Když se dneska dělá pracovní pohovor, už to zdaleka není tak, že se uchazeč snaží potenciálnímu zaměstnavateli maximálně zalíbit. Naopak, i vzhledem k prakticky absolutní zaměstnanosti v České republice jsou to zaměstnanci, kdo si kladou podmínky. A často trvají na tom, aby měli vyváženou pracovní dobu s osobním životem.
Češi chtějí čas pro sebe
Nejsou tedy výjimkou lidé, kteří už na pohovoru vymezí, že rozhodně nebudou dělat nějaké přesčasy, natožpak neplacené. Nebudou ani brát telefony mimo pracovní dobu, případně chtějí alespoň část týdne pracovat doma nebo dělat rovnou zkrácenou dobu.
Dnes se to často řeší nejrůznějšími zkrácenými úvazky, které jsou oficiálně třeba na 70 až 80 %, ovšem dotyčný dostává stejně v podstatě plnou mzdu. Ale chce mít zkrátka více volného času. “Když jsem nastupovala na své místo, rovnou jsem jim řekla, že budu dělat jenom čtyři dny v týdnu. Pět opravdu nedávám, to už je na mě moc. A oni hned kývli,” říká pětadvacetiletá Iveta, která se kromě práce chce věnovat spoustě svých koníčků, mezi které patří například malování nebo toulky přírodou.
Schyluje se tedy k zásadní změně, která už je v některých zemích na spadnutí. Například ve Španělsku nebo Velké Británii se již oficiálně testuje čtyřdenní pracovní týden. A ačkoliv se o tom příliš nemluví, řada firem ho již praktikuje i v tuzemsku.
Brzy přijde změna
Zdá se tedy, že pětidenní pracovní týden byl pouze dočasně omezeným konstruktem. Ostatně, zase dlouho tu také není. Dříve se pracovalo dokonce šest dní a pouze jeden byl volný. Tudíž se to postupem času vyvíjí k větší vyrovnanosti.
Čtěte také: Práce zadarmo dává smysl. Naučíte se skvělé věci
Dnes už je prakticky jistotou, že čtyřdenní pracovní týden bude jednou zaveden. Spíše dříve nežli později. Ostatně řada experimentů prokázala, že lidé za čtyři dny udělají prakticky to samé, co za pět. Naopak, když musí v práci trávit příliš dlouhou dobu, mají tendenci prokrastinovat, což si pochopitelně nikdo nepřeje.
