Antonio Šoposki, mladý český herec, kterého můžete znát ze seriálů Kukačky, Pan profesor či Policie Hvar, v podcastu Večerka mluvil o hereckých začátcích a hlavně o filmu Tancuj, Matyldo. „Byla to moje první zkušenost s celovečerním filmem,“ říká Šoposki, který ve snímku ztvárnil výraznou vedlejší roli vedle herecké legendy Karla Rodena. Bál se hraní po boku takových hvězd, jako je právě Roden nebo Regina Rázlová? V čem je film důležitý? Kdo má zásluhu na tom, že se vydal cestou herectví? A jak hodnotí studia na konzervatoři?
Dvaadvacetiletý Antonio byl za roli v Tancuj, Matyldo nominován na Českého lva, což stejně jako Karel Gott na Slavících nečekal. „Byl to trošku bizár. Je to můj první film a najednou mám nominaci,“ říká s tím, že měl pocit, že by získat cenu nebylo zcela na místě, i když by mu to udělalo radost. „Bylo by hezké tu nominaci někdy proměnit, ale spíš jsem cítil obrovský závazek. Nevěděl jsem, jestli jsem v tak mladém věku připravený nést takovou odpovědnost a obhajovat, že jsem si to zasloužil,“ reflektuje tlak, který s sebou ocenění přináší.
Krom herectví se věnuje Antonio i dalším kreativním oblastem. „Poslední dva až tři roky dělám i dabing. Je to hrozně uzavřený prostředí, kam se těžko dostává. Díky kamarádovi ze školy jsem ale měl možnost to zkusit a teď už to dělám nějakou dobu,“ říká s tím, že i po takové době cítí, že se má stále co učit, protože je to práce dost specifická a náročná na multitasking. Kde jste mohli Antonia slyšet? Namluvil například jednu z hlavních postav v seriálu Avatar: Poslední vládce větru na Netflixu. Na otázku, zda preferuje filmy s dabingem či titulky, odpověděl pobaveně: „Záleží, jestli u toho jím nebo ne.“
Proč nevynechat ani minutu rozhovoru se ukáže, když dojdeme na jeho dovednosti, které má uvedené na hereckém profilu. Krom akrobacie, šermu nebo snowboardingu tam nechybí ani kouzla a magie. Jak si tuto dovednost obhájí, když Panda vytáhne balíček karet? „No tak to je podpásovka,“ zareaguje Antonio pobaveně na kouzelnickou výzvu. O tom, zda obstojí a zda by chtěl hrát v autobiografii Pavla Kožíška, se dozvíte ve Večerce.
Není asi žádným tajemstvím, že herectví, stejně jako většina kreativních oborů, přináší nejen úspěchy, ale i kritiku, na kterou je potřeba si zvyknout. Jak k ní přistupuje Antonio? Čemu se vyhýbá a dotýká se ho, když už se k němu něco donese? Základem prý je: „Neprojíždět si recenze na ČSFD. Když už si to člověk přečte, tak každému nechat svůj názor, protože na něj má výsostné právo.“
Poslechněte si rozhovor o herectví, kouzlech, o tom, na co rád vzpomíná a při čem se naopak cítil nedávno trapně, o jeho kulturních tipech a o tom, pro co si chodí nejčastěji do večerky v podcastu, kde najdete, stejně jako ve večerce, hodně věcí na malém prostoru.
