Vypadá to, že v české politice nabírá na síle nový trend, kdy se do čela stran staví mladé ženy. Po Markétě Pekarové Adamové (TOP 09) a Kateřině Konečné (KSČM) se o víkendu novou předsedkyní Sociální demokracie stala Jana Maláčová. Zatímco prvním dvěma jmenovaným se v minulých letech (či měsících) podařilo posílit či pozvednout renomé a mocenské pozice svých stran, před Janou Maláčovou stejný úkol leží. Podmínky pro jeho splnění – kupodivu – nemusí být tak svízelné. Ale na rovinu si přiznejme, že pokud někdy sociální demokraté bájili o tom, že se zároveň stanou moderní levicovou stranou západoevropského střihu, tak na to je potřeba rychle zapomenout a nedělat si žádné iluze. Nejsou a ani nebudou.

Vysvětlení je prosté. V České republice žádní sociální demokraté klasického střihu již nejsou a nebo jsou v nicotné menšině. A mnozí další raději už zapomněli, že nějakými sociálními demokraty kdysi byli. Dokladem budiž vypískání Jiřího Dienstbiera na volebním sjezdu a následné odchody ze strany v podání Petry Buzkové či Martina Petříčka. V minulosti už to udělal Jan Hamáček a další. A nebo ví někdo, co dnes vůbec dělá ex-premiér Bohuslav Sobotka? A abychom to měli kompletní, tak další sociální demokraté poněkud zdivočeli a v kratší či delší periodě se snaží o comeback s obskurními extrémnějšími spolky. Příkladem budiž například Jiří Paroubek, Michal Hašek, ale třeba i Vladimír Dryml, který kandidoval v krajských volbách v Královéhradeckém kraji, ale shořel v nich jako papír.

Éra gumových a unylých předsedů Jana Hamáčka a Michala Šmardy vyvedla stranu ze sněmovny a přinášela jeden debakl za druhým. Nebylo se čemu divit, politický marketing byl chabý a nabídka nápadů a tváří ještě horší. To ale neznamená, že pár lidí s určitým poteciálem sociální demokracii ještě nezbylo. Důkazem budiž nedávné volby do Senátu a krajských zastupitelstev. Z běžného pohledu by se mohlo zdát, že výsledek pro sociální demokracii byl dalším fiaskem, ale ono to tak úplně není. Tak například senátor Petr Vícha s velkým přehledem obhájil v Karviné svůj mandát. Sociální demokraté vpleteni do různých koalic uspěli i v některých krajích. Ostatně v čele Pardubického kraje bude i nadále pokračovat Martin Netolický, na Vysočině a v Královéhradeckém kraji se sociální demokraté vrací do krajských rad. Strana se zkrátka odrazila ode dna.

Nicméně aby se sociální demokracie vrátila do příští sněmovny, je potřeba pořádně přidat pod kotel.  A odložit i některá ideová cingrlátka. To sice partaj pošpiní u moderně smýšlejících levicově-liberálních lidí, ale všichni se přesvědčili, že jejich nošení ničemu nepomohlo. Ze sociální demokracie se proto stane taková softkomunistická strana. Naoko sice bude bránit určité demokratické principy, ale bude lovit hlasy úplně ve stejném rybníku jako Kateřina Konečná a její družina. Jana Maláčová by se však měla soustředit i na své voliče, kteří od strany utekli k ANO. Tradiční voličský elektorát sociální demokracie v minulosti zahrnoval nejen zaměstnance a nízkopříjmové domácnosti, ale i penzisty. Zatímco u prvních dvou skupin by v ideálním světě měla Maláčová hrát první housle, o penzisty by měla poprat nejen s Konečnou, ale především s Babišem.

Ve vzduchu se vznáší užší spolupráce s komunisty. Dříve narození pozorovatelé politického dění v naší zemi vědí, co to je takzvané Bohumínské usnesení. Zároveň vědí, kdo byl Zdeněk Fierlinger a jak sociální demokracie dopadla po únorovém puči v roce 1948. Jana Maláčová stojí před těžkou volbou. Buď otočí kormidlem do rudé náruče a nebo napne všechny své síly k tomu, aby se svým týmem dobyla ztracené pozice i bez komunistů. Na příkladě KSČM, která na kontaktní, výrazné a velice efektivní kampani Kateřiny Konečné udělala dobrý výsledek jak v evropských, tak i krajských volbách se může přesvědčit, že to funguje. K tomu by jí právě měli pomoci i komunální či regionální politici, kteří své pozice udrželi a jsou dokladem toho, že o ně je zájem.

Otázkou však je, o jakou sociální demokracii je zájem. Zda je tu zájem návrat do dob, kdy vedl oranžové Vladimír Špidla a nebo zda by se měli stát součástí extrémní levicové fronty, jak si nepochybně přeje ex-prezidentský důchodce Miloš Zeman. Taková otázka na konec, nevíte někdo, jestli byla Jana Maláčová pozvána na oslavu nedávných Zemanových narozenin?

