Naše fascinace Měsícem trvá již po staletí a inspiruje poezii, pověry i vědecké bádání. Zatímco dnes vidíme na obloze jeden Měsíc, historie odhaluje podivnou událost z roku 1178, kdy skupina mnichů tvrdila, že byla svědkem rozdělení Měsíce na dvě části.
O několik století později si moderní vědci stále lámou hlavu nad skutečnou povahou jevu, o kterém mniši vyprávěli.
Zdroj: Youtube
Dne 18. června 1178 se v anglickém Canterbury pět mnichů ponořilo do nočního rozjímání, když zažili podivuhodnou událost. Když se dívali na dorůstající Měsíc, spatřili něco, co vypadalo jako „horní roh“ Měsíce, který se rozdělil na dvě samostatné části. Aby to bylo ještě zajímavější, zdálo se, že se s Měsícem střetla hořící pochodeň, která zažehla jasné světlo a dlouhotrvající kouř.
Jak se ukázalo, mniši se mýlili ve svém přesvědčení, že se Měsíc rozdělil. Proč však událost popsali právě takto a co mohlo takovou iluzi způsobit?
Omezení jazyka a porozumění
Jednou z možností je, že popis mnichů byl důsledkem omezení jejich tehdejšího jazyka a chápání. Ve 12. století bylo pozorování nebeských objektů bez moderní techniky náročné. Mnichům možná chyběla terminologie a znalosti, aby mohli přesně popsat, co viděli.
Další teorie předpokládá, že mniši byli svědky dopadu meteoritu na povrch Měsíce. Náraz mohl vytvořit značný chuchvalec úlomků a prachu, který vytvořil iluzi, že se Měsíc rozdělil. Pokud byl náraz dostatečně silný, mohl způsobit posunutí povrchu nebo praskliny, což iluzi ještě posílilo.
Je také možné, že svou roli sehrála náboženská pověra. Vzhledem k době a náboženskému zázemí si mniši mohli vykládat zářící světlo na obloze jako znamení nebo předzvěst a podle toho přikrášlit své vyprávění.
Odhalení pravdy
Skutečnost je taková, že se Měsíc oné osudné noci roku 1178 nerozdělil na dvě části. Kdyby tomu tak bylo, očekávali bychom více historických zmínek o takové události. Co se tedy skutečně stalo?
Příběh zůstal z velké části zapomenut až do roku 1976, kdy geofyzik Jack B. Hartung narazil na vyprávění mnichů. Hartung navrhl, že mniši byli svědky mohutného dopadu na Měsíc. Na povrchu Měsíce určil kráter o průměru 22 km, který odpovídal místu popsanému mnichem Gervasem, který událost zaznamenal.
Hartungova teorie se však setkala se skepticismem kvůli nepravděpodobnosti, že by k tak významnému dopadu na Měsíc došlo pouze jednou v zaznamenané historii lidstva. Někteří astronomové Hartungovu hypotézu podporovali, zatímco jiní tvrdili, že vznik kráteru neodpovídá popisu mnichů.
Vyvrácení mýtu
V následujících letech vědecký pokrok Hartungovu teorii zpochybnil. Astronom Tomokatsu Morota odhadl, že kráter je starý nejméně jeden milion let, možná dokonce deset milionů. K podobným závěrům dospěl v roce 2012 i kosmolog Jorg Fritz. Tato zjištění byla v rozporu s Hartungovou teorií, která se opírala o relativní čerstvost kráteru.
Postgraduální student Paul Withers navíc vypočítal, že dopad o velikosti, jakou navrhoval Hartung, by měl za následek meteorický déšť měsíčního materiálu směřující k Zemi, s desítkami tisíc padajících hvězd za hodinu. Tento scénář se neshodoval s historickými záznamy.
Konečný verdikt
Čeho tedy byli mniši té noci skutečně svědky? Někteří astronomové včetně Witherse spekulují, že viděli meteor přímo před Měsícem, což vytvořilo iluzi rozštěpu. Meteor pravděpodobně shořel v zemské atmosféře a zanechal mnichům nápadnou, ale nakonec neškodnou nebeskou událost.
Existuje však i alternativní pohled. Historik astronomie Peter Nockolds se domnívá, že Gervasovo vyprávění mohlo být čistou fantazií, potenciálně motivovanou náboženskou nebo propagandistickou symbolikou. Podle tohoto názoru se událost vůbec nestala.
Pravda nakonec zůstává skrytá. S jistotou však můžeme říci, že Měsíc se v roce 1178 nerozdělil na dvě části. Záhada pozorování mnichů je fascinující historickou hádankou, která poukazuje na prolínání vědy, pověr a lidské zvědavosti, jež charakterizuje náš vztah ke kosmu v průběhu dějin.
Zdroje: bbvaopenmind.com, education.nationalgeographic.org, medium.com
