Předseda Svobodné strany Rakouska (FPÖ) Herbert Kickl, maďarský premiér Viktor Orbán a předseda hnutí ANO Andrej Babiš oznámili vznik nové europarlamentní frakce. Jejími hybateli jsou Orbán a Kickl, který v maďarském premiérovi vidí svůj vzor nejen v přístupu k zahraniční, ale i domácí politice.
Předvolební podpora
Kicklovi se společná tisková konference ve Vídni hodila i z jiného důvodu. V září čekají Rakousko parlamentní volby, kde Svobodní dominují průzkumům, ale čelí podobnému riziku jako hnutí ANO, že nemusí složit vládní většinu. Lidovci a sociální demokraté vládu s nimi vylučují. Proto chtějí vyhrát takovým způsobem, aby nebylo možné je obejít.
Trojice „otců zakladatelů“ vysílá založením frakce po rozpadu skupiny Identita a demokracie na tři subjekty signál, že se budou ve volbách vzájemně podporovat.
Hnutí ANO přitom nezajímá prokremelská orientace jeho partnerů. Nevadí mu, že Svobodná strana Rakouska je diskreditována skandálem, který odhaluje prorůstání ruských zpravodajských služeb do státních struktur v době, kdy byla součástí vlády Sebastiana Kurze, jež se kvůli tomu rozpadla.
Podstatou aféry je zapojení vysoce postavených členů FPÖ úkolovaných Kremlem do rozbití rakouské tajné služby BTV s cílem dosadit do ní agenty povolnější ruskému vlivu. Jedním z nich je Egisto Ott, jenž pro Svobodné sháněl kompromitující materiály na jejich oponenty. Aféra pokračuje a nabalují se na ni další závažná obvinění.
Promoskevská orientace Svobodných není ničím novým. Kickl odmítá protiruské sankce a pomoc Ukrajině. Loni v březnu, než vystoupil ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj v rakouském parlamentu, odešli poslanci za Svobodné ze sálu. Protiukrajinský „mírový“ étos Kickla spojuje s maďarským premiérem, ale nejen v tom.
Putinovi patrioti
Orbán opakovaně chválí Rusko za jeho „neliberální“ společnost a spolu s Putinem neustále kritizoval EU a NATO. Model převzetí médií, který vybudoval v Maďarsku podle Putinova vzoru, vedl k tomu, že společnosti přidružené k Fideszu nyní ovládají většinu mediální scény.
Uniklé dokumenty ukazují, jak premiérův komunikační tým důsledně kontroluje tok zpráv v Maďarsku, a jak vláda využívá státní tiskovou agenturu MTI k řízení a formování místní mediální agendy. Co na to naši bojovníci proti údajné cenzuře, nezřídka fanoušci Orbánova režimu? Nic, ticho.
Svobodní se chtějí tímto modelem inspirovat. Pozadu nezůstává ani Babiš, který stále de facto ovládá značnou část mediálního trhu. Nyní vyhrožuje zrušením koncesionářských poplatků a zestátněním veřejnoprávních médií. Proto jsou vzletné slogany z manifestu o „bránění opravdových svobod a základních lidských práv“ jen prázdnými frázemi. Nejen z tohoto důvodu.
Kickl stál na demonstracích militantních antivaxerů, kteří zpochybňovali existenci pandemie, vedle neonacistů. Jeho poslanci loni odmítli jako jediní tleskat, když prezident Van der Bellen prohlásil, že v Rakousku se k moci už nikdy nesmí dostat nacismus. To vyvolalo „šokující“ znepokojení v židovské komunitě.
Vyhlížení Trumpa
Patrioti pro Evropu jistě zaujmou obdobný postoj k řešení ukrajinské krize jako Vladimir Putin, za nímž Orbán vyrazil na „mírovou misi“ v roli premiéra předsedající země bez mandátu EU. Tím dokumentuje, že mu jde hlavně o vlastní exhibici před domácí publikem, jelikož Putin jednání o příměří se Zelenským odmítá.
Putin vyhlíží výsledek amerických voleb a údajný mírový plán Donalda Trumpa, jehož parametry nikdo nezná. Tím méně Ukrajina, jíž se životně dotýká. Zřejmě se s nikým jiným nehodlá o vyústění ruské agrese bavit, i když Orbánovu iniciativu jistě ocení.
Trump je ovšem nevypočitatelný, často lže a protiřečí si. Pokud by volby skutečně vyhrál a splnil některé plány, o kterých se spekuluje, a to i v otázce budoucnosti NATO, nebyla by to dobrá zpráva jen pro Ukrajinu, ale pro celou Evropu.
