zbraně nemá. S jejich vývojem jsme právě začali.“

Opožděný start Čína brzy dohnala díky pomoci Sovětského svazu, který si chtěl spojenectvím upevnit své postavení v Asii. V říjnu 1957 obě země podepsaly dohodu o vzájemné pomoci v oblasti atomové energie. Sovětský svaz se zavázal vyškolit čínské vědce ve svých jaderných střediscích, poskytnout Číně technologie reaktorů a zařízení na obohacování uranu. V euforii po vypuštění Sputniku pak Chruščov dohodu rozšířil a slíbil, že Číně poskytne ke studiu prototyp hotové jaderné bomby a dvě balistické rakety krátkého doletu typu R-2. Do Pekingu krátce poté dorazila početná výprava 1400 vědců a inženýrů, kteří měli dohlížet na vývoj potřebných zařízení a stavbu továren. Čína měla výměnou za pomoc poskytnout Sovětskému svazu nevyužitý obohacený uran.

Velký skok vzad

Přes vydatnou pomoc Sovětů se čínský jaderný program nijak slibně nevyvíjel. Důvodem byly především katastrofální dopady Maova „Velkého skoku vpřed“, který v rozporu se jeho záměry ochromil čínské hospodářství a způsobil hladomory, během nichž zemřelo 20–30 milionů obyvatel. Komunistická strana stále pumpovala finance do laboratoří a továren, po vědcích ale na oplátku požadovala, aby sovětskou technologii „počínštili“, což práci komplikovalo a zdržovalo. Ve stejné době začalo upadat přátelství mezi vůdci obou zemí. Mao pojal k Chruščovovi nedůvěru už poté, co na sjezdu komunistické strany odsoudil zločiny Maova milovaného Stalina. Když pak začal Chruščov razit politiku mírové koexistence se Západem, začal mu Mao nepokrytě dávat najevo své nepřátelství. Jedna z často citovaných historek vypráví o schůzce, kterou Mao nechal uspořádat ve svém luxusním bazénu, přestože dobře věděl, že Chruščov neumí plavat a bude muset mít navlečený nafukovací kruh.

Chruščovův vztah k Maovi nebyl o nic vřelejší a v některých případech prý pochyboval, jestli je čínský vůdce příčetný. Když spolu hovořili o otázkách zbraní hromadného ničení a možného jaderného konfliktu, Mao údajně všechny obavy smetl ze stolu slovy: „Lidí máme dost. Když o nějaké přijdeme, nic se nezmění.“ Podobné názory čínský vůdce neprojevoval jen v soukromých rozhovorech. Při veřejném projevu v Moskvě prohlásil: „I kdyby během jaderné války polovina lidstva zahynula, druhá bude stále žít. Důležitější je, že by imperialismus padl a v celém světě by zavládl socialismus. Po několika letech bychom opět měli 2,7 miliardy lidí jako dnes.“ Vzájemné rozpory, rozkol ve vidění mezinárodní politiky a Maovy podivné názory dovedly Chruščova k rozhodnutí jadernou pomoc zastavit. V květnu 1959 jednostranně vypověděl podepsanou dohodu, z Číny odvolal všech 1400 sovětských poradců, inženýrů a vědců a zastavil chystanou dodávku hotové jaderné pumy. Na dvě stovky rozpracovaných jaderných projektů se v Číně rázem zastavilo a Maa posedla paranoidní představa, že Sovětský svaz hotová zařízení vybombarduje. Přestože v jeho zemi stále řádil hladomor a ekonomika byla v troskách, zavelel v červnu 1959 k výstavbě nových továren ukrytých v podzemí a k zahájení ryze čínského jaderného programu. Název dostal podle roku a měsíce, kdy byl spuštěn: Program 596.

Program 596

Rozchod se Sovětským svazem neznamenal pro Čínu úplnou katastrofu. K informacím měli stále přístup díky sympatizantům v řadách západních vědců. Patřila k nim například americká vědkyně Joan Hinton, která pracovala na programu Manhattan a v roce 1948 emigrovala jako přesvědčená maoistka do Číny. S konstrukcí jaderné bomby a implozní roznětky Číňanům radil i Klaus Fuchs – špeh, který jaderná tajemství vynášel ještě za války z Los Alamos a předával je Sovětům. Nejdůležitější postavou Programu 596 se ale stal čínský fyzik Čchien San-čchiang. „Otec čínské atomové bomby“ studoval jadernou fyziku v Paříži pod vedením manželů Frédérica a Irène Joliot-Curieových. Když Mao zavelel, aby se čínští studenti z amerických a evropských univerzit vrátili domů a zapojili se do budování komunistické velmoci, byl Čchien San-čchiang mezi prvními. Do vývoje bomby byl zapojen od samého začátku a v roce 1959 byl pověřen dohledem nad celým projektem 596. Jeho první cesta vedla do Německa, kde od Fuchse získal detailní plány implozní bomby.