Vypadá to, že v české politice nabírá na síle nový trend, kdy se do čela stran staví mladé ženy. Po Markétě Pekarové Adamové (TOP 09) a Kateřině Konečné (KSČM) se o víkendu novou předsedkyní Sociální demokracie stala Jana Maláčová. Zatímco prvním dvěma jmenovaným se v minulých letech (či měsících) podařilo posílit či pozvednout renomé a mocenské pozice svých stran, před Janou Maláčovou stejný úkol leží. Podmínky pro jeho splnění – kupodivu – nemusí být tak svízelné. Ale na rovinu si přiznejme, že pokud někdy sociální demokraté bájili o tom, že se zároveň stanou moderní levicovou stranou západoevropského střihu, tak na to je potřeba rychle zapomenout a nedělat si žádné iluze. Nejsou a ani nebudou.

Vysvětlení je prosté. V České republice žádní sociální demokraté klasického střihu již nejsou a nebo jsou v nicotné menšině. A mnozí další raději už zapomněli, že nějakými sociálními demokraty kdysi byli. Dokladem budiž vypískání Jiřího Dienstbiera na volebním sjezdu a následné odchody ze strany v podání Petry Buzkové či Martina Petříčka. V minulosti už to udělal Jan Hamáček a další. A nebo ví někdo, co dnes vůbec dělá ex-premiér Bohuslav Sobotka? A abychom to měli kompletní, tak další sociální demokraté poněkud zdivočeli a v kratší či delší periodě se snaží o comeback s obskurními extrémnějšími spolky. Příkladem budiž například Jiří Paroubek, Michal Hašek, ale třeba i Vladimír Dryml, který kandidoval v krajských volbách v Královéhradeckém kraji, ale shořel v nich jako papír.

Éra gumových a unylých předsedů Jana Hamáčka a Michala Šmardy vyvedla stranu ze sněmovny a přinášela jeden debakl za druhým. Nebylo se čemu divit, politický marketing byl chabý a nabídka nápadů a tváří ještě horší. To ale neznamená, že pár lidí s určitým poteciálem sociální demokracii ještě nezbylo. Důkazem budiž nedávné volby do Senátu a krajských zastupitelstev. Z běžného pohledu by se mohlo zdát, že výsledek pro sociální demokracii byl dalším fiaskem, ale ono to tak úplně není. Tak například senátor Petr Vícha s velkým přehledem obhájil v Karviné svůj mandát. Sociální demokraté vpleteni do různých koalic uspěli i v některých krajích. Ostatně v čele Pardubického kraje bude i nadále pokračovat Martin Netolický, na Vysočině a v Královéhradeckém kraji se sociální demokraté vrací do krajských rad. Strana se zkrátka odrazila ode dna.

Nicméně aby se sociální demokracie vrátila do příští sněmovny, je potřeba pořádně přidat pod kotel.  A odložit i některá ideová cingrlátka. To sice partaj pošpiní u moderně smýšlejících levicově-liberálních lidí, ale všichni se přesvědčili, že jejich nošení ničemu nepomohlo. Ze sociální demokracie se proto stane taková softkomunistická strana. Naoko sice bude bránit určité demokratické principy, ale bude lovit hlasy úplně ve stejném rybníku jako Kateřina Konečná a její družina. Jana Maláčová by se však měla soustředit i na své voliče, kteří od strany utekli k ANO. Tradiční voličský elektorát sociální demokracie v minulosti zahrnoval nejen zaměstnance a nízkopříjmové domácnosti, ale i penzisty. Zatímco u prvních dvou skupin by v ideálním světě měla Maláčová hrát první housle, o penzisty by měla poprat nejen s Konečnou, ale především s Babišem.

Ve vzduchu se vznáší užší spolupráce s komunisty. Dříve narození pozorovatelé politického dění v naší zemi vědí, co to je takzvané Bohumínské usnesení. Zároveň vědí, kdo byl Zdeněk Fierlinger a jak sociální demokracie dopadla po únorovém puči v roce 1948. Jana Maláčová stojí před těžkou volbou. Buď otočí kormidlem do rudé náruče a nebo napne všechny své síly k tomu, aby se svým týmem dobyla ztracené pozice i bez komunistů. Na příkladě KSČM, která na kontaktní, výrazné a velice efektivní kampani Kateřiny Konečné udělala dobrý výsledek jak v evropských, tak i krajských volbách se může přesvědčit, že to funguje. K tomu by jí právě měli pomoci i komunální či regionální politici, kteří své pozice udrželi a jsou dokladem toho, že o ně je zájem.

Otázkou však je, o jakou sociální demokracii je zájem. Zda je tu zájem návrat do dob, kdy vedl oranžové Vladimír Špidla a nebo zda by se měli stát součástí extrémní levicové fronty, jak si nepochybně přeje ex-prezidentský důchodce Miloš Zeman. Taková otázka na konec, nevíte někdo, jestli byla Jana Maláčová pozvána na oslavu nedávných Zemanových narozenin?