Ministr Eštok se ohradil proti slovům premiéra Petra Fialy, že jím uzavřená dohoda s Babišem přerůstající v mezinárodní skandál, že vědomě nespolupracoval se Státní bezpečností, je jen politický handl spřátelených politiků. Vyzval jej, aby nevstupoval do rozhodnutí slovenských orgánů. Synchronně reaguje aparát ANO. Platí to i naopak.
Babišovo vměšování
Vláda Roberta Fica tímto krokem zasahuje do tuzemského politického boje, protože až příliš okatě nahrává svému spojenci před parlamentními volbami. Představitelé Ficova Smeru a Hlasu, jejž vede Eštok po zvolení Petera Pellegriniho prezidentem, přitom loni v září uvítali Babišovo porušování slovenských zákonů.
Šéf ANO podpořil obě strany v kampani už v době moratoria na volební propagaci. Pochvaloval si spolupráci s Ficem i Pellegrinim a vyzval k jejich volbě. Navíc vulgárně dehonestoval jejich konkurenty z Progresívného Slovenska.
Podobné vměšování do slovenských záležitostí předvedl letos v dubnu, když přijel do Bratislavy osobně podpořit prezidentského kandidáta Ficovy vládní koalice. „Bojovali jsme spolu za naše lidi. Byli jsme svrchovaní premiéři, nebyli jsme žádné podržtašky, nikdo nám nic nediktoval,“ chvástal se Babiš v talk show s Pellegrinim.
Eštokova obrana, že nejde o politickou dohodu a řídí se jen „důkazy a fakty na základě zákona“, působí směšně.
Vřelé vztahy šéfa ANO s okruhem Smeru se tradují dlouhodobě. Předchozí Ficova garnitura přiklepla v roce 2014 za velmi kontroverzních okolností dceřiné společnosti Agrofertu Duslo Šaľa rekordní daňovou úlevu ve výši 1,5 miliardy korun. Měnila kvůli tomu účelově zákon.
Opravdu by Babiš žaloval o miliony eur své kamarády, pokud by vyhrál soud, kteří mu šli na ruku? Jeho žaloba na resort vnitra kvůli oprávněnosti evidence ve svazcích StB, kterou teď stáhne, hrozbu finančních nároků neobsahuje.
Eštokovi „nezávislí experti“
Z čeho vychází Eštokovy obavy z důkazní nouze? Ze dvou analýz, z jejichž závěrů je patrné, že vnitro neponechalo nic náhodě. Zadalo práci zpracovatelům, kteří nenaruší scénář navržený Babišovými advokáty.
Jednu z analýz vyhotovil Eduard Bárány, bývalý poradce premiéra Fica a později Pellegriniho, jenž se i dnes pohybuje v nejvyšších patrech slovenské politiky. Do roku 2007 byl ústavním soudcem a v roce 2012 ho nominoval tehdejší prezident Ivan Gašparovič blízký Smeru do Soudcovské rady. Odešel z ní o dva roky později, když nechtěl mít nic společného s Gašparovičovým nástupcem Andrejem Kiskou.
Bárány byl nepochybně člověkem na svém místě. Babišovi advokáti by si nepočínali líp, přičemž Eštokův „odborník na ústavní právo“ jistě shodou okolností v podstatě kopíroval jejich argumenty.
Nenašel prý žádné důkazy, které by svědčily o vědomé spolupráci Babiše s tajnou policií. Přitom měl k dispozici kompletní dokumentaci bratislavského Ústavu paměti národa (ÚPN), kterou jeho historici předkládali soudu. „Ministerstvo vnitra nebylo v důkazní nouzi,“ namítl mluvčí ústavu Michal Miklovič.
Bárány pominul řadu na sebe navazujících historických dokumentů včetně schůzek agenta Bureše v konspiračních bytech s řídicími důstojníky StB. Závěry historiků označil za dojmy, které prý nic neprokazují. Problém spočívá v něčem jiném, že Ficova vláda nemá ÚPN pod kontrolou a jeho vedení s ní nehodlá hrát její kabaretní kusy.
