Před 40 lety měl premiéru film Rudý úsvit. Příběh partyzánského boje teenagerů proti komunistické invazi do USA vstoupil do kin jako první film, který od komise MPAA obdržel hodnocení PG-13 – mládeži přístupný pouze v doprovodu rodičů. V kinech proto zapadl, stejně jako řada dalších filmů, které hodnocení MPAA poškodilo.
The Motion Picture Association of America (MPAA) je komise, která od roku 1968 rozděluje všechny filmy distribuované v USA do kategorií přístupnosti. Filmy označené jako G jsou přístupné všem. Hodnocení PG (Parental Guidance) říká, že film je určený pro dospělé, ale je přístupný i dětem, ideálně v doprovodu rodičů. Kategorie R je mládeži do 17 let přístupná pouze v doprovodu dospělých a filmy NC-17 jsou mládeži zcela nepřístupné (původně se tato kategorie označovala jako X, označení bylo změněno, aby nevyvolávalo asociace s pornografií). Tento systém vydržel až do roku 1984, kdy k němu přibyla nová kategorie PG-13. Systém měla zpřesnit, ve skutečnosti ale rodičům zamotala hlavu a filmařům zkomplikovala život.
Původní hodnocení mělo mezi kategoriemi PG a R velký rozsah, do kterého se dalo leccos schovat. Filmy jako Čelisti, Beastmaster (Pán šelem), Tommy, Poltergeist nebo Indiana Jones a chrám zkázy obsahují scény, které působí drsně i dnes – ukousnuté končetiny, fantastické příšery pijící krev, sexuální násilí, únosy dětí v domě posedlém duchy nebo vytrhávání srdcí z těl živoucích obětí. Všechny tyto filmy šly přesto do kin jako PG, tedy mládeži přístupné. Těšily se díky tomu velké návštěvnosti i výdělkům a staly se z nich často kultovní snímky, ke kterým se diváci vrací dodnes. Na filmaře se sice snášela kritika, že rozvolněné hodnocení zneužívají, většina z nich ale nad rodičovskými stížnostmi mávla rukou a byla ráda, že jim systém poskytuje tvůrčí svobodu. Vše pokazil Steven Spielberg, který má nutkavou potřebu být vnímán jako bezkonfliktní tvůrce rodinných filmů. Po kritice násilných scén v Indiana Jonesovi a hororu Gremlins (který produkoval) zavolal šéfovi MPAA Jacku Valentimu a navrhl mu ustanovení další kategorie PG-13.
Steven Spielberg v rozhovoru pro Vanity Fair tvrdí, že ho k navržení nové kategorie vedly dobré úmysly. Nechtěl prý, aby se rodiče báli pouštět děti samotné do kina kvůli obavám, že na plátně uvidí něco nepatřičného. Bohužel tím ale dal komisi MPAA obrovský vliv nad úspěchem či neúspěchem filmů. Jakákoliv restrikce v přístupnosti totiž znamená propad v tržbách, má velký vliv na počet kin, které film promítají, i na jeho celosvětovou distribuci. Kategorii NC-17 se filmaři uměli vyhnout – stačilo neukazovat explicitní násilí a sexuální scény. Přístupnost PG-13 má hranice velmi nejasné a MPAA nikdy nezveřejnila přesné parametry, podle kterých hodnocení uděluje. Komise je navíc anonymní a filmaři jsou jí vydáni na milost a nemilost.
Dopady ratingu PG-13 jsou vidět hned na prvním filmu, který ho před 40 lety obdržel. Red Dawn (Rudý úsvit) měl všechny předpoklady být velký hit u dospívající mládeže. Děj se točí kolem skupiny teenagerů, kteří vytvoří partyzánskou skupinu a v malém coloradském městečku se postaví invazi barbarských sovětských okupantů. V hlavních rolích se objevily budoucí velké hvězdy Patrick Swayze, Charlie Sheen, Jennifer Grey a Lea Thompson. Hybrid akčního a teenagerovského dramatu podmalovaný americkým patriotismem by měl v polovině 80. let hrabat tržby ve velkém. Rudý úsvit ale vydělal pouhých 38 milionů, což při rozpočtu 17 milionů a započtení distribučních poplatků a reklamní kampaně znamená, že se vložené peníze producentům sotva vrátily. Film zapadl a Patrick Swayze a Jennifer Grey si museli počkat na slávu až do Hříšného tance. Filmařům začalo docházet, že jim v komisi MPAA vyrůstá nepříjemný protivník, se kterým se budou muset pouštět do křížku. U některých filmů vytvořil boj o rating zajímavé příběhy, u jiných to bylo otázkou bytí či nebytí.
