Zuzka má mladší sestru Lenku, která už rok a půl nemá práci a spoléhá na její pomoc. Stále za Zuzkou chodí s prosbou o peníze. Nakonec se k ní i nastěhovala, což situaci ještě zhoršilo.
Bylo mi sedm let a myslela jsem si, že už budu celý život jedináček. Když mi rodiče oznámili, že budu mít sestřičku, byla jsem štěstím bez sebe. I když je Lenka povahově dost jiná, vždycky jsme měly spolu hezký vztah. Jenže to se nakonec změnilo.
Sedím ráno u stolu a dívám se na svou sestru Lenku, která si právě nalévá kávu. A držím se, abych se zas nezeptala, co dnes plánuje. Určitě bych opět slyšela, že úplně neví, ale že se možná podívá na nějaké inzeráty. To, že je už rok a půl bez práce ji nějak nevzrušuje. Poflakuje se a užívá si můj full servis. Ze začátku jsem jí chtěla pomoci. Bylo mi líto, že ve stejnou dobu dostala výpověď v práci i kopačky od svého dlouholetého přítele. Bylo jasné, že z podpory nájem zaplatit nedokáže, a tak jsme jí nabídla, že můžu na nějakou dobu být u mě, než se zas vzpamatuje. Netušila jsem ale, že to bude trvat tolik měsíců. A její snaha nějak situaci řešit, je čím dál menší. Nic ji totiž neschází.
„Zuzko, nemáš prosím pár stovek, potřebuju na autobus a nějaké jídlo?“ zeptala se mě u snídaně. Pokaždé stejný scénář – nějaká nová výmluva, proč potřebuje peníze. A pokaždé jí nakonec vyhovím.
„Vždyť jsem ti před dvěma dny dávala, to už si to zas utratila?“ nechápala jsem. „A co ta kavárna, byla ses tam zeptat na tu práci?” zeptala jsem se na důležitou věc. “Ještě ne, nechce se mi tam. Je to daleko, směny i o víkendu a blbý peníze,” odpověděla mi na rovinu.
Tím mě opět vytočila. Snažila jsem se jí dohodit už několik míst. Procházím denně inzeráty, posílám jí odkazy, a dokonce jsem jí ze známosti zařídila i nějaké pohovory. Nic jí ale není dost dobré. Pořád má s něčím problém. A když už třeba náhodou někam nastoupí, většinou to po týdnu či dvou vzdá.
A takhle to jde pořád dokola. Lenka se u mě usadila a nemá v plánu s tím nic moc dělat. Je to moje sestra, a tak je jasné, že ji nenechám někde na ulici. Navíc jsem velký dobrák a moc neumím říkat ne. A ona mě umí i skvěle citově vydírat. Máme už jen mamku, která na tom není finančně moc dobře, a tak ji nechceme žádnými dalšími výdaji zatěžovat. Slíbila jsme jí tedy, že se Lenku postarám. Jenže čeho je moc, toho je příliš. Už mi nějak dochází trpělivost. Nejvíc mě štve, že u ní nevidím žádnou snahu. Na rozdíl ode mě je bez stresu a povinností. Všechno to padá na mě – nájem, jídlo a další výdaje. A ještě musím řešit její problémy. Občas se doma dokope k nějakému úklidu, abych moc neprudila, ale za moc to nestojí. A musím to po ní ještě předělávat.
Nejvíc mě mrzí, že dřív jsme byly blízké, ale teď se pořád hádáme. Mám pocit, že mě jen využívá. Přemýšlím, jak jí říct, že už to takhle dál nejde a donutit ji se sebou něco dělat. Vždyť už by měla být dospělá a mít nějakou zodpovědnost. A já už bych se také chtěla brzy usadit a založit si rodinu. Ale né mít svou sestru stále na krku.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
