Před 30 lety přišel do kin film Pulp Fiction, který z neznámého Quentina Tarantina udělal režisérskou hvězdu první velikosti. Na rozdíl od svých kolegů si Tarantino cíleně zachovává tvůrčí kontrolu nad svými projekty, což se projevuje mimo jiné i tím, že většinu z nich ve fázi příprav opustí.

Quentin Tarantino je dnes jedním z nejmocnějších filmových tvůrců. Není nejbohatší ani nejoblíbenější. Jeho moc vyplývá z faktu, že má na rozdíl od svých kolegů naprostou tvůrčí svobodu. Zásadu řídit se pouze vlastní filmařskou intuicí si drží už od své prvotiny, gangsterky Reservoir Dogs, a neopustil ji ani ve chvíli, kdy mu úspěch indie krváku pootevřel dveře do první kinematografické ligy. Namísto natočení remaku s vyšším rozpočtem – což byla cesta, kterou zvolil jeho kamarád Robert Rodriguez – se rozhodl vytvořit mozaiku historek z podsvětí Los Angeles a odvyprávět je záměrně v chronologicky nesouvislém sledu.

Inspirací k neobvyklé struktuře byl Tarantinovi povídkový film mistra italského giallo hororu Maria Bavy I tre volti della paura (jeho anglický titul Black Sabbath údajně inspiroval název jisté rockové skupiny). Jednotlivé příběhy ale hodlal navzájem propojit, jak bylo zvykem v laciných šestákových detektivkách. Jak sám říká: „Měl jsem chuť vyzkoušet postup, který používají spisovatelé, ale u filmu se nevyskytuje. Odvyprávět tři oddělené příběhy a nechat postavy, aby jimi proplouvaly a hrály různě důležité role podle toho, kde se v ději právě objeví. Použil jsem tradiční prostředky vyprávění příběhu, ale záměrně jsem je rozvolnil.“

Scénář k Pulp Fiction napsal Quentin Tarantino s kamarádem Rogerem Avarym, se kterým kdysi pracoval ve videopůjčovně a psal s ním i scénář Reservoir Dogs. Film měl plánovaný rozpočet pouhých 8 milionů dolarů, což byla částka, kterou by filmař s úspěšným debutem neměl mít problém sehnat. Když si ale hotový scénář přečetli producenti v Columbia Tri-Star, vrátili ho Tarantinovi s poznámkou, že je zmatený a nezfilmovatelný. Ve studiu Miramax ho naopak bratři Weinsteinovi přijali s pochopením a nabídli mu, že film kompletně zafinancují. Jejich studio nedlouho před tím koupil gigant Disney, takže osmimilionová investice do zajímavého projektu nepředstavovala velký problém. Když Pulp Fiction způsobil v Cannes senzaci a vyhrál Zlatou palmu, věděli, že sedí doslova na zlatém dole.

Historky z podsvětí přišly do kin 14. 10. 2004, tedy v době, kdy se pro promítání musely vyrábět drahé filmové kopie. Nezávislé filmy kvůli tomu mívaly premiéry pouze v několika málo vybraných kinech a další kopie se objednávaly až podle zájmu publika. Pulp Fiction ale vtrhl do distribuce jako velká voda a promítal se ve více než tisícovce kin najednou. Přestože ve stejnou dobu běžely v kinech velehity jako Forrest Gump, Jurassic Park nebo Vykoupení z věznice Shawshank, zdálo se, že celý svět mluví jen o divné gangsterce s Johnem Travoltou a Brucem Willisem.

Producentům se vklad do Pulp Fiction vrátil během prvního promítacího cyklu více než desetkrát. Film byl nominován na sedm Oscarů a zaslouženě vyhrál cenu za nejlepší scénář. Úspěch snímku ukázal nezávislým filmařům, že jejich filmy mohou být výdělečné a populární i u běžného publika. Známým hercům a režisérům zase dosvědčil, že jim práce na menších projektech nemusí zničit kariéru a že se kinematografie může ubírat i jiným směrem, než je hra na jistotu a nekonečné recyklování osvědčených schémat.

Hollywood na uštědřené lekce pochopitelně brzy zapomněl, Quentin Tarantino si je ale pamatuje velmi dobře. Tvůrčí kontrolu si nad svými divnými výtvory drží i dnes, kdy už má na kontě devět úspěšných projektů (pokud počítáme Kill Bill jako jeden film). Spekuluje se, že magická desítka je číslo, na které svou filmografii zastaví. Filmoví fanoušci doufají, že ne, protože v hlavě šíleného génia se určitě pořád skrývá spousta výborných nápadů. Můžeme tak aspoň soudit ze zpráv o filmech, které chtěl natočit, ale z různých důvodů se k tomu nedostal.

