Úterý, 17 září, 2024
Google search engine
DomůOstatníDebut Štefánikových detí, pohrobků Živých kvetů, je folkrockovou melancholií od Dylana po...

Debut Štefánikových detí, pohrobků Živých kvetů, je folkrockovou melancholií od Dylana po Ursínyho

Když se rozešly i u nás oblíbené slovenské Živé kvety, nejeden příznivec se rozesmutnil. Prakticky okamžitě ovšem vznikli Terrible 2s, kde se postupně sešla skoro celá jejich předchozí sestava – s jedinou výjimkou. Tou je kytarista Peter Bálik, který je naopak ústřední a autorskou personou šestice Štefánikove deti, ve kterých ho najdeme nejen spolu s bubeníkem Majem s povědomým příjmením Lučenič, ale hlavně s někdejší zpěvačkou folkové kapely Voľné združenie jamu Hankou Bednaříkovou. Debutová deska Mlyny shrnuje první tři roky jejich existence.

Jestliže Štefánikove deti jako své inspirační zdroje vedle Deža Ursínyho či Fairport Convention uvádějí i českou folkrockovou ikonu Marsyas (a můžeme klidně zmínit i Boba Dylana, Joni Mitchell nebo Vladimíra Mišíka), jasně to udává směr, kterým se na svém prvním albu Mlyny přirozeně ubírají. Z kolekce od počátku dýchá jisté retro a samé osvědčené jistoty – ale vůbec to není na škodu. Kytary občas lehce vyrazí až do syrově rockových poloh, ale povětšinou ctí ducha folkrockových melancholií; silné melodie podtrhují inteligentní a působivé texty. Skvělou součástí nálad je i přítomnost violy, která zvuk kapely mnohdy vytahuje z obyčejnosti a předvídatelnosti a vedle charismatického zpěvu je milým osvěžením. Dá se tak předpokládat, že debut kapely spíš osloví „starší a pokročilé“ posluchače.

Jisté leitmotivy určitě přinášejí písně Hrdina všedných dní a Fénix: kapela se staví ke světu z pohledu těch, kteří už mají přece jen dost životních zkušeností, a přesto najednou zjišťují, že jim jsou skoro k ničemu, protože vše se znovu opakuje, všichni jsou nuceni znovu vstávat z popela, znovu a znovu hledat smysl života i své vlastní místo v něm. A hledat i vztah k tomu, co nás obklopuje: balada Pieseň pre Miladu H., ze které mrazí, je k tomu jednou z mnoha příležitostí.

Debut Štefánikových detí rozhodně není albem roku ani událostí, o níž by se všude mluvilo. Je to jen poctivá, upřímná a sympatická porce zdánlivě obyčejných písní, které mohou stejně tak uklidnit jako nabízet otázky tam, kde by už teoreticky měly být odpovědi jasné. A kterým stojí za to dát šanci.

RELATED ARTICLES
- Advertisment -
Google search engine

Populární články

BLOG

Debut Štefánikových detí, pohrobků Živých kvetů, je folkrockovou melancholií od Dylana po Ursínyho

Když se rozešly i u nás oblíbené slovenské Živé kvety, nejeden příznivec se rozesmutnil. Prakticky okamžitě ovšem vznikli Terrible 2s, kde se postupně sešla skoro celá jejich předchozí sestava – s jedinou výjimkou. Tou je kytarista Peter Bálik, který je naopak ústřední a autorskou personou šestice Štefánikove deti, ve kterých ho najdeme nejen spolu s bubeníkem Majem s povědomým příjmením Lučenič, ale hlavně s někdejší zpěvačkou folkové kapely Voľné združenie jamu Hankou Bednaříkovou. Debutová deska Mlyny shrnuje první tři roky jejich existence.

Jestliže Štefánikove deti jako své inspirační zdroje vedle Deža Ursínyho či Fairport Convention uvádějí i českou folkrockovou ikonu Marsyas (a můžeme klidně zmínit i Boba Dylana, Joni Mitchell nebo Vladimíra Mišíka), jasně to udává směr, kterým se na svém prvním albu Mlyny přirozeně ubírají. Z kolekce od počátku dýchá jisté retro a samé osvědčené jistoty – ale vůbec to není na škodu. Kytary občas lehce vyrazí až do syrově rockových poloh, ale povětšinou ctí ducha folkrockových melancholií; silné melodie podtrhují inteligentní a působivé texty. Skvělou součástí nálad je i přítomnost violy, která zvuk kapely mnohdy vytahuje z obyčejnosti a předvídatelnosti a vedle charismatického zpěvu je milým osvěžením. Dá se tak předpokládat, že debut kapely spíš osloví „starší a pokročilé“ posluchače.

Jisté leitmotivy určitě přinášejí písně Hrdina všedných dní a Fénix: kapela se staví ke světu z pohledu těch, kteří už mají přece jen dost životních zkušeností, a přesto najednou zjišťují, že jim jsou skoro k ničemu, protože vše se znovu opakuje, všichni jsou nuceni znovu vstávat z popela, znovu a znovu hledat smysl života i své vlastní místo v něm. A hledat i vztah k tomu, co nás obklopuje: balada Pieseň pre Miladu H., ze které mrazí, je k tomu jednou z mnoha příležitostí.

Debut Štefánikových detí rozhodně není albem roku ani událostí, o níž by se všude mluvilo. Je to jen poctivá, upřímná a sympatická porce zdánlivě obyčejných písní, které mohou stejně tak uklidnit jako nabízet otázky tam, kde by už teoreticky měly být odpovědi jasné. A kterým stojí za to dát šanci.

RELATED ARTICLES