Film Vlny režiséra Jiřího Mádla už vidělo v českých kinech skoro 500 tisíc diváků. Snímek zpracovává události Pražského jara a následnou okupaci Československa vojsky zemí Varšavské smlouvy, a to skrze osudy novinářů a novinářek Československého rozhlasu. Jak moc jsou Vlny pravdivé? A vadí, pokud nejsou? Poslechněte si debatu o filmu v podcastu o popkultuře Poprask.

„Jsem rád, že kinaři mají co vysílat, že se kina plní, jsem rád, že se tu točí velkofilmy, že mělo hodně lidí práci a Jiří Mádl si splnil něco, na čem pracoval fakt dlouho,“ říká moderátor Poprasku Šimon Holý. „K tomu filmu mám ale velmi osobní vztah, protože můj děda byl v zahraniční redakci Československého rozhlasu a já v tu chvíli úplně nezvládám uměleckou licenci ve výkladu historie, který není fakticky správný,“ vysvětluje třicetiletý režisér filmů Hello, Welcome nebo A pak přišla láska.

„Mění se tam charaktery postav, vyhazují se postavy a já s tím nesouhlasím. Téma roku 1968 máme pořád doma, ovlivnilo to život celé mojí rodiny a já mám problém s tím, že si lidi budou myslet, že takhle to bylo,“ vysvětluje Šimon, který se svým dědečkem kdysi natočil o jeho vzpomínkách rozhovor pro Český rozhlas.

Dnes jednadevadesátiletý Richard Seemann byl po převratu ústředním ředitelem federálního rozhlasu, kde pracoval do roku 1993, kdy odešel do důchodu. Jeho otec zemřel jako politický vězeň v koncentračním táboře Flossenbürg, prarodiče v koncentračním táboře Treblinka. „To patří k životu, já jsem to přežil,“ komentuje tyto události Richard Seemann v projektu Paměť národa.

V roce 1951 vyhrál konkurz do redakce zahraničního vysílání, která existovala souběžně s redakcí mezinárodního života, již zobrazuje film Vlny. Během okupace v roce 1968 se Seemann mimo jiné podílel také na vysílání ze záložního studia v pražských Nuslích. Po vystoupení ze strany v roce 1970 následoval vyhazov z rozhlasu. Několik následujících let pracoval jako kotelník ve vinohradské nemocnici, poté v železářství. Syna Davida vyhodili z matematické školy. Jemu i dceři Daniele, matce Šimona Holého, se ale díky pomoci „cizích lidí“, jak vzpomíná Seemann, podařilo udělat maturitu.

Mají se historické filmy držet historických faktů? Má diváky zajímat, kdo a proč film financuje? Zaslouží si Vlny reprezentovat Česko na cenách Oscar? Poslechněte si diskuzi Hany Trojánkové Biriczové a Šimona Holého v nové epizodě podcastu Poprask.

Film Vlny režiséra Jiřího Mádla už vidělo v českých kinech skoro 500 tisíc diváků. Snímek zpracovává události Pražského jara a následnou okupaci Československa vojsky zemí Varšavské smlouvy, a to skrze osudy novinářů a novinářek Československého rozhlasu. Jak moc jsou Vlny pravdivé? A vadí, pokud nejsou? Poslechněte si debatu o filmu v podcastu o popkultuře Poprask.

„Jsem rád, že kinaři mají co vysílat, že se kina plní, jsem rád, že se tu točí velkofilmy, že mělo hodně lidí práci a Jiří Mádl si splnil něco, na čem pracoval fakt dlouho,“ říká moderátor Poprasku Šimon Holý. „K tomu filmu mám ale velmi osobní vztah, protože můj děda byl v zahraniční redakci Československého rozhlasu a já v tu chvíli úplně nezvládám uměleckou licenci ve výkladu historie, který není fakticky správný,“ vysvětluje třicetiletý režisér filmů Hello, Welcome nebo A pak přišla láska.

„Mění se tam charaktery postav, vyhazují se postavy a já s tím nesouhlasím. Téma roku 1968 máme pořád doma, ovlivnilo to život celé mojí rodiny a já mám problém s tím, že si lidi budou myslet, že takhle to bylo,“ vysvětluje Šimon, který se svým dědečkem kdysi natočil o jeho vzpomínkách rozhovor pro Český rozhlas.

Dnes jednadevadesátiletý Richard Seemann byl po převratu ústředním ředitelem federálního rozhlasu, kde pracoval do roku 1993, kdy odešel do důchodu. Jeho otec zemřel jako politický vězeň v koncentračním táboře Flossenbürg, prarodiče v koncentračním táboře Treblinka. „To patří k životu, já jsem to přežil,“ komentuje tyto události Richard Seemann v projektu Paměť národa.

V roce 1951 vyhrál konkurz do redakce zahraničního vysílání, která existovala souběžně s redakcí mezinárodního života, již zobrazuje film Vlny. Během okupace v roce 1968 se Seemann mimo jiné podílel také na vysílání ze záložního studia v pražských Nuslích. Po vystoupení ze strany v roce 1970 následoval vyhazov z rozhlasu. Několik následujících let pracoval jako kotelník ve vinohradské nemocnici, poté v železářství. Syna Davida vyhodili z matematické školy. Jemu i dceři Daniele, matce Šimona Holého, se ale díky pomoci „cizích lidí“, jak vzpomíná Seemann, podařilo udělat maturitu.

Mají se historické filmy držet historických faktů? Má diváky zajímat, kdo a proč film financuje? Zaslouží si Vlny reprezentovat Česko na cenách Oscar? Poslechněte si diskuzi Hany Trojánkové Biriczové a Šimona Holého v nové epizodě podcastu Poprask.