Zuzana si v alkoholovém opojení domluvila rande. Druhý den šla na schůzku, ale setkala s úplně jiným mužem. Vůbec si toho nebyla vědoma. Došlo jí to až následující den.
Byla jsem s kamarádkami v kině a potom jsme si šly sednout na skleničku do nedalekého baru. Obsluhoval nás hezký číšník. Byl to známý mojí kamarádky. Trochu se to zvrtlo, a protože nejsem na alkohol moc zvyklá, motal se se mnou svět už po dvou koktejlech.
Dali jsme se do řeči a pozval mě na procházku. Byla jsem nezadaná, a tak jsem souhlasila. Dali jsme si sraz v šest hodin u místní kašny. Měla jsem trochu zpoždění, letěla jsem na místo srazu. Už jsem tam skoro byla, když mým směrem po ulici mířil muž se psem. Široce jsem se na něj usmála: „Kam půjdeme na tu procházku?“ Muž na mě chvíli koukal, usmál se a řekl, že on jde tímto směrem. Pokrčila jsem rameny a řekla, ať mě vede. Mluvili jsme nejdříve dost obecně. O městě, ve kterém jsme žili a o psech.
Asi po půl hodině se mě muž zeptal, odkud ho znám. Tázavě jsem se na něj podívala a řekla, že přeci z baru. A ještě jsem dodala, že jsme se přeci včera viděli a dohodli se na procházce. Pokrčil rameny a šli jsme dál. Dost jsme se nasmáli a chodili spolu asi hodinu. Cestou mi ukázal, kde bydlí. Při rozloučení si řekl o mé telefonní číslo. Podivila jsem se, jelikož jsem mu ho včera dávala, ale nadiktovala jsem mu ho znovu.
Po příchodu domů jsem si všimla zprávy s dotazem, jestli dnešní schůzka platí a kdy dorazím, že už čeká. Ignorovala jsem to a přičetla to mému mírnému zpoždění. O den později mi napsal muž, se kterým jsem byla na procházce, ale z jiného telefonního čísla. Zarazilo mě to a pozorně jsem si přečetla zprávy a zkoumala čísla. Muž se psem se podepsal Miloš. Ale zpráva ze dne setkání byla podepsána Mirkem.
Napsala jsem tedy zprávu Milošovi, že celou situaci nechápu, ale kolik má telefonů a proč se vždy představuje jiným jménem. Z následné komunikace vzešlo, že Miloš byl den předem v baru, kde trochu přebral. Když jsem se k němu tak hrnula, nebyl si jistý, zda si se mnou nedal sraz. Byl jen pozorný a procházel se se mnou. Ale že si mě úplně nepamatuje. Pro jistotu jsem se zeptala, zda v baru pracuje jako číšník. Nepracoval.
Napsala jsem na druhé číslo Mirkovi, že došlo asi ke strašnému omylu a svůj trapas jsem mu popsala. Ten odpověděl až za několik hodin. Byl uražený, že jsem si ani nepamatovala, jak vypadá. Ať si vymažu jeho číslo a už mu nepíšu. Chápala jsem ho. Nicméně by na mě udělal dojem, kdyby se nad situací povznesl a začali jsme od znova. Přeci jen musel vidět, že jsem v baru byla celkem dost opilá.
Zato Miloš psal hodně. Chtěl mě zase vidět, prý na mě moc myslí, že jsem příjemná žena. Setkali jsme se podruhé, ale tam z něj vylezlo, že bydlí s maminkou a je nezaměstnaný. Na mou otázku, co si od toho slibuje, odpověděl, že zábavu. Že přeci na drobném úletu není nic špatného a neměla bych brát život tak vážně. S omluvou jsem odešla.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