Před 30 lety přišel do kin film Pulp Fiction, který z neznámého Quentina Tarantina udělal režisérskou hvězdu první velikosti. Na rozdíl od svých kolegů si Tarantino cíleně zachovává tvůrčí kontrolu nad svými projekty, což se projevuje mimo jiné i tím, že většinu z nich ve fázi příprav opustí.

Quentin Tarantino je dnes jedním z nejmocnějších filmových tvůrců. Není nejbohatší ani nejoblíbenější. Jeho moc vyplývá z faktu, že má na rozdíl od svých kolegů naprostou tvůrčí svobodu. Zásadu řídit se pouze vlastní filmařskou intuicí si drží už od své prvotiny, gangsterky Reservoir Dogs, a neopustil ji ani ve chvíli, kdy mu úspěch indie krváku pootevřel dveře do první kinematografické ligy. Namísto natočení remaku s vyšším rozpočtem – což byla cesta, kterou zvolil jeho kamarád Robert Rodriguez – se rozhodl vytvořit mozaiku historek z podsvětí Los Angeles a odvyprávět je záměrně v chronologicky nesouvislém sledu.

Inspirací k neobvyklé struktuře byl Tarantinovi povídkový film mistra italského giallo hororu Maria Bavy I tre volti della paura (jeho anglický titul Black Sabbath údajně inspiroval název jisté rockové skupiny). Jednotlivé příběhy ale hodlal navzájem propojit, jak bylo zvykem v laciných šestákových detektivkách. Jak sám říká: „Měl jsem chuť vyzkoušet postup, který používají spisovatelé, ale u filmu se nevyskytuje. Odvyprávět tři oddělené příběhy a nechat postavy, aby jimi proplouvaly a hrály různě důležité role podle toho, kde se v ději právě objeví. Použil jsem tradiční prostředky vyprávění příběhu, ale záměrně jsem je rozvolnil.“

Scénář k Pulp Fiction napsal Quentin Tarantino s kamarádem Rogerem Avarym, se kterým kdysi pracoval ve videopůjčovně a psal s ním i scénář Reservoir Dogs. Film měl plánovaný rozpočet pouhých 8 milionů dolarů, což byla částka, kterou by filmař s úspěšným debutem neměl mít problém sehnat. Když si ale hotový scénář přečetli producenti v Columbia Tri-Star, vrátili ho Tarantinovi s poznámkou, že je zmatený a nezfilmovatelný. Ve studiu Miramax ho naopak bratři Weinsteinovi přijali s pochopením a nabídli mu, že film kompletně zafinancují. Jejich studio nedlouho před tím koupil gigant Disney, takže osmimilionová investice do zajímavého projektu nepředstavovala velký problém. Když Pulp Fiction způsobil v Cannes senzaci a vyhrál Zlatou palmu, věděli, že sedí doslova na zlatém dole.

Historky z podsvětí přišly do kin 14. 10. 2004, tedy v době, kdy se pro promítání musely vyrábět drahé filmové kopie. Nezávislé filmy kvůli tomu mívaly premiéry pouze v několika málo vybraných kinech a další kopie se objednávaly až podle zájmu publika. Pulp Fiction ale vtrhl do distribuce jako velká voda a promítal se ve více než tisícovce kin najednou. Přestože ve stejnou dobu běžely v kinech velehity jako Forrest Gump, Jurassic Park nebo Vykoupení z věznice Shawshank, zdálo se, že celý svět mluví jen o divné gangsterce s Johnem Travoltou a Brucem Willisem.

Producentům se vklad do Pulp Fiction vrátil během prvního promítacího cyklu více než desetkrát. Film byl nominován na sedm Oscarů a zaslouženě vyhrál cenu za nejlepší scénář. Úspěch snímku ukázal nezávislým filmařům, že jejich filmy mohou být výdělečné a populární i u běžného publika. Známým hercům a režisérům zase dosvědčil, že jim práce na menších projektech nemusí zničit kariéru a že se kinematografie může ubírat i jiným směrem, než je hra na jistotu a nekonečné recyklování osvědčených schémat.

Hollywood na uštědřené lekce pochopitelně brzy zapomněl, Quentin Tarantino si je ale pamatuje velmi dobře. Tvůrčí kontrolu si nad svými divnými výtvory drží i dnes, kdy už má na kontě devět úspěšných projektů (pokud počítáme Kill Bill jako jeden film). Spekuluje se, že magická desítka je číslo, na které svou filmografii zastaví. Filmoví fanoušci doufají, že ne, protože v hlavě šíleného génia se určitě pořád skrývá spousta výborných nápadů. Můžeme tak aspoň soudit ze zpráv o filmech, které chtěl natočit, ale z různých důvodů se k tomu nedostal.