V rozporu s Maovým přáním tedy nebyl obnovený jaderný program ryze čínský. Posouval se ale rychle kupředu. V továrnách se rozběhlo obohacování uranu a výroba plutonia, v laboratořích vznikaly prototypy bomby a roznětek (velkou pomoc poskytl vědcům první čínský počítač, který zdejší Akademie věd vyvinula v roce 1963). V odlehlé hornaté oblasti západní Číny zatím tisícovky dělníků a vězňů přetvářely vyschlé jezero Lobnor na obrovskou testovací základnu. Stavba probíhala pod dohledem samotného Maa, který prohlásil, že vývoj bomby musí pokračovat, „i kdyby Čína musela dát do zastavárny vlastní kalhoty“. V listopadu 1963 zde proběhly první úspěšné testy implozního zařízení a v lednu začaly do zdejších laboratoří proudit první dodávky vysoce obohaceného uranu.

Zrodila se velmoc

Čínská jaderná bomba byla odpálena 16. října 1964. Uranová nálož s implozní roznětkou umístěná na stometrové ocelové věži explodovala silou 22 kilotun TNT. Krátce poté vydala vláda oficiální prohlášení: „Jde o velký úspěch čínského lidu ve snaze o zvýšení jeho obranyschopnosti a v boji proti americké imperialistické politice jaderných hrozeb a vydírání.“

Čína vzápětí jako první jaderná velmoc prohlásila, že nikdy nepoužije své atomové zbraně jako první. Úspěšné završení projektu 596 ale znamenalo okamžitý posun v mezinárodní politice. Do této chvíle považovaly USA za sídlo čínské vlády Taiwan, který Čínu zastupoval i v OSN. Požadavky Taiwanu, aby USA zasáhly proti čínským jaderným zařízením ale Washington odmítl, stejně jako žádost o pomoc s rozjetím tchajwanského jaderného programu. Čínská lidová republika se stala první asijskou jadernou velmocí. O sedm let později nahradila Taiwan v OSN i v Radě bezpečnosti.

Před 60 lety provedla Čína svůj první jaderný test. Bombu začala vyrábět za vydatné asistence  Sovětského svazu, Nikita Chruščov ale pomoc brzy zastavil. Začal totiž pochybovat, jestli je čínský vůdce Mao příčetný, a bál se, jak bude s jadernou bombou nakládat.

„Atomová bomba je jako papírový tygr, kterým američtí reakcionáři straší svět. Zdá se být hrozná, ale ve skutečnosti není. Jistě, atomová bomba je zbraň hromadného ničení, ale válku vyhrávají lidé, ne nové zbraně.“ Těmito slovy vyjádřil svůj názor na atomové zbraně čínský vůdce Mao Ce-tung během rozhovoru s americkou novinářkou Annou Louis Strong. Rozhovor probíhal v srpnu 1945 krátce poté, co Spojené státy shodily dvě jaderné bomby na Hirošimu a Nagasaki. Na Maa evidentně ukázka ničivé síly nové zbraně nijak zvlášť nezapůsobila. Rozhodl se ale, že ji musí získat i jeho země.

Právě jsme začali…

Začátek čínského jaderného programu spadá do poloviny 50. let minulého století. Motivaci poskytl zejména první střet komunistické Číny a Čínské republiky o ostrovy v tchajwanské úžině, během kterého pohrozil prezident Eisenhower Maovi jaderným bombardováním. Krátce poté při setkání s indickým premiérem Nehrůem čínský vůdce prohodil: „Nevím, jak je na tom Indie, ale Čína zatím žádné atomové zbraně nemá. S jejich vývojem jsme právě začali.“

Opožděný start Čína brzy dohnala díky pomoci Sovětského svazu, který si chtěl spojenectvím upevnit své postavení v Asii. V říjnu 1957 obě země podepsaly dohodu o vzájemné pomoci v oblasti atomové energie. Sovětský svaz se zavázal vyškolit čínské vědce ve svých jaderných střediscích, poskytnout Číně technologie reaktorů a zařízení na obohacování uranu. V euforii po vypuštění Sputniku pak Chruščov dohodu rozšířil a slíbil, že Číně poskytne ke studiu prototyp hotové jaderné bomby a dvě balistické rakety krátkého doletu typu R-2. Do Pekingu krátce poté dorazila početná výprava 1400 vědců a inženýrů, kteří měli dohlížet na vývoj potřebných zařízení a stavbu továren. Čína měla výměnou za pomoc poskytnout Sovětskému svazu nevyužitý obohacený uran.

Velký skok vzad

Přes vydatnou pomoc Sovětů se čínský jaderný program nijak slibně nevyvíjel. Důvodem byly především katastrofální dopady Maova „Velkého skoku vpřed“, který v rozporu se jeho záměry ochromil čínské hospodářství a způsobil hladomory, během nichž zemřelo 20–30 milionů obyvatel. Komunistická strana stále pumpovala finance do laboratoří a továren, po vědcích ale na oplátku požadovala, aby sovětskou technologii „počínštili“, což práci komplikovalo a zdržovalo. Ve stejné době začalo upadat přátelství mezi vůdci obou zemí. Mao pojal k Chruščovovi nedůvěru už poté, co na sjezdu komunistické strany odsoudil zločiny Maova milovaného Stalina. Když pak začal Chruščov razit politiku mírové koexistence se Západem, začal mu Mao nepokrytě dávat najevo své nepřátelství. Jedna z často citovaných historek vypráví o schůzce, kterou Mao nechal uspořádat ve svém luxusním bazénu, přestože dobře věděl, že Chruščov neumí plavat a bude muset mít navlečený nafukovací kruh.

