Před zhruba dvaceti lety jí Izrael ležel u nohou. Časopis Time ji zařadil mezi stovku nejvlivnějších lidí planety roku 2007, konkurence z Forbesu ji ve stejném roce označila za 39. nejmocnější ženu. Přidala se i stanice BBC, která ji jmenovala nejvýznamnější izraelskou političkou této éry. Vždy rázná a přímá Cipora Malka Livniová, bývalá výrazná izraelská ministryně zahraničí, známá také jako Cipi nebo anglicky Tzipi, vystoupí 10. října v pražském hotelu Clarion jako jeden z hlavních řečníků druhého ročníku Shifts.
Dovolte osobní vzpomínku: Jako šéfka diplomacie židovského státu byla před šestnácti lety předhozena několika českým novinářům, které ihned preventivně sepsula. Na otázky ohledně izraelského vnitropolitického provozu odpověděla něco v tom smyslu, že případné strategie sdělí nejprve doma, a nikoli nějakým Čechům. Rozhovor z jejích vyjádření šlo uplést těžko, přesto řekla, co potřebovala. Prostě ostrá politička stoupající vzhůru.
V roce 2009 přišel postupný ústup, který o dekádu později skončil odchodem do předčasného politického důchodu. Možná během kariéry vsadila na špatnou kartu, když se příliš zasazovala o mír s Palestinci. Patrně udělala taktickou chybu, když právě ve zmíněném roce 2009 odmítla sestavit vládu s cynicky pragmatickými náboženskými stranami, po kterých bez rozpaků sáhl Benjamin „Bibi“ Netanjahu, současný premiér.
Politické strany, které v průběhu let většinou reprezentovala, byly možná málo čitelné. Zpětně viděno ale vždy usilovala o Izrael demokratický, nejen židovský. A jakkoli začínala jako dravá naděje pravicové strany Likud, prošla ideovou proměnou a posunula se do středu, ba podle svých kritiků i dále.
Zkraje její politické kariéry se Likud zdál být logickou volbou. Otec Ejtan působil v organizaci Irgun, která prováděla teroristické útoky v britské mandátní Palestině. Cíl skupiny byl zřejmý: odchod ostrovních vojáků a vznik židovského státu. Irgun stál i za bombovým útokem na jeruzalémský hotel Krále Davida, při kterém v létě 1946 zahynulo přes devět desítek lidí.
Sám Ejtan Livni se také v roce 1945 zúčastnil takzvané Noci vlaků, během které židovští radikálové napadali železnice a britské lodě, za což byl odsouzen na 15 let za mříže. Rodák z polského (nyní běloruského) Grodna ale z vězení utekl a odešel do Evropy. Vrátil se v roce 1948, aby se zapojil do války za nezávislost. Pozadu nezůstala ani Cipořina matka Sára, která tajně shromažďovala zbraně pro boj s Brity i Araby. Právě sympatizanti Irgunu stáli u zrodu izraelské pravice a Likudu.
Agentka Mosadu v Paříži
Samotná Cipi, narozená v roce 1958, stejně jako její vrstevníci sloužila v armádě, ve dvaadvaceti pak nastoupila k tajné službě Mosad. Nebyla sice prominentní lovkyní teroristů, jak se nesprávně tradovalo, podle stanice Fox News ale pracovala v utajení, a to v Paříži. Mluví totiž dobře francouzsky a jako většina izraelských prominentů i anglicky.
