V těchto dnech uplynulo 165 let, kdy se pan Joshua Norton prohlásil za Nortona I., císaře Spojených států. Kupodivu poté neputoval do blázince, ale stal se ve svém okolí váženou a uctívanou osobou. Možná proto nebyl císařpán Norton jediný, první ani poslední samozvaný vládce. Někteří z nich přežívají i dnes a jejich državy dokonce přijímají žádosti o občanství.
Joshua Abraham Norton přijel do San Francisca jako mladý a ambiciózní obchodník s komoditami. Skladováním a přeprodáváním obilí vydělal slušné jmění, které pak vsadil na jedinou velkou transakci. Riskantní tah nevyšel. Z boháče se stal přes noc chudák a tragédie podle všeho připravila pana Nortona o rozum. Sedmnáctého září 1859 se objevil v redakci deníku Bulletin oblečený v slavnostní uniformě a předal novinářům oficiální dopis, ve kterém se prohlásil za císaře Spojených států.
Noviny proklamaci otiskly jako žert. Obyvatelé San Francisca ji ale přijali s nadšením, stejně jako řadu dalších Nortonových výnosů a vyhlášek. Císař Norton I. pravděpodobně nebyl zcela duševně zdráv, nedal se ale považovat za místního blázna. Svou panovnickou roli vykonával velmi svědomitě. Každý den procházel ulicemi, rozmlouval se svými poddanými, radil jim, upozorňoval na potřebné opravy, dohlížel na práci policie a svou autoritou dokázal zažehnávat i velmi vyhrocené spory. Často se zmiňuje epizoda, kdy zabránil davu opilých výtržníků rabovat v místní čínské čtvrti. Císař se chuligánům postavil do cesty a se skloněnou hlavou začal odříkávat modlitby. Nikdo si nedovolil ho odstrčit či ho obejít a dav se po chvíli rozešel.
Podobných historek o císaři Nortonovi koluje dodnes v San Franciscu spousta, mnohé jsou však přehnané. Norton například nejedl zdarma v luxusních restauracích a nedostával od radnice honosné obleky. Císaře jídlem hostili většinou přiopilí návštěvníci barů, kde se k nápojům servírovalo občerstvení zdarma, a oblékal se do odložených kusů vojenských uniforem. Nouzí ale netrpěl. Když mu docházely peníze, měl ve zvyku vstoupit do podniku a prohlásit, že jde vybírat dlužné daně ve výši několika milionů. Když od pobavených návštěvníků dostal pár dolarů a doutník, spokojeně odešel. Jelikož svůj trik nezneužíval, zajistil si tak poměrně pohodlné živobytí, které v roce 1870 rozšířil prodejem císařských dluhopisů. Papíry s hodnotou 50 centů, 5 a 10 dolarů měly splatnost 10 let a úrok 7 %. Majitelé se ovšem výnosu nedočkali. Císař Spojených států Norton I. se 8. ledna 1880 během procházky zhroutil na ulici a zemřel. Truchlící poddaní mu vystrojili honosný pohřeb, kterého se účastnily desetitisícové davy.
Odkaz císařského veličenstva Nortona I. žije dodnes. Jeho osoba je zvěčněna v řadě knih, filmů, hudebních skladeb, a dokonce i oper. Stal se i předlohou mnoha fiktivních postav – například Krále v románech Marka Twaina nebo Císaře USA v komiksu Sandman. Největší stopu zanechal pochopitelně v San Franciscu, kde dodnes můžete narazit na jeho podobizny, suvenýry a graffiti. Do podoby města se ale zapsal i zcela reálně. V jeho výnosu z 23. března 1872 se poprvé objevila výzva spojit město s druhým břehem zálivu mostem a podvodním tunelem. Je škoda, že žádná z těchto dnes fungujících staveb nenese jeho jméno a že po něm císařský titul nikdo nezdědil. S jinými samozvanými šlechtici a samovládci se ale ve světě setkat můžete poměrně často.