Chruščovův vztah k Maovi nebyl o nic vřelejší a v některých případech prý pochyboval, jestli je čínský vůdce příčetný. Když spolu hovořili o otázkách zbraní hromadného ničení a možného jaderného konfliktu, Mao údajně všechny obavy smetl ze stolu slovy: „Lidí máme dost. Když o nějaké přijdeme, nic se nezmění.“ Podobné názory čínský vůdce neprojevoval jen v soukromých rozhovorech. Při veřejném projevu v Moskvě prohlásil: „I kdyby během jaderné války polovina lidstva zahynula, druhá bude stále žít. Důležitější je, že by imperialismus padl a v celém světě by zavládl socialismus. Po několika letech bychom opět měli 2,7 miliardy lidí jako dnes.“ Vzájemné rozpory, rozkol ve vidění mezinárodní politiky a Maovy podivné názory dovedly Chruščova k rozhodnutí jadernou pomoc zastavit. V květnu 1959 jednostranně vypověděl podepsanou dohodu, z Číny odvolal všech 1400 sovětských poradců, inženýrů a vědců a zastavil chystanou dodávku hotové jaderné pumy. Na dvě stovky rozpracovaných jaderných projektů se v Číně rázem zastavilo a Maa posedla paranoidní představa, že Sovětský svaz hotová zařízení vybombarduje. Přestože v jeho zemi stále řádil hladomor a ekonomika byla v troskách, zavelel v červnu 1959 k výstavbě nových továren ukrytých v podzemí a k zahájení ryze čínského jaderného programu. Název dostal podle roku a měsíce, kdy byl spuštěn: Program 596.

Program 596

Rozchod se Sovětským svazem neznamenal pro Čínu úplnou katastrofu. K informacím měli stále přístup díky sympatizantům v řadách západních vědců. Patřila k nim například americká vědkyně Joan Hinton, která pracovala na programu Manhattan a v roce 1948 emigrovala jako přesvědčená maoistka do Číny. S konstrukcí jaderné bomby a implozní roznětky Číňanům radil i Klaus Fuchs – špeh, který jaderná tajemství vynášel ještě za války z Los Alamos a předával je Sovětům. Nejdůležitější postavou Programu 596 se ale stal čínský fyzik Čchien San-čchiang. „Otec čínské atomové bomby“ studoval jadernou fyziku v Paříži pod vedením manželů Frédérica a Irène Joliot-Curieových. Když Mao zavelel, aby se čínští studenti z amerických a evropských univerzit vrátili domů a zapojili se do budování komunistické velmoci, byl Čchien San-čchiang mezi prvními. Do vývoje bomby byl zapojen od samého začátku a v roce 1959 byl pověřen dohledem nad celým projektem 596. Jeho první cesta vedla do Německa, kde od Fuchse získal detailní plány implozní bomby.

V rozporu s Maovým přáním tedy nebyl obnovený jaderný program ryze čínský. Posouval se ale rychle kupředu. V továrnách se rozběhlo obohacování uranu a výroba plutonia, v laboratořích vznikaly prototypy bomby a roznětek (velkou pomoc poskytl vědcům první čínský počítač, který zdejší Akademie věd vyvinula v roce 1963). V odlehlé hornaté oblasti západní Číny zatím tisícovky dělníků a vězňů přetvářely vyschlé jezero Lobnor na obrovskou testovací základnu. Stavba probíhala pod dohledem samotného Maa, který prohlásil, že vývoj bomby musí pokračovat, „i kdyby Čína musela dát do zastavárny vlastní kalhoty“. V listopadu 1963 zde proběhly první úspěšné testy implozního zařízení a v lednu začaly do zdejších laboratoří proudit první dodávky vysoce obohaceného uranu.

Zrodila se velmoc

Čínská jaderná bomba byla odpálena 16. října 1964. Uranová nálož s implozní roznětkou umístěná na stometrové ocelové věži explodovala silou 22 kilotun TNT. Krátce poté vydala vláda oficiální prohlášení: „Jde o velký úspěch čínského lidu ve snaze o zvýšení jeho obranyschopnosti a v boji proti americké imperialistické politice jaderných hrozeb a vydírání.“

Čína vzápětí jako první jaderná velmoc prohlásila, že nikdy nepoužije své atomové zbraně jako první. Úspěšné završení projektu 596 ale znamenalo okamžitý posun v mezinárodní politice. Do této chvíle považovaly USA za sídlo čínské vlády Taiwan, který Čínu zastupoval i v OSN. Požadavky Taiwanu, aby USA zasáhly proti čínským jaderným zařízením ale Washington odmítl, stejně jako žádost o pomoc s rozjetím tchajwanského jaderného programu. Čínská lidová republika se stala první asijskou jadernou velmocí. O sedm let později nahradila Taiwan v OSN i v Radě bezpečnosti.