Neobjektivní historici
Eštokův expert si postěžoval, že nenašel jiné historiky zabývající se dokumentací Státní bezpečnosti než z ÚPN a jeho české obdoby Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR). Jistě sháněl někoho „objektivního“, kdo by splnil zadání.
Mantru o třech vyhraných soudech opakuje Babiš velmi často. Podle Bárányho hrozí riziko, že vyhraje znovu. Tyto rozsudky však zrušil Ústavní soud, který naopak zvýšil šanci na úspěch státu v dalších soudních sporech. Pokud by vyhrát chtěl.
Ústavní soud totiž konstatoval, že „rozhodnutí obecných soudů v případě Andreje Babiše byla založena na nedůvěryhodných svědectvích bývalých příslušníků StB, protože tito se svou činností aktivně podíleli na prosazování komunistického režimu a jejich pracovní metodou byla mimo jiné lež, nemorální a odsouzená“.
Jinými slovy fakticky nařídil, že jejich svědectví nelze v dalších soudních sporech použít. Zůstává záhadou, proč Babiš nezažaloval tyto estébáky, kteří zpochybnili pravost vlastních záznamů týkajících se Bureše, jejichž falšování by bylo trestným činem. Možná proto, že by potom už museli po zbavení mlčenlivosti hájit sami sebe.
Překážka pro vládu
Bárány ovšem vyslovil další indicii, proč jeho analýza musela vzniknout. Pokud by podle něj „šéf ANO vyhrál soud a mezitím se nemohl stát v Česku kvůli evidenci ve svazcích StB členem vlády, mohl by se pak domáhat například vyplacení odškodného ve výši čtyřletého platu premiéra nebo ministra“.
Jinými slovy naznačuje, že je zapotřebí Babiše včas očistit, protože vládní koalice připravila novelu lustračního zákona, jež má vrátit původní stav učelově změněný kvůli Babišovi Sobotkovou vládou, kdy byli povinni předkládat čisté lustrační osvědčení i premiér a ministři. Nikoli paradoxně jen jejich náměstci jako dnes.
Eštokovo lejstro, které nemůže nahradit soudní rozhodnutí, by se mohlo hodit, kdyby tato novela prošla. Vzhledem k napěchovanému programu a avizovaným obstrukcím opozice to sice není jasné, ale jistota je jistota. Navíc není jasné, jak by to hypoteticky fungovalo, možná by musel znovu rozhodovat soud.
„Kdyby si požádal o lustrační osvědčení, tak mu ho musí vystavit české ministerstvo vnitra. Dostal by pozitivní lustrační osvědčení, to je jasné. Jinými slovy, té minulosti se nevyhne,“ sdělil poslanec Pavel Žáček.
Z dohody mezi Babišem a Eštokem totiž nevyplývají žádné povinnosti pro Ústav paměti národa a šéf ANO v něm bude nadále veden jako agent StB. „Nemáme důvod dělat zásahy do archivních dokumentů,“ doplnil Miklovič.
Druhořadý agent
Stejného názoru je ředitel ÚSTR Ladislav Kudrna. „Ústav pro studium totalitních režimů nemá žádný důvod zpochybňovat pečlivý archivní výzkum našich slovenských kolegů, který prokázal, že Andrej Babiš je oprávněně veden v registračních svazcích jako tajný spolupracovník Státní bezpečnosti. I když byl jen druhořadý agent, kterých byly stovky.“
Vraťme se na Slovensko, kde Ficova vláda staví názory pečlivě vybraných spolupracovníků nad historické skutečnosti.
Eduard Bárány není nepopsaný list papíru a má za sebou i politickou minulost. V letech 1990 až 1994 byl poslancem za Stranu demokratické levice (SDL), což byla přejmenovaná Komunistická strana Slovenska do té doby, než se sloučila se Smerem. SDL původně reprezentoval i Fico. Cesty obou se tak spojily už v dávné minulosti.
Je děsivé, když tlustou čáru za minulostí komunistických aparátčíků s privilegovaným postavením, kteří se dnes těší z vítězství „pravdy a spravedlnosti“, kreslí staré postkomunistické struktury. Na Slovensku je to už realita.
