Zora se přestěhovala přes celou republiku za prací a pronajala si krásný byt s předzahrádkou. Její nový soused jí ale pořádně zkomplikoval život.
Jsem obyčejná mladá holka, co má své sny, touhy a přání. Ráda nechávám život plynout a dychtivě očekávám, co mi přinese. Takovou milostnou zápletku jsem ale nečekala…
Do vedlejšího bytu se přistěhoval manželský pár v mém věku. Na první pohled mi byli oba sympatičtí. Ale vzhledem k mému pracovnímu vytížení jsem neměla možnost je více vnímat. Jen jsem slyšela, že ve vedlejším bytě někdo bydlí. Jednou jsem seděla na terase a oslovil mě soused, že manželka odjela k rodičům, zda bychom si spolu nevypili víno a nepokecali. Souhlasila jsem. Oba jsme rádi četli knihy, a tak jsme si měli hned o čem povídat. Rozloučili jsme se asi ve dvě hodiny ráno s tím, že to musíme zopakovat.
Asi za měsíc byla zase příležitost. Byl vlahý letní večer. Nevím, zda sehrálo roli víno či příjemná atmosféra, ale v závěru večera jsme se políbili. „To nemůžeme. Jsi ženatý a já taková nejsem,“ vypadlo ze mě. Odskočili jsme od sebe a urychleně se rozloučili. Nicméně jsem si všimla, že soused vyhledával kdejakou záminku, abychom spolu prohodili alespoň pár slov přes plot. Svou předzahrádku u přízemního bytu jsem měla ráda, ale v této chvíli mi byla přítěží. Abych souseda nepotkala, skoro jsem tam nechodila.
Jednou večer někdo zazvonil. Šla jsem otevřít a ve dveřích stál soused. Dlouze se na mě díval. Já na něho. Vešel do mého bytu a hned, jak se zavřeli dveře, začal roztržitě mluvit o tom, že na mě stále myslí. Že jsem ho okouzlila a má mě plnou hlavu. Ví, že teď udělá strašnou blbost a začal mě líbat. Zůstal celou noc. Žhavou noc. Smyslnou a vášnivou.
Začali jsme se sobě vyhýbat. Kdykoliv sousedka navrhla, že bychom mohli uspořádat společný večer, neměla jsem čas. Měsíce plynuly a já byla nešťastně zamilovaná. Přes zeď jsem slyšela, že u sousedů je taky dusno. Neustále se hádali. Chodil k nim na návštěvu sousedky tatínek a snažil se je udobřovat. Jednou přijel a sousedi nebyli doma. Nabídla jsem mu, že může počkat, než se vrátí a pozvala ho na kávu. Řekl mi, že o mě jeho dcera nemluví hezky a žárlí na mě. Ale že on si o mně udělal jiný obrázek.
Že jsem sympatická a upovídaná holka. Najednou se rozpovídal o tom, jak jsou mladí v manželství nešťastní, ale bojují ze všech sil, aby ho udrželi. Jsou prý odlišní a nehodí se k sobě. Za týden jsem seděla doma a opět někdo zvonil. Ve dveřích stál opět sousedky tatínek. Že si minule hezky popovídal, a tak zda bychom to mohli zopakovat. Při odchodu se otočil a pronesl, že bych se hodila k zeťákovi lépe, jak jeho dcera. Mlčela jsem.
Věděla jsem, že ani já nejsem sousedovi lhostejná. Cítila jsem jeho pohledy, kdykoliv jsem byla na zahradě. Za další měsíc za mnou přišel domů. Byl smutný. Řekl mi, že se trápí a že chce být se mnou. Ale nedokáže odejít od manželky. Milovali jsme se a vyznávali si lásku. Ale já ho do ničeho nutit nechci. Musí on v sobě najít sílu a rozhodnout se, co od budoucnosti chce. Naštěstí v tom našem trojúhelníku nefigurují děti. Jsme v tom jen my dospělí. Tak zatím čekám, pro koho se soused rozhodne…
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