Znamenala by oslabení transatlantické vazby a odklon k americkému izolacionismu, což je sen všech proruských „vlastenců“. Proto do Trumpa vkládají svoje naděje, proto mu ve skutečnosti drží palce a zvyšuje váhu i Putin. Veškeré úvahy a kroky, které posílí Putina, ovšem představují ohrožení naší národní bezpečnosti.
Tím se posouváme k Babišově heslu „Česko, pro tebe všecko“. S toxickými patrioty za zády to bude obtížný úkol a nejde jen o hrozící zahraniční posun orbánovským směrem. Zařadil se, a teď už bude jen obtížně odrážet výhrady, že nenahrává zájmům Kremlu.
Nová frakce má tři hlavní priority: Obranu národní suverenity, boj s ilegální migrací a změnu Green Dealu. Pomiňme, že Babiš spolu s Orbánem byli jako předsedové vlád „u toho“, když evropské orgány schvalovaly klimatické plány. Zádrhely mohou nastat jinde.
Konec jádra a Benešových dekretů
Signatáři manifestu uvádějí, že „věří v Evropu suverénní a neochvějnou ve sledování svých zájmů, osvobozenou od závislostí, které brání naplnění vůle jejích národních komunit doma i v zahraničí“. Co si ale pod tím kdo představuje?
Fidesz a rakouští Svobodní například zrušení Benešových dekretů. Svobodní hrozili už v roce 2002 vetováním vstupu Česka do EU, pokud dekrety nezruší. Označovali je „za příčinu genocidy na německém obyvatelstvu České republiky a Slovenska“. O bezpráví mluví Kickl v souvislosti s Benešovými dekrety i dnes.
O jejich zrušení hovořil i Orbán. „Benešovy dekrety nejsou v souladu s evropským právem. Nebyly dobré pro 20. století a nejsou určitě dobré ani pro 21. století,“ uvedl. A je příznačné, že nejhlasitější zastánci Benešových dekretů Václav Klaus a Miloš Zeman, který z nich učinil nosnou linii své prezidentské kampaně, dnes mlčí. To si lze vyložit jedině tím, že mají ze vzniku této frakce radost, a potom jdou zásady stranou.
Není to ale jediný problém s rakouskými Svobodnými. Evropská komise letos na jaře rozhodla, za jakých podmínek může Česká republika postavit pátý reaktor v Dukovanech. Svobodní ji dlouhodobě kritizují, že měla dostavbě Dukovan zabránit. V minulosti usilovali o odstavení Temelína a dnes podpoří napadení rozhodnutí komise u soudu. Jádro přitom hraje klíčovou roli v našem budoucím energetickém mixu.
Obchodní války
To není vše. Babišovi partneři často hovoří o svobodné vůli národních vlád, což v překladu často znamená drakonickou státní regulaci, omezování volného obchodu a protekcionismus ve prospěch domácí produkce. To by vyhovovalo některým obřím korporacím zejména v potravinářství, ale pro českou ekonomiku orientovanou na vývoz do EU by bylo vyvolání obchodních válek zničující.
Orbán si takto počíná už dnes a nebere ohledy ani na rakouské zájmy. Maďarská vláda vyhlásila válku zahraničním obchodním řetězcům, které podřizuje drastické regulaci cen, diskriminaci vyšších daní než u domácí konkurence, a omezením jejich zákonných práv. Rakouský řetězec Spar už podal proti likvidačním zásahům státu do tržního prostředí stížnost k evropským orgánům a vyzval je, aby zakročily.
Spar uvádí, že „maďarský protekcionismus odráží touhu země buď vytlačit zahraniční konkurenty ze sektoru maloobchodu s potravinami, nebo na ně vyvinout tlak, aby prodali akcie maďarským společnostem“.
Maďarská vláda tím ohrožuje řádné fungování vnitřního trhu EU. S podobnými problémy se potýkají i další zahraniční řetězce, což připomíná komunistické tažení radikálního odborového předáka Bohumíra Dufka proti „skopčáckým firmám“.
To vše nemá s „bráněním opravdových svobod a základních lidských práv“ nic společného. Pokud ani s tímto nemá Babiš problém, definitivně se zařazuje mezi autoritáře východní provenience, kteří na národní zájmy kašlou a zajímá je jen vlastní prospěch. Neváhají přitom používat zvůli státu, a to ani sami proti sobě.
