Americký letec Charles Lindbergh se v květnu 1927 nesmazatelně zapsal do historie, když jako první člověk v letounu těžším vzduchu přeletěl z Ameriky na evropský kontinent. Rekordní výkon z něj rázem udělal miláčka davů, Lindberghův život ale provázely i méně jásavé okamžiky. Rodák z Detroitu ztratil v roce 1932 při únosu dvouletého syna a během pobytu v Evropě ve 30. letech se netajil sympatiemi k nacistickému Německu. Lindbergh, který navštívil v září a říjnu 1938 i Československu, zemřel před půl stoletím, 26. srpna 1974, na Havaji. Bylo mu 72 let.
Některé Lindberghovy názory, vycházející ze studia eugeniky, nebyly příliš vzdáleny německému pohledu na rasovou otázku. V roce 1938 si dokonce z Berlína odvezl velkokříž Řádu německé orlice, který převzal z rukou jednoho z nejmocnějších mužů Třetí říše Hermanna Göringa. Krátce před Lindberghem se této pochybné pocty dostalo také jeho krajanovi Henrymu Fordovi, který kromě podnikatelského nadání proslul také svou nenávistí vůči Židům.
Lindbergh před vstupem Spojených států do druhé světové války patřil k předním představitelům izolacionistického hnutí. V tom ostatně navázal na rodinnou tradici, jeho otec Charles Augustus Lindbergh jako člen Kongresu ostře vystupoval proti zapojení USA do „velké války“. Lindbergh junior, který navštívil i SSSR, také hlásal, že Anglie, Francie, Německo a USA musí vybudovat zeď, jež bude čelit „záplavě podřadné krve“ z východu.
Narodil se 4. února 1905 v Detroitu v rodině právníka a politika. Létání mu učarovalo už na studiích a krátce se živil jako člen leteckého cirkusu, po první světové válce velmi populární atrakce. Za pilotní páku poprvé usedl v roce 1923 a o pár let později se začal živit jako poštovní pilot. Létání s pytli pošty po území USA bylo také jeho hlavní průpravou na rekordní let.
Po přeletu Atlantiku v roce 1927 se ale Lindberghův život natrvalo změnil. Stal se jedním z nejslavnějších mužů své doby, vzal si dceru amerického velvyslance v Mexiku Annu Morrowovou, se kterou měl šest dětí. Pár, který se věnoval propagaci letectví, ale v roce 1932 postihla tragédie, když byl unesen jejich dvacetiměsíční syn Charles a přes zaplacení výkupného bylo batole nalezeno mrtvé. Rodina se v roce 1935 přestěhovala do Evropy, samotný Lindbergh udržoval v Německu poměr s třemi ženami, a jak se později ukázalo, měl s nimi tři, podle některých spekulací možná až sedm dětí.
V roce 1938 navštívil i Československo. Přiletěl 1. září na jednomotorovém dolnoplošníku Miles Mohawk z rumunské Kluže do Olomouce, druhý den přistál na ruzyňském letišti v Praze a prohlédl si továrnu na letadla Avia v Čakovicích. Navštívil i kbelské letiště a přijal ho prezident Edvard Beneš. Z Prahy odletěl 8. září do Paříže.
V roce 1939 se Lindbergh přestěhoval zpátky do USA, až do útoku na Pearl Harbor rozhodně odmítal americké zapojení do války. Po japonském útoku se ale dal do služeb letectva. Po válce působil mimo jiné jako poradce náčelníka amerického letectva a v roce 1954 byl jmenován brigádním generálem. Velkého úspěchu dosáhla autobiografie The Spirit of St. Louis z roku 1953, nazvaná podle jeho letounu, za kterou dostal Pulitzerovu cenu. Ani po válce přitom Lindbergh úplně neopustil své názory na rasu. „Věděl ale, že po zážitcích z druhé světové války nebudou americkou veřejnost vůbec zajímat,“ řekl autor jeho biografie Andrew Scott Berg.
Až dlouho po Lindberghově smrti (zemřel 26. srpna 1974 na Havaji) se také ukázalo, jak syn švédského imigranta pojal svůj boj za šíření „těch správných“ genů. „Zkušenosti s chovem zvířat na naší farmě mne naučily, jak je důležitý dobrý původ a správné geny,“ řekl jednou.
